Česko je dobrá země k životu, protože lidé si tu nepřipouštějí příliš velké starosti. Platí to při evropském předsednictví, kdy si Češi v klidu vyřizují své domácí účty bez ohledu na jakoukoli obecnější odpovědnost. Stejný přístup se dá pozorovat ve věci ekonomické krize, když si Češi zatím ani nejsou jisti, jestli nějaká krize vůbec přijde.

Evropské předsednictví i světovou krizi proto bude řešit kabinet úředníků, který nemůže mít už z definice žádné velké pravomoci. Při vyjednávání v Evropě se tak Česko automaticky dostane do role pátého kola u vozu, protože úředníci nemohou politicky nic prosadit a budou jen vytvářet potřebný servis státníkům z ostatních zemí. Ztráta vlivu na evropské předsednictví je ztracenou příležitostí. U ekonomické krize mohou být důsledky ještě víc bolestné.

Představme si, že se premiérem stane Jan Fischer a že jeho ministry budou skutečně dosud neznámí náměstci či ředitelé z různých úřadů. Ekonomická situace České republiky přitom rozhodně není katastrofická. Nezaměstnanost roste rekordní rychlostí, průmysl i export se propadly o čtvrtinu, daní se vybere o desetinu méně než před rokem, ovšem propad není tak velký, aby nešel ustát do konce roku. Na tom se shodnou ekonomové vládního i opozičního tábora.

Politické strany se navíc dohodly na záchranném balíčku, takže i v tomto směru je rozhodnuto. Část pomoci dostanou podniky, které nebudou muset platit tak vysoké pojistné a budou mít rychlejší odpisy. Na vyšší dávky se mohou těšit nezaměstnaní, rodiny i důchodci. Zkrátka úředníci budou provádět zmíněná opatření a skutečnou strategii proti krizi vytvoří nová vláda, která vyjde v říjnu z nových voleb.

Češi prostě mohou být v klidu a spoléhat na úředníky, krize se jich letos nedotkne.

Právě to však může být nebezpečná iluze. Ekonomové upozorňují, že hlavní riziko se dnes pro Čechy skrývá v rozpočtu. Letos se s ním ještě dá přežít, i když bude mít rekordně vysoký schodek. Zhruba 150 miliard bude chybět v daňových příjmech, dalších 80 miliard bude stát záchranný balíček. Takové jsou předpovědi.

Ovšem těžko se dá připustit stejný schodek i v příštím roce, protože na něj už nebude chtít nikdo půjčit. Příklady z východní Evropy i z Irska ukazují, kam se až dá takovou cestou dojít. Buď k žádosti o pomoc u Mezinárodního měnového fondu, anebo k tak tvrdým rozpočtovým škrtům a k tak dramatickému zvýšení daní, že začnou klesat ceny i mzdy.

Proto musí český stát zvolit strategii, která by našla cestu do příštího roku a podle níž by šel sestavit stabilní rozpočet.

Někdo musí rozhodnout, jak velkou pomoc firmám a domácnostem si stát může v příštím roce dovolit. Někdo musí říct, jak za tím účelem upravit daně, sociální dávky a běžné výdaje ministerstev. Někdo musí mít představu o tom, jakým směrem ovlivňovat měnový kurs a výši inflace. A někdo se musí zamyslet nad tím, jak se mohou navzájem ovlivňovat státní příjmy, výdaje, protikrizová opatření a rovnováha finančního trhu. Pak vznikne protikrizová strategie, která udrží stabilní veřejné finance v rozbouřených dobách.

Těžko však něco očekávat od úřednické vlády, která bude rozpočet na příští rok připravovat. A i kdyby se o to úředníci pokusili a pokus dopadl dobře, budoucí vláda bude jen těžko jejich rozhodnutí respektovat. Samozřejmě existuje celá řada dílčích kroků, které mohou a musejí provést dočasní ministři a které zlepší tuzemskou reakci na krizi. Dnes už v České národní bance a na ministerstvu financí vzniká zákon, který by umožnil státu zachraňovat banky, kdyby se náhodou někdy v budoucnosti dostaly do potíží. V boji s nezaměstnaností může pomoci prosté opatření, kterým se zvýší počet zaměstnanců na pracovních úřadech. Když na nich hledá práci dvakrát víc lidí než před rokem, nemohou jim současní zaměstnanci poskytovat dost kvalitní servis. Jenže právě otázka rozpočtu na rok 2010 připomíná, že jde o víc a že jednotlivé kroky nestačí. Politická scéna se přitom vyvíjí právě tím směrem, který je v současné době pro sestavení kvalitního krizového rozpočtu nejméně výhodný. Nový premiér Fischer schytal spoustu kritiky ještě před tím, než vůbec nastoupil. Je však jasné, že právě on bude zmíněný strategický problém řešit, a to ve ztížených podmínkách politického bezvládí. V této chvíli se nabízí jediné řešení. Existuje vládní rada NERV, kterou sice nemilují opoziční sociální demokraté, dokáže však vládní strategii připravit. Přitom není nejmenší problém radu doplnit o přední ekonomy ČSSD. Zásadní ekonomické problémy vidí ekonomové stejnýma očima, v tom se neliší od instalatérů, kteří také postupují zhruba stejně, když v domě praskne voda.

Strategie expertů, které si vybraly všechny důležité strany, pak může být přijatelná pro jakoukoli příští vládu. Zní to jako maličkost, ale bez zmíněné rady expertů můžeme v klidu čekat na to, až nás napřesrok přijde zachraňovat Mezinárodní měnový fond.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6