24.4.2024 | Svátek má Jiří


EKONOMIKA: Friedman se zasloužil i o naši prosperitu

21.11.2006

Opustil nás Milton Friedman. Tento americký profesor ekonomie se zasloužil o naši prosperitu tím, že ovlivnil podobu polistopadové transformace. Ta dala našemu hospodářství základy tak pevné, že přežily i osmiletou vládu socialistů. Friedmanova neviditelná ruka trhu dokázala prosazovat pokrok navzdory zpětnému tahu viditelné ruky vlády.

Avšak neutěšujme se tím. Milton Friedman nám v předmluvě k českému vydání své slavné knihy Kapitalismus a svoboda vyslal dvoustupňové varování. Za prvé: Po čtyřech desetiletích komunismu se nemůžeme vydat západní cestou budování sociálního státu, protože naše zbídačená ekonomika by to na rozdíl od produktivního hospodářství USA nepřežila. Za druhé: Po třech desetiletích socialistických zásahů i ve Spojených státech neviditelná ruka trhu začala prohrávat s viditelnou rukou vlády.

První část výstrahy byla aktuální v roce 1991, kdy u nás ona kniha vyšla.

Tehdy se Václav Klaus postaral o to, abychom se nevydali nějakou třetí cestou, ale přímo ke "svobodě a kapitalismu", z čehož těžíme dodnes. Dnes dochází na druhou polovinu Friedmanova varování. Během první polistopadové dekády se zdařila úspěšná renesance kapitalismu, trh začal ukazovat "svou neuvěřitelnou životnost". Pak zde osm let fungoval socialistický revival, který rozvíjející se podnikání naboural.

Milton Friedman napsal na adresu americké ekonomiky po třiceti letech expanze socialismu: Vláda přerozděluje více než polovinu hrubého domácího produktu. Regulace nájemného způsobila, že celé čtvrti New Yorku vypadají jako rozbombardované oblasti. Vzdělání je kvůli státnímu monopolu v krizi, což postihuje zejména děti ze sociálně slabších vrstev...

Každého napadne srovnání s Českou republikou po pouhých dvou socialistických volebních obdobích. Naše ekonomika není zatím tak robustní jako americká, a tak jí těch osm let bohatě stačilo. Je čas dát opět prostor svobodě. A občané si tuto změnu zjevně přejí.

Milton Friedman také poukazoval na souvislost mezi ekonomickou a politickou svobodou. Odmítal intelektuálskou iluzi, že lze mít zaručeny občanské svobody i bez svobodného trhu. Nelze, a u nás se to potvrdilo. Bohužel nikdo nedemonstroval, když socialisté pod heslem "akce čisté ruce" zahájili kriminalizaci podnikání. Na individuální rovině šlo o policejní pronásledování takzvaných tunelářů - kteří pak často museli být osvobozeni s tím, že se ničeho nedopustili (fakticky se ukázalo, že je více zkorumpovaných členů vládní ČSSD než podvodných podnikatelů). Na rovině institucionální pak byly ve spolupráci s KSČM jak na běžícím pásu přijímány zákony, které činily kapitalisty apriorně podezřelými a uvalovaly na ně nejrůznější povinnosti, regulace, kontroly a omezení.

Tento útok na ekonomickou svobodu se obešel bez protestů občanské společnosti. A intelektuálové mlčeli i tehdy, kdy si vládní socialisté troufli jít dál a sáhnout také na politické svobody. Špehování a následné zveřejňování policejních odposlechů se stalo doslova národním sportem.

Potvrdilo se, že svoboda je nedělitelná, a jakmile obětujeme její část, přijdeme brzy o celou. To musíme mít napříště na paměti, ať jsme politiky či se počítáme mezi aktivní část občanské společnosti. Nedopusťme další kolo "ohoblovávání" naší svobody.

Svoboda byla pro Friedmana primární hodnotou. A i sedmnáct let po listopadu je nás stále dost, kteří uvažujeme stejně. My si nemyslíme, že "kapitalismus je nespravedlivý a nemorální". My odmítáme "budování státu blahobytu, financovaného vysoce odstupňovanými daněmi", který socialistům nahradil zdiskreditované centrální plánování a znárodňování. My víme, že nelze sloučit komunistické myšlení a svobodu jednotlivce, spolu s Friedmanem víme, že neexistuje žádný "demokratický socialismus".

Odešel velký milovník svobody. Pro nás je to příležitost připomenout si, jak nesamozřejmou hodnotou je svoboda. A zároveň jak samozřejmá je lidská touha po ní.

LN, 18.11.2006

předseda vlády ČR, předseda ODS a poslanec