Zastánci „obnovitelných“ zdrojů elektrické energie jsou jak malé děti. Když jsem před pětatřiceti lety venčil v parku Grébovka na Vinohradech synka Jakoubka, tak on každý den žadonil: „Tati, půjdeme si něco koupit.“ A já celkem pravidelně odpovídal: „Jakoubku, nemáme penízky.“ Načež Jakoubek vychytrale na to: „Tak penízky koupíme.“

A v podobné, stylu se odehrávají všechny diskuze s „ekologisty“, kteří jen aby vyrobili jednu „zelenou“ kWh energie, klidně investují dvě kWh klasické energie. Ta investovaná klasická energie se pak nějak zatají. A naivní ekologisté jásají, zatímco ti vykutálení, kteří z tohoto lukrativního byznysu žijí, se potutelně usmívají.

A přitom ta základní pravda je velice jednoduchá. Neumíme levně a efektivně skladovat elektrickou energii, a proto musí být její zdroje neustále v pohotovosti. Nizozemci vyrvali s pomocí větrných mlýnů moři statisíce hektarů úrodné půdy. A využívali k tomu pouze větrnou energii. Žádnou jinou totiž neměli k dispozici. Čerpadly by snad teoreticky mohla točit domácí zvířata, ale patrně by toho více sežrala, než vyčerpala.

Ten systém byl velmi vypracovaný. Celý budoucí polder byl ohrazen hrází o průřezu obráceného písmene U, která měla na vnější straně záklopky. Když bylo moře v přílivu, drželo záklopky zavřené a když při odlivu ustoupilo, záklopky se otevřely a vypustily vodu, načerpanou v hrázi do moře. A to den co den, po týdny, měsíce a roky, dokud nezbylo na dně polderu jen bahno. A to Nizozemci oseli rákosem, rákos vodu vysušil, oni ho další rok zaorali a měli pohnojená pole.

Ovšem pokrok je pokrok a nová doba nových činů si žádá. A tak skupina fanatiků pod někdejším velením ekologického bumbrlíčka Al Gora vymyslela ten nejvýnosnější kšeft na světě: Globální oteplení. Kam se na ekologické kšefty hrabou veškeré zbrojařské zakázky. Tady objevili „ekologičtí“ šmelináři ten pravý ráj. Nejprve vyrobili strach a pak na tom strachu rejžují.

A výsledek? Úspory samozřejmě žádné, Protože ať fofrník či solárník vyrobí jakékoli množství elektrické práce (vyjádřená v MWh), tak není schopen dodat elektrický výkon (vyjádřen v MW) v daný okamžik, kdy je to potřeba, ale někdy zcela jindy. Větrná elektrárna dává proud často v noci, kdy je proudu nadbytek, ale vzhledem k idiotským zákonům je nutné veškerý proud vykoupit – a státe, starej se, co s tím.

A sluneční elektrárny? Totéž v bleděmodrém až na to, že se tato monstra většinou rozzuří v jeden jediný okamžik a cpou do sítě výkon, který ona není schopna přenést. Při jejím plánování a výstavbě se totiž se zelenými fanatiky a spekulanty vůbec nepočítalo. Zelení, kteří předstírali fanatismus, u nás prosadili nesmyslné výkupní ceny solárního proudu a věřím, že mnozí z nich si teď mnou ruce, jak dobře se finančně zabezpečili. My všichni jim každý den a každou noc budeme posílat svoji „daň z blbosti“, že jsme tomuto zvěrstvu nedokázali zabránit.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem