Za problémy skandinávské země mohou vysoká daňová zátěž a nízká diverzifikace průmyslu

Je to pravidlo, které funguje překvapivě robustně. Každá země, která je někdy označena za „hospodářského tygra“, zažije během několika dalších let ošklivý propad. Stalo se to například Thajsku, Malajsii, Irsku, Dubaji, baltským státům a Islandu. Z tygra je najednou nemocný muž. V případě regionálních krizí pak celá menší nemocnice.

Finsko nebývalo zpravidla označováno za tygra, ale do roku 2009 bylo prosperující ekonomikou. V rámci krizí postižené Evropy Finsko vynikalo finančním zdravím. Tehdejší NERV (Národní ekonomická rada vlády) vybral z tohoto důvodu právě Finsko jako modelovou ekonomiku, kterou je žádoucí se inspirovat. Dnes to vypadá jako špatný vtip.

Finský model jako vzor

Ne, nechci si dobírat nikoho z bývalých kolegů z NERV. Koneckonců moje jméno stojí pod doporučením NERV také. Některé důvody, proč Finsko může být vhodný model, navíc stále platí. Finsko vyniká nízkou mírou korupce. Zde je důvod z roku 2009, proč tato země stojí za napodobení:

„Ve Finsku je díky nižším limitům zákonem upraveno mnohem větší procento veřejných zakázek, 50 procent objemu veřejných zakázek v ČR jsou zakázky malého rozsahu, což samozřejmě vytváří obrovský prostor pro neefektivitu a korupční jednání. Většina veřejných zakázek na obecní úrovni je tak zadávána z ruky.

Zpráva NERV se věnuje konkrétním rozdílům v legislativě a systému zadávání, díky nimž jsou státní zakázky ve Finsku zadávány férově, zatímco v ČR jsou manipulovány. To nemá nic společného s levicovostí nebo pravicovostí.“

V tomto směru lze finský model doporučit i dnes. Ale vraťme se zpět k doporučení NERV z roku 2009:

„Druhou významnou vlastností Finska je rozpočtová zodpovědnost. Finsko je jednou z mála evropských zemí, které mají pod kontrolou deficit veřejných financí. Ani Finsko není bez dluhů – ale historie nedávných dvaceti let ukázala, že Finové jsou schopni v dobrých časech splácet dluhy, které nadělali v dobách hospodářských recesí. Michal Mejstřík poukazuje na fakt, že výše ročního schodku je ve Finsku zcela nezávislá na politickém cyklu. Platí to zejména v kontrastu k Maďarsku, které NERV vybral jako odstrašující příklad.“

Dnes žijeme v době, kdy je rozpočtová zodpovědnost vnímána jako něco hanlivého. Politika úsporných opatření je obviňována z krachu Řecka. Na dvojciferné deficity, které budovaly státní dluh v 80. a v 90. letech, se při všem horlení proti „austeritě“ v klidu zapomnělo. Kdybyste pochválili úspornou politiku dejme tomu před slavným Paulem Krugmanem, mohl by vám vynadat, že jste nebezpečný idiot (v originále „a mendacious dope“).

Ale podívejte se na sousední Švédsko. Zjistíte, že Švédové jsou ještě větší šetřílci než Finové. Švédsko je kromě Švýcarska jedinou vyspělou evropskou zemí, která dokázala během posledních deseti let snížit svůj státní dluh. Nejen to: Švédové dokonce během let 1999 až 2014 snížili státní výdaje o šest procentních bodů HDP. Podobně klesala i tíha daňového břemene: ze 49,2 procenta HDP v roce 1999 až na 42,5 procenta v roce 2014.

Za problémy Finska tedy logicky nemohou úsporná opatření – když v sousedním Švédsku se šetří ještě více a funguje to. Vrátím-li se do dob, kdy Finsko bylo na vrcholu slávy, mohu uvést toto:

Začátkem října 2005 vidíme poslední hodnotu finské nezaměstnanosti ze srpna: 7,2 procenta. Povrchní pozorovatel se tedy spokojí s konstatováním, že Finsko má zhruba sedmiprocentní nezaměstnanost – stále lepší výsledek než Česká republika. Máme se tedy co učit?

Z celkového počtu 2,625 milionu evidovaných pracovních sil je 269 tisíc registrováno u ministerstva sociálních věcí jako „nezaměstnaní hledači práce“. Míra skutečné nezaměstnanosti je tedy nejméně 10,25 procenta. Ve skutečnosti však ještě větší. Statistický úřad dále eviduje položku „zaměstnanci na dotovaných místech“, „účastníci rekvalifikačních programů“ a další. Když vezmeme v úvahu tuto maskovanou nezaměstnanost, dostaneme skutečnou míru v hodnotě nejméně 12,35 procenta.

Podle údajů z roku 2009, kdy vyšlo doporučení NERV, skutečná míra nezaměstnanosti ve Finsku činila 12,44 procenta bez započtení dlouhodobé nemocnosti. Podle údajů z června 2015 to bylo 15,4 procenta.

Nákladný sociální stát

Hlavní dva problémy Finska jsou (a) vysoká daňová a odvodová zátěž práce; (b) nízká diverzifikace průmyslu. Když kdysi slavná Nokia šla ke dnu, Finsko se nevzpamatovalo. Vysoké daně zabránily vzniku nových podniků a nových pracovních míst. Švédsko rovněž silně daní práci, ale jeho ekonomika je mnohem diverzifikovanější. Nepříznivý vliv vysokých daní je tím výrazně tlumen. Kromě toho Švédsko od roku 1999 daně snižovalo, zatímco Finsko nadále pokračovalo v budování nákladného sociálního státu. Konkurenceschopnosti to nepřidalo.

Česká ekonomika je silně specializovaná a daňová zátěž práce je rovněž vysoká. Zatím jsme měli štěstí, neboť automobilový průmysl i energetika prosperují. Ale tato příznivá konstelace nemusí trvat věčně.

LN, 31.7.2015

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

Nová ústava.cz