Na posledním jednání vlády 23.7. byl poslanecký návrh novely zákona o hospodaření energií s předpokládanými politickými argumenty odmítnut. Účelem návrhu je iniciativní snaha přenést rozhodování o dalších směrech naší energetiky z vlády na Parlament. Umožnil by objektivní rozhodování o energetice bez současné blokace Programového prohlášení vlády.

Návrh je v souladu s dosud oficiálně nepublikovanými závěry vládní energetické koncepce vedené profesorem Pačesem. Politické negativní stanovisko vlády je další úlitbou zeleným, s cílem za každou cenu zachovat stávající vládu. Není to však konečná ekonomická a národohospodářská prohra, neboť rozhodující bude hlasování v Parlamentu s nutnou podporou několika koaličních poslanců. Pokud se podaří, aby tentokrát opět nedošlo k politikaření, ale zaujmutí věcného stanoviska, padla by zákonem řada překážek k výstavbě nových zdrojů elektřiny, převážně jaderných. Částečně se tím odblokují neuvážené politické zájmy Strany zelených. Je velká škoda, že media nemají zájem předložený návrh zákona podpořit, ale pouze do nekonečna uvádějí jakékoliv nepodstatné bulvární zprávy.

Stále platná Státní energetická koncepce z roku 2004 vyžaduje dnes urychlenou aktualizaci. Je nezbytná pro mnohá jednání při předsednictví České republiky v Evropské unii v roce 2009. Zde lze očekávat, že energetická bezpečnost spojená s ochranou klimatu bude jedním z prioritních cílů. Některé hlavní směry Státní energetické koncepce založené na vyváženém energetickém mixu mají dnes již mnoho problémů.

Přestože stoupá podíl obnovitelných zdrojů, výstižněji řečeno alternativních zdrojů, mohou být v ČR z pohledu ekologického a ekonomického přínosem na pokrytí maximálně 13 procent zdrojů energie do roku 2020, v souladu s posledním požadavkem Evropské unie. Zbývá radikální a nevyřešená otázka, jak pokrýt zbývajících 87 procent. To nikoho dnes nezajímá.

Využívání domácí suroviny, představující hnědé uhlí je limitováno velmi diskutabilními politickými územními limity. Na podzim se připravuje aukce na prodej veškerého volného uhlí pro průmysl, elektrárny, teplárny i domácnosti z dolu ČSA. Důsledky pocítíme všichni v dalším zvyšováním cen. Nezanedbatelné nebudou ani sociální dopady včetně zvyšování nezaměstnanosti především v severních Čechách. Elektrárenská společnost ČEZ a.s. na situaci reaguje záměrem na výstavbu dvou bloků plynových elektráren. Elektřina z plynových a paroplynových elektráren bude opět dražší, než z hnědouhelných a z pohledu čistoty ovzduší není ideálním řešením. Navíc tak opět zvýšíme svou závislost na dovozech stále dražšího zemního plynu.

Zbývá již pouze jádro, kde veškerá projektová činnost nezbytná pro možnou výstavbu je blokována právě Programovým prohlášením koaliční vlády. Například dostavba Temelína by pokryla rostoucí spotřebu elektřiny. Velkým otazníkem v blízké budoucnosti je role vyvolaných a možných úspor, kdy při vysokých cenách se bude svítit díky zeleným velmi zdrženlivě, možná i jednou žárovkou jako v Rumunsku. Během prvního roku obchodování na Energetické burze Praha se cena jedné megawatthodiny téměř zdvojnásobila. Konkrétně z ceny 40 eur na 90 eur za megawatthodinu. Změna přístupu k jádru nastává i v Německu. Kancléřka A. Merkelová nedávno na společném zasedání francouzké a německé vládv v Bavorsku prohlásila, že vzhledem ke stoupající spotřebě elektřiny bylo chybou přijetí zákona o postupném utlumení jaderných elektráren v Německu a je potřebné jej přehodnotit.

Podle rešerše eviduje Atomová agentura 34 reaktorů ve výstavbě. Zpráva Mezinárodní agentury pro energetiku IEA z letošního roku uvádí, že pokud by se měly celosvětové emise skleníkových plynů, zejména CO2 do roku 2050 snížit na polovinu dnešního stavu, bude nutné v nadcházejících desetiletích vystavět až 1 400 jaderných elektráren.

Jak dále s energetickou koncepcí by proto mohl rozhodnout Parlament, jinak se po roce 2012 staneme dovozcem mnohem dražší elektřiny. Podotýkám, že s exportem elektřiny do ČR nebude situace nijak růžová.. Již dnes je sousední Polsko, Rakousko i Německo ve špičkách závislé na dovozu a krize se bude stále prohlubovat. Maďarsko je největším dovozcem ve střední Evropě a do obdobné situace se dostává i Slovensko.