Ekonomické prognózy jsou zpravidla mylné, a pokud se prognostik (šaman) strefí, je to většinou jen čirá náhoda, protože homo sapiens, ačkoli ne příliš moudrý, je vynalézavý. Ani geniální sci-fi spisovatel Isaac Asimov si neuměl představit internet.

Za zhruba posledních padesát let měli šamani naprosto jasno. Ve světě omezených surovin se jednou při trvalém růstu lidstva a spotřeby musí přece vyčerpat. Staticky vzato, ano. Z dynamiky kolektivní lidské invence to jisté není. Proti sobě stojí dvě víry. Jedna poněkud dětinsky fundamentalistická, druhá vycházející ze zkušenosti neuvěřitelného vědeckého a technologického vývoje posledních dvou století. Svět je totiž fantastické místo, před nímž bledne veškerá fantazie,amá v zásobě ohromná překvapení (černé labutě, jak je nazval jeden duchaplný žvanil).

Štěpení břidlic, nová ohromná naleziště zemního plynu a technologický rozvoj snižující spotřebu energie už teď radikálně mění energetický výhled. Lidstvo má za sebou dobu dřevěnou, uhelnou a v nedaleké budoucnosti se zbaví své závislosti na ropě (60 procent požírá transport). Nastane doba plynová. Jak to víme?

Fakta. Nejkonzervativnější odhady (IEA) spočítaly zvýšení světových zásob ropy z 50 na 200 let, zřejmě však budou mnohem vyšší. Spotřeba spalovacích motorů se snižuje zhruba o 2,5 procenta ročně, energetická náročnost průmyslu a lidských obydlí neméně a křivka růstu planetárních obyvatel výrazně zpomaluje. Počet automobilů v rozvojovém světě sice stále stoupá (sedm procent ročně), ale převážně nákupem malých vozů o nízké spotřebě. Poslední elektrárny na ropu se všude zavírají a v Americe skončily i ty na uhlí. Dotace na paliva v mnoha zemích končí a Čína zavádí emisní omezení (6,9 l/km). A je to právě ona, kdo má zájem své obří zásoby břidlicového plynu využít.

Nejrychlejší vývoj (jako vždy) probíhá ve Spojených státech a brzy se (jako vždy) připojí i Spojené království. Během pouhých dvou let se zvýšil v Americe počet autobusů na tekutý zemní plyn na 20 procent a ještě rapidnější růst teď čeká kamiony a lodě. Neruský plyn je dnes levný a spalování produkuje o polovinu škodlivin méně.

A tak je pravděpodobné, že se světová denní spotřeba 90 m/b už za čtyři roky zastaví na 92 m/b (Citi, The Economist) a začne pomalu klesat, až nakonec zbyde jen pro chemický průmysl a většinou pod zemí.

A u nás? Průzkum plynu z břidlic zakázán, autobusy pražské magistrátní kleptokracie jezdí téměř všechny na naftu a dusí obyvatelstvo, na nových domech a garážích supermarketů vidíme zákaz vjezdu plynových aut.

LN, 13.8.2013