Můžeme debatovat o tom, zda tento stát vynakládá prostředky vybrané na daních rozumně a hospodárně. A docela určitě se všichni shodneme na tom, že leckde rozhazuje peníze přímo marnotratně, zatímco jinde nemístně škudlí. Názory na to, kde by měl být šetrnější a kde naopak štědřejší, se budou pochopitelně rozcházet podle preferencí té které politické strany i každého jednotlivého občana. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Od toho tu jsou demokratické instituce, aby mezi různými názory, koncepcemi a programy nacházely přijatelný konsensus a kompromis a ten pak v zájmu nás, občanů, účelně a účinně prosazovaly.

Shodneme se zajisté i na tom, že státní pokladna může dlouhodobě vynakládat jen takové prostředky, které vybere na daních – pro zjednodušení pomíjím ostatní příjmy státního rozpočtu, neboť daně v nich hrají roli nejpodstatnější. Proto také krácení daně, což je eufemismus pro okrádání státní pokladny, každý stát velmi přísně trestá, rozhodně přísněji než vzájemné okrádání mezi soukromými osobami. Je to logické – vždyť to znamená okrádání celého státního společenství a podrývání jeho životaschopnosti. Nebude-li ve státní pokladně dost peněz na armádu, na policii, na soudnictví, školství a zdravotnictví, nemůže stát dobře plnit své základní funkce a každý z nás to nakonec nějak pocítí. Daně a smrt jsou nevyhnutelné, jak praví staré pořekadlo. Smrt je ovšem spravedlivější, protože té se na rozdíl od daní nevyhne nikdo.

V tomto smyslu je třeba přivítat zavedení elektronické evidence tržeb jako způsobu, jak nejrůznějším vychytralcům obcházení daňové povinnosti ztížit, aby si nevylepšovali svůj životní standard na úkor ostatních, kteří platí poctivě. Prosincové statistiky prokázaly, že polovinu svých tržeb provozovatelé restaurací a hotelů předtím zřejmě zatajili, aby z nich nemuseli odvést daň. Takto alespoň ministr financí vysvětluje dvojnásobný objem vykázaných prosincových tržeb oproti předchozímu roku. Roli tu mohou hrát jistě i jiné faktory, ale i kdyby po očištění byl nárůst zjištěného inkasa poloviční, ukazuje to míru dosavadního krácení daní přinejmenším alarmující. A dá se předpokládat, že v ostatních odvětvích obchodu a služeb to bude velice podobné. Filozofie „kdo nekrade, okrádá rodinu“ má tuhý život a pod kůži se nám za minulého režimu zadřela patrně víc, než jsme ochotni si připustit. Sám mám celkem nedávnou zkušenost, že za rekonstrukci dvou koupelen si parta tří řemeslníků naúčtovala 150 tisíc korun, z toho asi 20 tisíc bylo za materiál doložený stvrzenkami, ale zbývajících 130 tisíc jim šlo do kapsy bez jakékoli stvrzenky, o nějaké faktuře ani nemluvě. Myslíte, že ten příjem přihlásili ke zdanění?

Zdá se mi tedy jen správné, aby se takovým daňovým únikům učinila přítrž. Zda je nutné, aby se to dělo registrací každé platby finančním úřadem v reálném čase, se necítím povolán posuzovat. Nepochybně by však povinnost vystavit o každé přijaté platbě doklad (alespoň nad částky zcela zandbatelné) měla být důsledně vymáhána, což je možné pouze s přispěním zákazníků, kteří takový zákonem stanovený doklad nedostanou. V té souvislosti mě nejvíc zaráží, že v anketě, zda má být postiženým dán k dispozici nějaký jednoduchý systém, jak nevydání stvrzenky nahlásit, se proti této možnosti vyslovilo dvakrát více hlasů než pro jeho zavedení. Dvě třetiny respondentů tedy souhlasí s tím, že zlodějna, jejímž terčem je stát, tudíž my všichni, je přijatelná a nemá být stíhána. Vzbuzuje to vážnou otázku, zda stát, jehož si většina obyvatel tak málo váží, má vůbec právo na existenci a zda si za těchto okolností dokáže svou existenci uhájit. Přičtěte k tomu porodnost hluboko pod mírou prosté reprodukce, evidentní neochotu občanů uskrovnit se ve prospěch příští generace, neřku-li permanentní zadlužování státu na její úkor, a máte odpověď vcelku nasnadě. A to už vůbec nemluvím o hrozbách přicházejících zvenčí.

Ne, vážení, největší nebezpečí nám nehrozí z Islámského státu ani z Ruska. Největším nebezpečím je naše vlastní pohodlnost a lhostejnost.