Český venkov není v dobrém stavu. Toto konstatování si může každý jednoduše ověřit srovnáním vzhledu rakouských a českých vesnic. Putování po českém venkově ukazuje i šestnáct let po sametové revoluci celkově nepěkný obrázek. Samozřejmě že při návštěvě venkova narazíme i na pozitivní příklady. Jde o desítky, ba stovky funkčních farem, drobného podnikání, turistických zařízení a tradiční upravené krajiny s mnoha krásnými hrady a zámky. Celkový obraz českého venkova ovšem rakouskou idylou rozhodně není.

Na tváři českého venkova jsou zřetelně vidět všechny historické přelomy, kterými naše země prošla. V české krajině najdeme pozůstatky barokních velkostatků zmenšených prvorepublikovou pozemkovou reformou, tradiční česká selská stavení, která vznikla jako sídla osvobozeného českého sedláka, najdeme zde také zbytky nemovitostí po odsunutých českých Němcích, spoustu nefunkčních kravínů, teletníků a dalších budov z doby kolektivního zemědělství a nakonec také obnovené farmy z období po roce 1989. (Vedle nich často najdeme i neobnovená, zchátralá stavení, kam se již potomci původních vlastníků odmítli vrátit pro délku času, která od jejich odchodu z venkova do města uplynula.)

O venkovu je možné psát dlouze a popisovat všemožně jeho složitý osud. Podstatné ale je, zda můžeme českému venkovu pomoci. Jedině o tom má smysl vést diskusi, protože český venkov stále představuje prostor pro život velké části českých občanů a zázemí pro nás pro všechny. Naším cílem musí být vytvořit z českého venkova kulturní krajinu srovnatelnou s Rakouskem, Švýcarskem nebo Nizozemskem, a to v horizontu maximálně deseti let. K tomu nabízím čtyři jednoduchá vládní opatření, o nichž jsem přesvědčen, že mohou situaci velmi výrazně zlepšit. Netvrdím, že jsou to jediné kroky vedoucí k naznačenému cíli, ale jsem si jist, že jde o opatření tak či tak nezbytně nutná.

Úplné zrušení regulace nájemného

Toto opatření považuji za klíčové pro budoucí rozvoj českého venkova. Čím více o věci přemýšlím, tím větší mám pocit, že lidé z venkova by měli pravidelně demonstrovat za zrušení stávající regulace nájemného v České republice. Jestli totiž nějaké konkrétní opatření zničilo český venkov, tak to byla na prvním místě kolektivizace a na druhém místě regulace nájemného. Kolektivizace je již chválabohu uzavřenou a překonanou záležitostí, ale s regulací nájemného se žel potýkáme stále.

Regulace nájemného zásadně poškozuje český venkov. Týkala se a týká plošně celého území ČR, v praxi je ale situace taková, že naprostá většina bytů s regulovaným nájemným se nachází ve městech. V dobách reálného socialismu bylo takových bytů přes dva miliony a nyní, po rozsáhlé privatizaci provedené městy a obcemi, jich stále ještě zhruba 750 000 zbývá. Tyto byty s nízkým nájmem a všemi výhodami městského života byly a stále ještě jsou hlavním lákadlem pro odchod z vesnice do města. Z českého venkova právě v důsledku této umělé regulace odešly desítky tisíc rodin a na venkově zanechaly často rozsáhlé nemovitosti, které nyní zejí prázdnotou a chátrají nebo jsou - v lepším případě - využívány pouze k rekreaci.

Odchod lidí z venkova do měst je přirozeným jevem, kterým prochází celá západní civilizace. U nás však byl tento proces uměle urychlen stavbou levných "regulovaných" bytových domů ve městech. Z tohoto hlediska jsou nekvalitní paneláková sídliště na okrajích většiny českých měst odvrácenou tváří opuštěných českých vesnic s chátrajícími stodolami. Regulace nájemného umožnila to, že se občanstvo začalo po území republiky usazovat úplně jinak, než by tomu bylo při tržních cenách nemovitostí.

Ani šestnáct let fungování demokracie u nás tuto demografickou nerovnováhu neodstranilo. Definitivně ji může odstranit teprve úplná deregulace nájemného a z toho vyplývající tržní ceny bydlení. Venkov má v nabídce bydlení své komparativní výhody, které spočívají ve větší dostupnosti přírody, ve větším prostoru pro bydlení a v kvalitnějším a méně znečištěném životním prostředí. Tyto výhody však bude moci realizovat (a profitovat z nich) pouze tehdy, pokud nebude uměle znevýhodněn regulací nájmů ve městech.

Regulace nájmů vytváří absurdity a nespravedlnosti mimořádného rozsahu. Sám znám několik případů rodin, které původně bydlely ve vlastním venkovském domku, ale získaly v Praze byt v paneláku s regulovaným nájmem. Po revoluci zjistily, že mohou byt v Praze snadno načerno pronajmout za zhruba desetinásobek svého regulovaného nájmu. Odstěhovaly se tedy zpět do svého venkovského domku a žijí z důchodů a z výnosů z neregulovaného nájmu jejich "regulovaného" bytu. Pokud se na situaci podíváme z jejich osobního pohledu, tak se zajisté chovají racionálně. Z hlediska spravedlivého uspořádání lidské společnosti je ale systém, který takové konání umožňuje, hluboce nespravedlivý. Jak se na to má dívat člověk, který zůstal bydlet ve svém venkovském domku celý život, nikdy mu nikdo nepřispěl ani na nátěr okapu a žádný příjem z pronájmu svého "dekretu" nemá?

Racionální ceny nemovitostí přinesou řešení mnoha dnešních problémů ve vztazích mezi městem a venkovem. Dovoluji si tvrdit, že zrušení regulace nájemného povede ve výsledku k tomu, že nárůst počtu obyvatel měst se úplně zastaví a dojde k opačnému procesu. Celá řada lidí se do svých původních stavení na venkově vrátí. Důležité je, aby tak učinily především mladé rodiny, protože jen tak bude možné na venkově zachránit základní školy, které jsou nyní v největším ohrožení.

Budoucí vláda musí především urychlit tempo deregulace nájemného, které je nyní nastaveno pro období 2007-2010 na 14 % ročně. Stejně tak by radnice měst a obcí měly pokračovat v privatizaci městských bytů, protože privatizovaný byt přestává být regulovaným bytem. Vláda rovněž musí maximálně omezit práva přechodu "dekretu" na úplně nejbližší členy rodiny. Růst cen bydlení ve městech povede následně k přesunu části poptávky po bydlení právě na venkov, kde je obrovské množství dosud nevyužité kapacity. S novými lidmi přijdou na venkov děti a peníze a s nimi nová energie pro život.

Provedení kompletních pozemkových úprav a dokončení restitucí

Tento požadavek lidé z měst téměř vůbec nechápou, a proto je nutné k němu napsat něco na vysvětlenou. Jedním z negativních a dosud nepřekonaných důsledků kolektivizace českého zemědělství bylo rozbití vlastnických práv k půdě. Sami komunisté se často chlubili tím, že pokrok na venkov přineslo "rozorání mezí". Pro velkou část čtenářů bude asi překvapením, že v České republice není v pořádku katastr nemovitostí. V existujících evidencích je obrovský zmatek, pro mnoho pozemků existuje "legálně" několik vlastníků a hranice pozemků nejsou zřetelné ani v krajině, ani v katastrálních mapách.

Co má tento nepořádek v praxi za následky, je každému rozumnému člověku zřejmé. Jen ujmutí se výkonu svého vlastnického práva v takové situaci vyžaduje obrovské náklady spojené s vyměřením příslušného pozemku. Tím však problémy zdaleka nekončí, protože když svůj pozemek v příslušném "zceleném" lánu najdete a vytyčíte, tak k němu velmi často nevede žádná cesta. A jakou cenu takový pozemek má, si asi každý domyslí sám. (Paradoxní je, že to není tak, že by k pozemku žádná cesta nevedla. Naši předkové v minulosti protkali krajinu sítí důmyslných polních cest tak, že v zásadě ke každému pozemku cesta existovala. Vlastnily je obce a města. Během kolektivizace ale byly v mnoha úsecích úplně nebo částečně zničeny.)

Dát do pořádku katastr nemovitostí a obnovit volný přístup na pozemky všech majitelů je jedním z nejdůležitějších politických úkolů české pravice. Nikdo jiný než pravice to totiž neudělá. Levice, která je původcem dnešního neutěšeného stavu, nebude ochotna se v této věci vůbec angažovat. Zájmy lidí, které reprezentuje, jsou spojeny právě s existujícím vlastnickým chaosem a faktickou nemožností vlastnická práva uplatňovat.

Uvedený úkol (včetně obnovení cest v krajině) může být pojímán dvojím způsobem. Buď jako individuální zájem, který si mají zaplatit příslušní vlastníci, nebo jako zájem veřejný, který by měl být zaplacen ze státního rozpočtu. Podle mého soudu se musí ODS jasně postavit za druhé řešení, a to z jednoho prostého důvodu, jímž je spravedlnost. Zničení staletí budovaného katastru a zničení staletí budovaných a udržovaných cest způsobil totalitní stát. A demokratický stát je toto dědictví z důvodu obecné snahy o prosazení spravedlnosti povinen odstranit. Pokud tak neučiní, potvrzuje trvání totalitního dědictví. Pořádek v katastru a přístup k pozemkům je skutečným veřejným zájmem par excellence. Bez jeho realizace není možné dát do pořádku vlastnická práva a obnovit dobré hospodaření v krajině.

Náklady na pozemkové úpravy budou v České republice činit podle mého hrubého odhadu několik miliard korun. Tyto náklady je však možné bez problémů hradit každý rok ze státního rozpočtu. Velký kus práce se v této oblasti udělalo již za vlád Václava Klause. Vlády ČSSD naopak tyto výdaje každý rok snižovaly. Před novou vládou stojí úkol tento trend zvrátit. Počet lidí, kteří vlastní alespoň kousek pole, lesa nebo louky, je v naší zemi obrovský. Vlastníků takových nemovitostí jsou údajně přes tři miliony. Faktický politický tlak však ve své věci nevyvíjejí téměř žádný. Je to dáno jejich rozptýleností a rezignací na uplatnění svého vlastnického práva.

Často se mi na venkově stává, že právě takový člověk přijde a řekne: " Mám několik hektarů pozemků uvnitř obrovského lánu, bez přístupové cesty. Rád bych vysázel sad. Jak to ale mám udělat, když nevím, kde jsou hranice mého pozemku a jak se na něj dostanu? A vyměření takového pozemku od geodeta by stálo řádově několik desítek nebo stovek tisíc korun." Bez vymezení pozemku a přístupové cesty zkrátka nikdo do krajiny investovat nebude, protože nebude mít jistotu, že sad nesází na cizím pozemku.

S obnovou vlastnických práv souvisí rovněž nutnost dokončit spravedlivé vypořádání restitučního procesu. Byť byl zahájen hned po roce 1989 v éře pravicových vlád, dosud se jej nepodařilo dokončit. Socialisté jej totiž během svého osmiletého vládnutí úspěšně brzdili a torpédovali. To musí skončit. Vypořádání majetkových nároků musí proběhnout do úplného a spravedlivého konce. Stejně tak je nutné konečně rozhodnout o osudu církevního pozemkového majetku, který je dodnes legislativně zablokován. Tento majetek se nadále nemůže nacházet ve stavu právní nejistoty, protože to vede pouze k jeho chátrání a omezování rozvoje celých významných lokalit. Osobně se kloním k názoru, že by všechen nemovitý majetek držený církvemi k 25. únoru 1948 měl být vydán. Zároveň by ale měla být provedena odluka všech církví od státního rozpočtu.

Zrušení majetkových daní u venkovských nebo nejlépe všech nemovitostí

Dalším jednoduchým opatřením pro podporu venkova je úplné zrušení majetkových daní. Jsem toho názoru, že musejí být zrušeny úplně všechny, tj. daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitosti, daň z kapitálových výnosů a daň z nemovitosti. Sám jsem tato opatření v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR několikrát navrhl. Převaha levice však dosud neumožnila jejich realizaci. Venkovu by samozřejmě nejvíce prospělo zrušení daně z nemovitosti, zvláště pak té její součásti, která se týká zemědělských pozemků a venkovských domů. Absurdita těchto daní je neuvěřitelná. V případě ČR tyto daně ročně přinášejí přibližně pět miliard korun V praxi však jsou spojeny s tak obrovskými byrokratickými náklady, že jejich výnos je fakticky nulový. Zvláště daň z nemovitosti ve výši 150-300 korun za venkovské stavení je zcela nesmyslná. Rovněž tak je absurdní daň ze zemědělsky využívaných pozemků, na které vláda posílá sedlákovi dotace. Nejenže to nemá žádný smysl, ale zároveň to bere motivaci k vlastnění a udržování nemovitostí na venkově.

KDU-ČSL si dala do svého volebního programu úplné zrušení daně z nemovitosti ze zemědělsky využívaných nemovitostí. ODS má v programu úplné zrušení daně z převodu nemovitosti, daně darovací, daně dědické a daně z kapitálových výnosů. U daně z nemovitosti probíhá v ODS dosud neukončená debata o jejím dalším osudu. Existují zde dva vyhraněné tábory: Fajmonovci (dle autora tohoto článku), kteří chtějí tuto daň zcela zrušit bez náhrady, a Kuberovci (dle senátora Kubery), kteří ji chtějí zachovat jako trvalý zdroj příjmů pro města a obce. Přívrženci prvního názoru jsou přesvědčeni o tom, že výpadek příjmů ve výši 2-3 miliard korun z výtěžku daně z nemovitosti se má obcím v totožné výši kompenzovat zvýšením jejich podílu na výtěžku daně z příjmu nebo DPH s tím, že všichni daňoví úředníci pracující na agendě majetkových daní, což je v ČR přibližně tisíc lidí, mají být buď převedeni na agendu daně z příjmu a DPH, nebo úplně propuštěni.

Zrušení majetkových daní - a zvláště daně z nemovitosti - by mělo na venkově blahodárný efekt. V kapsách majitelů nemovitostí na venkově by zůstaly "daňové" peníze a také zmařený čas spojený s každoroční daňovou povinností. Nemovitosti na venkově by se tak staly příjemným investičním produktem a mnoho lidí by ukládalo své volné prostředky do českých venkovských nemovitostí. A to je přesně to, co potřebujeme.

Reforma systému financování měst a obcí

Budoucí česká vláda by se měla rovněž podívat na systém financování obcí. Dosavadní systém prosazený socialisty je extrémně rovnostářský a bere ohled pouze na počet obyvatel dané obce. Nezajišťuje tedy dobré hospodaření obcí. U měst se dá říci, že stávající systém funguje poměrně dobře. Je tomu tak ale proto, že města - a zvláště potom velká města - mají i jiné rozsáhlé zdroje příjmů než jen příjmy daňové. Města mohou využívat privatizace svého majetku nebo přístupu k levným úvěrovým zdrojům. Obce však tyto možnosti nemají, protože jejich majetek je v naprosté většině případů velmi malý. Tím pádem nemají možnost privatizovat a ani si půjčovat, protože nemají čím ručit.

Dalším potenciálním zdrojem příjmů pro komunální sféru jsou krajské, státní a evropské dotace. I zde jsou ale obce ve srovnání s městy znevýhodněny, protože postrádají administrativní kapacitu ke zvládnutí procedury získání a čerpání dotací. Ve výsledku pak vidíme, že města prožívají investiční boom, zatímco v menších obcích - snad s výjimkou okolí Prahy - jakoby se zastavil čas.

Tuto situaci je nutné změnit. Především bude třeba zavést do systému rozdělování daní pro města a obce další hledisko, a to velikost katastrálního území. Není možné, aby obec s 1000 lidmi a katastrem 10 km2 měla stejné daňové příjmy jako obec s 1 000 lidmi a katastrem 100 km2. Takové propastné rozdíly v územním rozsahu obcí skutečně existují. Asi nejznámějším případem je obec Ralsko, která má největší katastrální území v celé České republice, větší dokonce než celá Praha. Zastupitelstva obcí s velkým katastrem zkrátka musejí získat více peněz než zastupitelstva obcí s malým katastrem. Jinak nebude možné udržet v rámci venkova relativně homogenní strukturu vybavenosti komunálními veřejnými statky.

Za úvahu rovněž stojí to, zda by se podíl výnosu daní pro obce do 3 000 obyvatel neměl zvýšit. Podle mého soudu měl, protože právě tyto obce pokrývají svými katastry většinu území republiky a nemají na svou údržbu dostatečné prostředky. Určitě se každý čtenář ihned zeptá, kde se na to mají vzít peníze. Navrhuji, aby se těmto obcím ročně zvýšil příděl peněz až o deset miliard korun a aby byla zrušena stejně vysoká částka poskytovaná na národní úrovni na různé dotace na silnice, kanalizace, sportovní zařízení, chodníky a školy. Centrálně poskytované dotace se dostávají pouze některým obcím, zpravidla těm, které jsou politicky dobře "zapsané" u příslušných národních politiků a úředníků. Většina obcí se ale k těmto penězům nemá možnost reálně dostat. Proto je spravedlivější a pro rozvoj celého území republiky lepší, aby tyto prostředky šly přímo do rozpočtů obcí a o jejich užití rozhodovala obecní zastupitelstva. V důsledku takové reformy by obce získaly větší každoroční příjmy a mohly by racionálněji spravovat svá katastrální území, než je tomu nyní.

Celkově vzato venkov pro svou budoucí prosperitu potřebuje méně regulace trhu s bydlením, nižší daně a zrušení majetkových daní, silnější a reálně využitelná vlastnická práva a větší podíl na výtěžku celostátních daní. Doufejme, že nová česká vláda dopřeje těmto myšlenkám sluchu. Zatím se zdá, že některé z nich by se v novém kabinetu mohly objevit.

Revue Politika, 26.07.2006

poslanec EP za ODS