"Peníze ještě nikoho neudělaly šťastnými," vykládají s hlubokomyslným výrazem v tváři většinou ti, co se jim na kontech válí nějaké ty desítky či stovky milionů. "Chudoba cti netratí," hlásá staré české přísloví. Ale jak říkala moje maminka: "... ale taky nepřidá!"

Ve zprávě, že ČNB uměle, tedy za peníze nás všech a také tištěním nových - tedy nekrytých - peněz uměle oslabila českou měnu, nenajdeme jediný relevantní údaj, proč se tak stalo. Konec konců, banka je banka a co by měla nějakým čičmundům vykládat, proč je jejich "rada moudrých" právě obrala o peníze. Konkrétně každého asi tak o pět, ale možná i o více procent.

Tvrzení, že je to nutné proto, že je "příliš malá inflace", tedy že dlouhou dobu mají naše peníze trvalou hodnotu vůči "tvrdým" měnám, a proto je nutno tu hodnotu zmenšit, lidově řečeno obyvatele státu okrást, je, jak by řekli v hospodě Na růžku, opřesdržku.

Česká ekonomika má, jak neustále opakují různí ekonomové cizozemští i místní, údajně stále problém se slabou poptávkou domácností. Lidově řečeno lidi málo nakupují. Domnívá se tedy někdo soudný, že když zdražíme euro a dolar, za které nakupujeme v zahraničí nejen maso a ovoce, ale i naftu a plyn, a zvedneme ceny prakticky všeho, že tím zvýšíme "koupěschopnost"? Co na tuto myšlenku říkají doktoři. Tedy konkrétně psychiatři?!

Já to čtu tak, že když se konečně lidem může začít dařit lépe, když firmy osekaly náklady, lidé se naučili počítat a konečně by mohlo být lépe, tak jim ten blahobyt zkrouhneme. Ve jménu "makroekonomiky a světlých zítřků".

ČNB se jaksi neráčila ani vyjádřit, proč to vlastně dělá. Jen na ni napojení "odborníci" cosi blekotají o potřebě "zvýšit" export. Proti takové myšlence nic. Na exportu jsme dost závislí. Ale ještě jsem neviděl stát, a myslím že nikdo nikde na světě, který by dosáhl blahobytu okradením vlastních občanů. A to, co předvedla ČNB, není nic jiného.

Něco prozradily tzv. "mluvící hlavy" v televizi. K intervencím se Česká národní banka prý uchýlila především proto, aby podpořila růst cen v domácí ekonomice. "Na začátku příštího roku totiž reálně hrozí, že meziroční růst cen bude záporný," vysvětluje Miroslav Novák, analytik společnosti Akcenta. Nevím, jak a kdo počítal tu jakoby "neexistující" inflaci. Asi do počítání cen započítali pánové podle vzoru soudruhů i klesání cen lokomotiv, zlevnění zlata na burze, menších televizorů a diamantů, což lehce převážilo neustálý růst cen běžně potřebných věcí, jak jsou potraviny, oblečení atd.

Vypadá to na první pohled, že se ČNB nějak rozhodla, že když prý není inflace, tak že se - po všech těch zdraženích elektřiny (za ukradené stovky miliard přes fotovoltaiku), přes to, že platíme daně i za knížky, když se chceme vzdělávat, když zlikvidovaly minulé vlády lázně pro obyčejné občany atd. atd. - máme nějak podezřele dobře. A to se nesmí trpět. Prostě, na chudý lid musí být přísnost.

Odborně se tomu říká "obava z deflace". Deflace - tedy záporný růst cen, kdy ceny klesají - je přitom pro některé ekonomy strašákem. Pokud ceny dlouhodobě klesají, spotřebitelé prý odkládají nákupy, protože prý čekají na další zlevňování. To prý se děje u nás. Podíváme-li se na pohyb cen, žádné "očekávání dalších slev" lidi od nakupování neodrazuje. Jedině je, vzhledem k platové úrovni obyvatel ČR, snad odrazují přešvihnuté ceny nemovitostí a pozemků.

To, že prý se čeká na "zlevnění", prý povede někdy v budoucnu "možná" k omezování výroby, poklesu mezd nebo propouštění. To prý teoreticky může zapříčinit, že domácnostem ubude peněz, takže s nákupy budou otálet a ekonomika se ocitne v deflační spirále. Připomíná tu starou českou říkánku o tom, že kdyby byly někde ryby, nemusely by být rybníky, že?!

Ovšem zdá se, že protože české domácnosti málo nakupují a přitom šetří, zatneme jim tipec a donutíme je utratit peníze. Tím se dostaneme do úžasné pozice Maďarska, Bulharska, Litvy a dalších států, kde mají obyvatelé dluhů jak naseto a penze a platy se snížily o cca 30 %. Ale nějak jsem si nevšiml, že by tam po tom všem v současné době lidé nějak hodně nakupovali. Nemají totiž peníze.

O deflaci se nezmiňuje, jak upozorňuje i tisk, ani nejnovější makroekonomická predikce ministerstva financí z letošního dubna. Ta očekává, že v celém roce 2013 stoupnou ceny v Česku v průměru o 2,1 procenta. Podle některých cen potravin, jako jsou mléčné výrobky, brambory, ovoce atd. od srpna, ceny a tudíž i inflace stoupají velice zdatně. Zajímavé je, že v rozhodnutí o podtržení hodnoty koruny nikde nepadlo ani slovo či číslo, jaká inflace ve skutečnosti je. Jen samé " asi..., možná…, co kdyby...".

"Riziko deflace nevidíme v žádné zemi," prohlásil v červnu 2013 k možné deflaci i šéf Evropské centrální banky Mario Draghi.

U nás se spíše u některých výrobků objevuje stabilizace cen tím, že ČR a její podniky dobře zvládly nedávnou krizi. Zvláště ty střední podniky. Vzniká tak potřebná a "neškodná" deflace, kterou zde máme posledních 15 let, kdy se koruna pomalu přibližuje svým kurzem k reálné hodnotě vedoucích měn - např. americký dolar byl v roce 1994 za 30 Kč a dnes je za 19,50 Kč. Tento postup a zvýšení hodnoty české koruny byl jednoznačně dosažen vyšší produktivitou a technologickým pokrokem, který snižuje výrobní náklady a s nimi ceny. Tomuto přirozenému a zdravému vývoji teď ČNB podtrhla nohy. A nás všechny obrala o peníze.

Ne že by ČNB nevěděla, co činí. Jak řekl Vladimír Pikora. "Slabší měna nám doveze růst cen," konstatuje tento ekonom ze společnosti Next Finance.

Na dotaz, co by měla dělat v dnešní situaci ČNB, sdělil Aktuálně.cz ekonom Partners Pavel Kohout: "Odpověď na otázku je stručná: Česká národní banka by neměla dělat nic. Riziko, že centrální banka provede chybnou operaci, je totiž větší než samotná hrozba deflace."

Obyvatelstvo se pomalu začalo dostávat do snesitelnějších poměrů, ovšem jsou zde skupiny, kterým silná koruna vadí a popravdě řečeno ji potřebují co nejvíce oslabit. A co si myslí a jak žijí občané ČR, je zajímá jen velice vzdáleně. Hlavně když jim mohou platit co nejnižší (v přepočtu na euro či dolar) mzdy a náklady dodavatelům z ČR.

Třeba výrobci automobilů. Ti sice platí svým zaměstnancům asi tak třiceti-, čtyřicetiprocentní mzdy co na Západě, ale moc a moc by toužili platit ještě méně. Bláboly o tom, jak se jim útokem na korunu zlepší vývoz, je potřeba číst tak, že se jim podaří kursově snížit mzdy. Protože prodávají v eurech, ale mohou prodávat levněji. A protože náklady, tedy ceny elektřiny, plynu, oceli i plastů jsou v celé Evropě stejné, dá se ušetřit jen na mzdách. Euro určené do výplat v ČR mělo původně hodnotu 25 Kč, teď jej zázračně pozmění na 27 Kč a už jsou na každém euru dvě koruny doma. Jak prosté, milý Watsone..

Prostě výhodné je to pro firmy, která podnikají v ČR, nechají si zde vyrábět díly a buď je montují doma, anebo ještě lépe u nás. A prodávají jinde. Tady budou platit po přepočtu o 5 % méně, venku mohou zlevnit třeba o 2 %, takže asi možná s prodejem uspějí. Ale rozdíl zaplatíme my. Myslím si, že to takhle vidí víc lidí, ale málokdo si to troufne napsat. Cenzura, tentokrát autocenzura, podložená ekonomicky, je k tomu nutí.

Můj oblíbený komentátor Pavel Páral v MfD napsal článek s významným titulkem "Snad to klapne". Předpovídá v něm zdražení potravin, všeho z dovozu (tedy i pohonných hmot), což povede k všeobecnému zdražení všeho. Zmiňuje se také o tom, že mnoho firem, které počítaly s dlouhodobou stabilitou koruny okolo 25 Kč na 1 euro, bude mít ekonomický problém. A nejen jím zmiňované cestovní kanceláře. Desetitisíce místních firem zaměstnávajících statisíce lidí najednou budou muset sehnat peníze na zaplacení faktur svým zahraničním dodavatelům a na dražší pohonné hmoty, nové stroje a další provozní náklady. Ty peníze budou muset někde sebrat. Buď z mezd, nebo si je půjčit na nekřesťanský úrok (takže je najednou z 5 % spolu s úrokem třeba 15 %). Nebo prostě lidi propustit.

Pro mnohé tyto firmy se stalo rozhodnutí ČNB téměř likvidační, zatímco sprškami "nečekaných" peněz počítaných v miliardách, zasypalo právě ty velké firmy. Většinou vlastněné zahraničními majiteli.

Oficielní očekávání centrální banky, že tyto multinacionálám zdarma naházené peníze pozvednou zaměstnanost a zvlášť ekonomiku, považuji za přání, které je otcem myšlenky. Anebo za obyčejnou zakrývací lež.

Nejspíš to vypadá na dnes běžnou, ale šílenou západní hospodářskou politiku známou jako "too big to fail" (příliš velký na to, aby padnul), což je technický termín a princip určité makroekonomické a politické teorie, která říká, že některé finanční nebo i průmyslové podniky jsou tak velké, že jejich bankrot by ohrozil celé hospodářství. Stát nebo centrální banka jim proto musí pomoci. Za každou cenu.

Otázkou tedy je: Kdo to je, ten tak velký, že ČNB nemůže dopustit jeho pád a raději zničí mnoho menších firem, aby jej zachránila?

V pozadí je i možnost, protože ČNB ví to, co nevíme my, že po mnoha obrovských problémech eura už je nepůjde v této formě zachránit. Pak bychom se museli, děj co děj, dostat do spolku, který bude používat "tzv. severní euro". Tvrdé a kvalitní. Oproti jihu Evropy, které bude používat po přechodnou dobu méně kvalitní "jižní euro", než se jeho země patrně vydají cestou vlastních měn.

Jak říká obvykle dobře informovaný Pavel Páral: "Rozhodování, zda k tomuto kroku přistoupit, trvalo dlouhé měsíce plné diskuzí. Tak snad členové rady (ČNB) vědí, co dělají."

Na to, že by Češi šli do ulic, moc nevěřím. V ekonomice je jich většina stejně negramotná jako za bolševika. Netuší tedy, co se děje. A většina stejně ekonomicky negramotných novinářů, kteří nechápou rozdíl mezi obratem a ziskem, jim to neprozradí. Sami to nechápou. Modleme se tedy . Nic jiného nám už teď nezbývá.