Otázka nezaměstnanosti hýbe touto společnosti po celá desetiletí. Nejprve jsme se ve škole učili, že Masaryk nechal střílet do dělníků, kteří nechtěli přijít o zaměstnání. A že se v té době lidem rozdávaly žebračenky, zatím co nyní, díky Vítěznému únoru a porážce buržoazie, se všichni máme dobře.

Po listopadu 1989 se mezi prvními o nezaměstnanosti zmínil prezident Havel. Řekl tehdy při nějaké příležitosti, že by nechtěl, aby u nás byli nezaměstnaní. Jeho poradci mu bohužel nevysvětlili (a, mezi námi, ani to vysvětlit neuměli), že určitá míra nezaměstnanosti je zcela normálním průvodním jevem tržní ekonomiky. A tržní ekonomika, jen tak mimochodem, je v dnešním pojetí svých sociálních aspektů, vysoce morální.

Tady musím trochu odbočit, abychom jednou provždy skoncovali s nadáváním na kapitalismus. Od 19. století tvrdí levičáci, téměř všichni intelektuálové a také hodně lidí málo vzdělaných, že kapitalismus zbídačuje lidi. Ale jak říká ve své skvělé eseji Philippe Nemo, kapitalismus nezbídačil lidi, ale ve své první fázi zvýšil počet chudých, kteří by se normálně nebyli narodili. Neboť ke znásobení počtu chudých je třeba být bohatší. A to přinesla kapitalistická ekonomika. V Kristově době činila světová populace nějakých 250 milionů lidí. Ta se do počátku 18. století pouze o něco více než zdvojnásobila. A najednou, za necelá tři století přešla populace k šesti miliardám! A to jsou synové a dcery kapitalismu. Jak napsal geniální kritik socialistických experimentů Friedrich August Hayek, byl to Západ, kdo nalezl tajemství rozhodujícího evolučního skoku ve vztazích lidského druhu s přírodou.

Postupem času se otázka nezaměstnanosti stala hitem a nedílnou součástí všech volebních programů stran, které se ucházely a ucházejí o hlasy voličů. Jejich tak zvaná řešení nezaměstnanosti se pohybují od jejího úplného odstranění (levice), až po její maximální zmírnění (pravice). Omlouvám se za ty termíny levice a pravice, autentické strany tohoto druhu v této zemi nejsou, ale na jakési vágní rozlišení to stačí.

Obojí je nesmysl, jakmile někdo začne snižovat nezaměstnanost, je třeba za tím vidět buď útok na státní rozpočet, nebo prachsprosté oblbování lidí, většinou však obojí. Naposledy se předvedl jistý ministr, který chce „snižovat nezaměstnanost“ tím, že nasype do jakýchsi těžko identifikovatelných agentur obrovské peníze za to „že budou umisťovat nezaměstnané“. Což je nejlepší cesta k tomu, aby si je navzájem půjčovaly. Ty agentury.

Obhájci tohoto systému tvrdí, že obdobné systémy fungují třeba ve skandinávských zemích nebo ve Velké Británii. Jistě, ale tam se zas tolik nekrade. Jediné, co se stane, je to, že přibudou nějaká pracovní místa, protože se značně rozšíří počet zaměstnanců oněch agentur. A vzniknou další speciální agentury, které budou nezaměstnané půjčovat. Nezaměstnaný se tak stane žádaným zbožím, něčím podobným, čím jsou dnes pro některé doktory evidovaní a vykazovaní pacienti, s nimiž se nikdy vůbec nesetkali. Takto budou na sobě vzájemně parazitovat. Dost bylo toho, na co si přišly stávající agentury ve spolupráci s úřady práce realizací jednoho nesmyslného systému s důmyslným zdrojem příjmů, kterému se říká rekvalifikační kurzy. Jest všeobecně známo, jak se organizují a jak probíhají. A zejména je známo, na co z velké části jsou.

A tak každý pětistý občan této země nepracuje už déle jak osm let. Přibývá mladých lidí, kteří nikdy v životě nepracovali. V roce 2010 bylo u nás osm tisíc nezaměstnaných mezi jejich patnáctým a dvacátým devátým rokem. A tam, kde jich je hodně na jednom místě, vznikají ghetta, která částečně umožňují přežít. V evidenci úřadů práce je nyní zhruba 485 000 nezaměstnaných. Jeden nezaměstnaný přijde stát téměř na 110 000 korun. V roce 2009 stáli nezaměstnaní státní rozpočet přes 76 miliard korun, což je asi 6,5 procenta celkových výdajů rozpočtu. A všichni chtějí snižovat nezaměstnanost, namísto toho, aby se zamysleli nad tím, jak zvýšit zaměstnanost.

Ještě než dojdeme k tomu, jak zvýšit zaměstnanost, musíme si říci pravdu o této zemi. Každoročně se zadlužujeme stovkami miliard (včetně úroků). Přece není možné, že by se všechno rozkradlo. Něco musí zůstat doma. A zůstává. Víte například, že v této zemi, která má půl milionu nezaměstnaných, připadá na sto obyvatel 124 funkčních mobilů a 20 pevných telefonních linek? Průměrný měsíční čistý příjem domácností zaměstnanců stoupl od roku 1993 více než trojnásobně, z 3 571 korun na jednoho jejího člena na 13 047 korun v roce 2009. Reálně - tedy při zohlednění růstu spotřebitelských cen - vzrostly tyto příjmy od vzniku samostatného Česka o 69 procent. Také domácnostem důchodců vzrostl v uvedeném období průměrný měsíční čistý příjem více než trojnásobně, a to z 2 924 na 10 919 korun na osobu. Reálně, při zohlednění růstu životních nákladů, se příjmy zvýšily o 46 procent. Ano, i na to jsme si půjčili a půjčujeme. Takže to zase není až tak špatné s naší životní úrovní.

Jenže to všechno jsou čísla, čísla, statistiky. My potřebujeme něco jiného. Aby se tento národ probudil. Aby začal pracovat. Aby se začala vytvářet nová pracovní místa.

Odhaduje se, že asi dvacet procent příjemců podpor pracuje na černo. Jejich zaměstnavatelé by zkrachovali, kdyby je přihlásili. Jejich příjmy nejsou vysoké. „Držím si ho na pracáku a jinak tvrdě maká,“ takto se vyjadřují jejich zaměstnavatelé, drobní podnikatelé. Ničím se tak neliší od svých kolegů ve větších stavebních firmách, kteří programově posílají zaměstnance v zimě na nemocenskou. Doktoři je rádi uznají, mají body a stát zaplatí mzdy – tedy nemocenskou.

Když chce někdo v této zemi získat dotaci na vytvoření pracovního místa, projde úžasně ponižujícím martýriem na Úřadu práce a když má štěstí, dostane maximálně okolo 80 - 200 000 korun. Když má štěstí. Jedno pracovní místo vytvořené firmou Hyundai přišlo tento stát na dotacích a úlevách na čtyři a půl milionu korun! Jedno pracovní místo! Představte si, že byste jen pouhou polovinu takové částky dali drobným řemeslníkům, živnostníkům či malým firmám na zřízení jednoho pracovního místa rozšířením výroby nebo zavedením výroby úplně nové, jiné, ale potřebné. Rozhodně by velice rychle vytvořili mnohonásobně vyšší počet pracovních míst než těch 3 500 kmenových zaměstnanců v Nošovicích. Je všeobecně známo, že se v oblasti s nejvyšší nezaměstnaností (Mostecko, Bruntálsko, Teplicko) uživilo za první republiky až o jednu třetinu více obyvatel. Právě díky existenci malých flexibilních firem, které se rozšiřovaly či zmenšovaly dle potřeb trhu a dle potřeb trhu reagovaly promptně na nové a nové požadavky.

Značná část nezaměstnaných je tvořena absolventy škol, zdravotně postiženými, matkami s dětmi a seniory. Nikdo je prý nechce. Ale chtěl by je, kdybychom umožnili flexibilní pracovní dobu, krátkodobé úvazky a sociální podnikání. Kdybychom toto vše podporovali tak, jak podporujeme byznys zaměstnávající občany bez omezení. O ty s omezením se totiž nikdo nestará. Odbory se zabetonovaly v podnicích a starají se pouze o ty, kteří práci mají nebo by o ni mohli přijít. A odbory o ně. Navíc jsou současní odboráři bytostně antidemokratičtí. Neustále a systematicky zpochybňují výsledky jakýchkoli voleb, když jejich výsledek není pro ně příznivý. Konstruktivní přístup je nahrazován vyhrožováním za pomoci slov NE, NIKDY. Na vlně populismu pronikli kdysi do Evropského parlamentu a nyní již i do českého Senátu.

A politiky vůbec nezajímá, jak zvýšit zaměstnanost. Na chod státu a na své mzdy si v podstatě půjčují. Nechápou, že doba velkých investorů je nenávratně pryč, případné mezery jsou zaplněny. Výrobní průmysl vykáže v nejbližších letech vyšší produktivitu a současně snižování počtu pracovních míst. Nedostatek míst bude ve službách, v aplikovaném výzkumu či ve zdravotnictví. Na to všechno musíme být připraveni i tím, že podpoříme vznik drobných firem a podniků odpovídajících potřebám sociální ekonomiky, které v budoucnu tyto služby zajistí. Pracovní svět si žádá proměn. Budou se v něm pohybovat ženy na krátké pracovní úvazky, senioři po padesáti či šedesáti letech věku, mladiství a také zdravotně postižení.

Nesmíme ovšem podlehnout iluzi, že nezaměstnanost vyřeší pracovní agentury. To je nesmysl. Pracovní agentury žádná pracovní místa nevytvoří a nikdy nevytvářely. Ony mohou pouze mapovat stávající situaci. Radikální změnu musí vnést na pracovní trh lidé, kteří přijdou s nápady a jimž umožníme, aby je realizovali. Musíme se také umět ohlédnout zpět. Nikoli náhodou patří mezi oblasti s vysokou nezaměstnaností oblasti z dřívějšího pohraničí. Ale vždy tomu tak nebylo.

V minulosti bylo třeba drobné podnikání v pohraničních oblastech postavené především na využití místních kapacit a plně počítalo s využitím schopností a zkušeností místních obyvatel. To bylo to nejdůležitější a to se také stalo základem místní ekonomiky. Z iniciativy původních drobných řemeslníků vznikaly malé textilní továrny, výrobny a dílny zabývající se výrobou předmětů denní potřeby – od kravat až po zápalky. Bylo využíváno místních surovin, neotřelých a zajímavých nápadů a také zkušeností, které si drobní místní podnikatelé přiváželi ze zahraničí. Proto také tito podnikaví lidé pronikli i na evropské či světové trhy, a podpořili tak výrazně místní ekonomiku. Jejich zaměstnanci byli především příbuzní, známí a lidé z okolí, což byl nesporně přínosný jev stabilizace a silného postavení drobného podnikání v místech, kde není prostor pro velké firmy a velkovýrobu. Pochopitelně, že se nedá vše, co se osvědčilo v minulosti, kopírovat na dnešní poměry. Ale metody a systém jsou stejné.

Takže celý ten problém okolo naší nezaměstnanosti či zaměstnanosti je stejný, jako stav dalších neřešených problémů v naší politice. Politici tohoto státu, bez ohledu na to, z které strany přicházejí, ve snaze získat pro sebe především tučné prebendy, se chovají jako rostliny, které si zajišťují opylení podvodem. Například jako takový Tořič čmelákovitý Holubyho (Ophrys holosericea subsp. holubyana – na snímku). Rostlina nejčastěji kvete od poloviny května do poloviny června. Květ tořiče napodobuje včelí samičky včel Eucera a Tetralonia, a láká tak k sobě jejich zamilované samečky. Ty poplete do té míry, že na květ přiletí. A při snaze o kopulaci zprostředkují falešné samičce opylení. Poté, co se tak stane, je zcela lhostejné, že většina zákonů jsou zmetky a některé se musí mnohokrát novelizovat. Opylení již nastalo. A nezaměstnanost snížíme za pomoci agentur. Ty pochopitelně znají také teorii onoho krásné orchideje zvané tořič.