18.4.2024 | Svátek má Valérie


EKONOMIKA: Češi milují masochismus

12.9.2016

Urgentní problém české ekonomiky? Veřejné finance? Nízké platy? Korupce? No – jo, ale... To není urgentní. To jsou dlouhodobé, třeba i protivné problémy. Je tu ale jeden problém urgentní.

Míněno takový, který hrozí vybublat už brzy. A vsadím se, že drtivá většina lidí to za problém ani nepovažuje. Je to kurz koruny. Přesněji řečeno: Takzvaný intervenční režim České národní banky (ČNB). Chtěla bych být špatným prorokem, ale myslím, že není daleko doba, kdy tahle sranda může nadělat slušnou paseku.

Připomeňme v kostce, o co jde: ČNB už tři roky s námi hraje takovou hru. Simuluje, jak by to vypadalo, kdybychom měli euro. Neboli kdyby byl kurz koruny k euru fixní, neměnný. „My přeci nemáme fixní kurz“, můžete namítnout. A technicky vzato máte pravdu. Ale prakticky se kurz pohybuje v tak tenounkém kurzovém pásmu těsně nad 27,00 korun za euro, jako by fixní vlastně byl. Pokud by se pokusil posílit víc, ČNB ho klepne přes prsty a intervenuje.

Nikdy jsem intervence neschvalovala. V knize „Jak to vidí Šichtařová“ sice tvrdím, že intervence neměly nikdy přijít a že napáchají víc škody než užitku - jenomže při psaní těch slov ještě nikdo nemohl tušit, že tu intervenční režim bude strašit až do roku 2017! Mýlila jsem se! Má formulace „víc škody než užitku“ byla tak eufemistická! Mohla jsem rovnou bez skrupulí říct: Intervence ekonomiku poškodí. Tečka. Protože dneska je to čím dál jasnější.

Tahle hra na „jakoby-pevný kurz“ je totiž právě jen hra; není to skutečné zavedení eura. Čím déle se ČNB snaží kurz udržet, tím je to těžší, tím víc se kurz snaží utrhnout a posunout. Přirozené tržní síly jednoznačně říkají, že by koruna měla být mnohem silnější. Jinak řečeno – při cestě do zahraničí nebo při nákupu zboží z dovozu bychom se měli cítit mnohem bohatší. (Osobně odhaduji, že kurz by měl být někde kolem 24 korun za euro nebo i o trochu méně.)

Tento týden dokonce začala kolovat spekulativní zpráva, že ukončení intervencí bude pro spekulanty obchodem roku... Řada lidí dychtících po senzaci si to hned vyložila jako jakýsi „únik informací“, což dodává spekulaci grády. Ale hlavně – čím víc spekulantů nalákáno do akce, tím víc roste tlak na posílení koruny. Intervenování tedy logicky stojí čím dál víc. ČNB jen letos v první polovině roku už intervenovala v objemu téměř 110 miliard a bude houšť. A tak není divu, že ČNB pomalu připravuje ekonomiku svými výroky na to, že intervenční režim nejspíš příští rok skončí a koruna posílí. A podle všeho – tedy podle výroků z ČNB – je to zatím plánováno jako náhlý konec, žádný „mezistupeň“. Čímž pádem koruna posílí skokově. Z týdne na týden. Šíří se spekulace, že kurz skočí během několika málo dnů až na 25,50 CZK/EUR. A možná prý ještě dál... A jsme u jádra problému.

„A vůbec – neříkala snad Šichtařová, že Britové mají po hlasování o brexitu štěstí, že libra oslabila? Že to pomáhá britské ekonomice? Tak proč si teď stěžuje, že koruna je kvůli intervencím slabá?“, zdá se být logické namítnout. Jistě. Jenomže my a Británie se nacházíme v úplně opačných situacích. A bohužel, jako obvykle, jsme to my, kdo věc zpackal.

Slabý kurz skutečně ekonomiku podpoří. Zlevní domácí zboží pro zahraniční zákazníky, takže domácím podnikům zvýší odbyt. V období kolem hlasování o brexitu panoval strach, co bude. Tenhle strach ekonomice nesvědčí, hrozilo tedy, že vystrašení lidé i podniky začnou šetřit a přijde krize. V tu chvíli se náramně hodila nějaká vzpruha. A Britům se jí dostalo v podobě slabé libry. Zafungovalo to skvěle. Průmysl díky tomu hlásí ohromné objednávky a hlad po zaměstnancích roste.

A teď střih, jsme v České republice někdy v roce 2013. Naše ekonomika slušně roste a rozjíždí se pořád rychleji. A najednou se ČNB rozhodne, že ekonomiku podpoří ještě víca oslabí korunu. V době vzestupu ekonomiky se tak najednou podniky dočkaly nečekané výhody: jejich zboží v zahraničí zlevnilo. Podnikům vzrostl odbyt. Ekonomika přidala ještě víc. Podniky se z té náhlé výhody samozřejmě snažily vytěžit co nejvíc. Když levně, tak tedy levně. Začaly stále víc sázet na nízkou cenu, nikoliv na kvalitu. Z České republiky se tak pořád víc stává levná montovna západu. Tak trochu model a lá Čína. Nikdo nechce čínské zboží, protože by ohromovalo německou kvalitou, italským designem či logem nakousnutého jablka. Všichni chtějí čínské zboží, protože je levné.

Ale má takový model budoucnost? Jak dlouho bude západ toužit po méně kvalitním, ale levném zboží? Čím bude zákazník bohatší, tím míň sexy pro něj takové zboží bude. Raději si připlatí za německou kvalitu. Němci se nepotřebují podbízet cenou; oni si zvolili úplně jiný model. A všichni vidíme, který z obou modelů je úspěšnější... A co myslíte, že nastane, až se ještě víc rozšíří technologie a roboty – koho to víc zasáhne? Výrobce luxusních švýcarských hodinek a německých Mercedesů, nebo levnou montovnu, kde každý halíř nákladů na pracovní sílu hraje roli...?

A teď další střih. Jsme někde v roce 2017. Díky normálnímu vývoji hospodářského cyklu se Evropa propadla do hospodářské krize. U nás se hraje o to, zda bude mít podobu „jen“ zpomalení růstu, nebo dokonce „recese“, tedy vyloženě propadu. A v ten okamžik ČNB zjišťuje, že už není v jejích silách dál držet kurz intervencemi. Nechává korunu skokově posílit. Kurz během několika týdnů sílí o dvě tři koruny k euru.

Podniky zvyklé konkurovat cenou jsou v šoku. Jejich kontrakty jsou uzavřené na měsíce dopředu, s cenou nejde najednou pohnout. Vyšší kvalitu za vyšší cenu ze dne na den vyrobit neumí, a i kdyby uměli, bylo by jim to houby platné: Pověst o kvalitě se buduje roky, ne lusknutím prstu. První exportéři začínají krachovat. Je rozhodnuto: Není to „jen“ pokles, je to recese jak vyšitá. To kurz rozhodl. Posílení koruny přišlo v tom nejhoršímmožném okamžiku.

Jaký to rozdíl mezi aktuálně slabou librou a slabou korunou! O slabosti libry rozhodly tržní síly a oslabily ji, když to ekonomika potřebovala. Naši korunu oslabila centrální banka, když to ekonomika nepotřebovala, a nechá ji posílit, když by se nám hodil pravý opak. Všechno je načasované přesně naopak.

Asi jako při poslední krizi, kterou česká ekonomika procházela. Tehdy ji okolní země – Maďarsko, Slovensko, Polsko – obstojně ustály. Zaznamenaly jen zpomalení, ne propad. Ten přišel jen u nás. Proč? Protože my jediní v regionu jsme si jako ti největší tupci masochisticky opakovaně zvýšili během krize daň z přidané hodnoty a tím se posunuli z „jen-zpomalení“ do „poklesu“. Teď máme našlápnuto na totéž.

Možná vás teď napadá – a nedalo by se všem těm problémům předejít jednoduše zavedením eura? Ne, nedalo. Bylo by to z bláta do louže. Nepřirozeně slabá koruna z rozhodnutí centrální banky vlastně jen zakonzervovala strukturu ekonomiky a levnou montovnu, v tom není budoucnost. To není systém, který by sliboval brzy dohnat Německo. Fixní kurz nebo euro není řešením. To, co potřebujeme, je naopak volně pohyblivý kurz – tak jako je pohyblivá libra. Libra Britům pomohla, když to potřebovali. I my potřebujeme korunu, která umí přirozeně, sama od sebe, oslabit, když má ekonomika problémy. A která naopak posílí, až se jí bude dařit.

Jak z toho ven? Teď už dobré řešení neexistuje. Intervence nikdy neměly začít. A když už začaly, měly aspoň skončit co možná nejdřív. A když už trvají tři roky... je každá rada drahá. Asi nejlepší by bylo začít korunu pomalu, řízeně uvolňovat hned. Třeba o 50 haléřů za dva měsíce. Ne, nebylo by to pro podniky ani trochu příjemné. Ale garantuji vám, že by to pro ně bylo nesrovnatelně příjemnější, než jim za rok, v době krize, připravit šok a nechat kurz hupnout za pár dnů o 15 procent.

Převzato z Sichtarova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky

Autorka je ředitelka společnosti Next Finance s.r.o.