29.3.2024 | Svátek má Taťána


EKONOMIKA: Budoucích dvacet let

26.7.2017

Hospodářský cyklus projde stadiem konjunktury opět do fáze do recese. Tak už to chodí

Ten letáček od České spořitelny je neodolatelný. Pořiďte si vlastní bydlení na hypoteční úvěr! Budete platit úrokovou sazbu již od 11 procent ročně. Banka vám půjčí až na 70 procent odhadní hodnoty nemovitosti (zbývajících třicet procent jistě máte na účtu nebo doma ve slamníku). Při velikosti úvěru 1,5 milionu to znamená celkovou měsíční splátku 13 579 korun, což je o třetinu více, než kolik činí průměrná hrubá mzda.

Ne, nemusíte si klepat na čelo, uvedená čísla nejsou vymyšlená. Pocházejí ovšem z roku 1996. Pamatujete? Leccos bylo tehdy jinak. Německá marka byla za 18 korun, což by zhruba odpovídalo kurzu 36 Kč za euro. Pokud jde o průměrnou mzdu, ta se během let 1996–97 přehoupla přes deset tisíc hrubého měsíčně. Nyní se pohybuje kolem 27 000 měsíčně.

Ještě jeden významný trend je třeba zmínit. Objem likvidních peněz v české ekonomice vzrostl z hodnoty 508 miliard v roce 1996 na 3685,7 miliardy v červnu 2017. Toto číslo odpovídá 9,66 procenta peněžní inflaci v ročním průměru. Naštěstí inflace spotřebitelských cen rostla podstatně pomaleji díky řadě faktorů. Zejména díky růstu produktivity a cenové konkurenci, která je důsledkem mezinárodního obchodu a globalizace.

Neproúvěrované Česko

Vraťme se ale k letáčku České spořitelny z roku 1996. Hypotéky byly tehdy na samém počátku svého rozvoje. Od roku 2002 však probíhá úvěrová expanze, která se zastavila jen nakrátko během světové finanční krize. Tato expanze byla součástí světového trendu: pokles úrokových sazeb měl za následek boom. Celý vyspělý svět se zhruba od roku 2002 těšil z úvěrové expanze. Rozdíl mezi českou ekonomikou na jedné straně a bohatým Západem na straně druhé byl jen v tom, že v řadě západoevropských zemí se úvěrový růst v roce 2008 zadrhl a nepokračoval. Česko nebylo ještě dostatečně „proúvěrované“. Proto jsme měli ještě velký prostor pro růst objemu bankovního dluhu.

A stále ještě máme. V těžce zadlužených ekonomikách, k nimž patří například Kypr, Dánsko, Británie, Švédsko, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Nizozemsko či Řecko, objem bankovních úvěrů vzhledem k velikosti ekonomiky přesahuje 100 %. USA dluží bankám 81 procent HDP, Německo 77 %, Slovensko 57 % a Česko 51 %.

Pohled dvacet let nazpět ukazuje, že česká ekonomika byla zčásti tažena peněžním a úvěrovým boomem doma, zčásti peněžním a úvěrovým boomem na Západě, zejména v eurozóně. Jako podle učebnice: když centrální bankéři uvolňují měnovou politiku, nastává hospodářský růst. Pokud to přeženou, hospodářský mechanismus se přehřeje a zadře.

Nyní jsme v situaci, kdy se většina západní Evropy po fázi zadření dala opět do pohybu. Český hospodářský stroj běží zřejmě nad své normální obrátky, což vzbuzuje jisté obavy z přehřátí. Co by měly dělat centrální banky? Čistě učebnicově: měly by uvažovat o postupném zvyšování úrokových sazeb. Zejména Česká národní banka by měla připravovat tento krok s plnou vážností. Přesně řečeno, měla již dávno jednat. Proč se tak ještě nestalo?

Protože zvýšení sazeb by mělo ihned za následek posílení kurzu koruny. Ničeho se ČNB nebojí víc, než silnější koruny. Je to do jisté míry pochopitelné: čím silnější koruna, tím méně se vyplatí průmysl s nízkou přidanou hodnotou. A protože ČNB se pod vedením Miroslava Singera transformovala v Centrální úřad pro podporu levných montoven, silnější koruna je vnímána jako nebezpečí téměř existenční.

Vyšší úrokové sazby by nemusely tolik vadit, kdyby eurozóna postupovala stejně. Jenže běda, ECB se pod vedením Maria Draghiho transformovala v Evropskou agenturu pro záchranu krachujících vlád, kterých je v EU nemálo. Bez masivních intervencí ECB by Itálie, Španělsko a další země již pět nebo šest let byly na stejné cestě jako Řecko. Extrémně nízké úrokové sazby jsou druhým nosným pilířem této záchranné politiky hned vedle gigantických nákupů dluhopisů. České úrokové sazby se tedy nemohou příliš vzdálit od těch eurových, jejichž potřeba je diktována stále ještě havarijním stavem eurozóny. Dobrá zpráva pro žadatele o hypotéku, ještě lepší pro majitele nemovitostí, ale již jsme to zažili: po hodech přijde trpké vystřízlivění.

Není kam klesat

A jak bude vypadat budoucích dvacet let? Nelze přesně předpovědět kdy, ale hospodářský cyklus projde stádiem konjunktury opět do fáze recese. Předem lituji politickou stranu, která bude tou dobou držet ministerstvo financí.

Není vyloučeno, že úrokové sazby zůstanou nízké ještě hodně dlouho. Mohutný růstový impulz v podobě poklesu úrokových sazeb však bude tentokrát chybět, neboť již není kam klesat. Evropa bude zatížena podstatným zvýšením sociálních nákladů a cen energie v důsledku populistické politiky Angely Merkelové. Možná se projeví růst produktivity v evropském průmyslu, který se teoreticky může obejít bez tradičních českých montoven. Ale to jsou již jiné problémy.

LN, 22.7.2017

Autor je ekonom, spoluautor programu strany Realisté

Pavel Kohout.cz