Dopady v zajetí teorie chaosu a neviditelné ruky trhu

Před pár dny či spíše desítkami hodin byla zveřejněna výzkumná zpráva jedné české banky. Podle té zprávy brexit hrozí pro Českou republiku ztrátou 55 miliard nevytvořeného HDP a 40 tisíc pracovních míst. To vyděsí.

Předem říkám: Jde o zprávu banky vysoce seriózní a spolehlivé, tedy nepochybuji ani náznakem, že výzkumníci postupovali zcela korektně, vzali do úvahy maximum co nejpřesnějších údajů a vytvořili modely, které by z matematického a teoretického pohledu jistě snesly nejpřísnější kritiku. O tom všem vůbec nediskutuji.

Přesto tvrdím, že i když dojde na tak zvaný „tvrdý brexit“, tedy odchod Velké Británie z Evropské unie bez dohody, nebude to tak horké.

Vycházím z jednoho pevného přesvědčení.

Nakonec vždy zvítězí teorie chaosu. V tom špatném, ale i v tom dobrém smyslu slova. A také neviditelná ruka trhu.

Politická jednání o podobě odchodu Británie jsou zmatená a neuspořádaná. To je dáno mimo jiné rozpolceností britské politické scény. Lid sice odhlasoval před dvěma lety „Leave“, jenže ono je „jít“ a „jít“. Britští politici, kteří ono „jdeme“ mají převést do nějakého cestovního plánu, mají svoje vlastní zájmy. Jeden chce příště být premiérem, jiný vlastně odcházet z Unie vůbec nechce a tak dále. Podle toho to vypadá. Čili někteří chtějí odejít bez dalších vazeb na Unii, jiní mají zájem vazby udržet co největší, hodně také záleží na jejich volebním okrsku, složení obyvatel, průmyslu a službách, jaké v tom kterém okrsku jsou. Někde odchod skutečně může pomoci, jinde to bude problém. Hledání podoby dohody je potíž především za Kanálem. Ne, že by nevěděli, co chtějí. Spíš chce každý něco trochu jiného.

Dohoda, myslím si, nakonec bude. A bude to dohoda, která se pokusí dopady na všechny ekonomiky maximálně eliminovat. Pokud dohoda nevznikne, bude to prohra především těch politiků. Ale samozřejmě i k tomu může dojít. (Připusťme, že teď právě to vypadá na odchod „bez dohody“, ale stejně dobře to může být „neodchod“.)

Takže si představme, že brexit bude skutečně „natvrdo“. A pak ony výpočty dopadů na českou ekonomiku dostávají realistické rozměry.

Přinejmenším v tom smyslu, že od března do dalších a dalších měsíců bude panovat zmatek a začnou naskakovat ekonomické ztráty na obou stranách. Zpřetrhání kooperačních vazeb se stane realitou, nastavené dělby práce a nastavené využívání komparativních výhod budou daleko složitější, všem se zvýší transakční náklady.

A tady je ta chvíle, kterou žádný sebepoctivější výzkum nemůže zahrnout. Nastoupí teorie chaosu. Ta nám, velmi jednoduše řečeno, říká, že i absolutně neuspořádaně působící systémy, kde se zdá, že jednotlivé části působí separátně a každá si „dělá, co chce“, jsou ve skutečnosti organizované. Jenomže tak, že to nedokážeme odhalit.

Ekonomika je tvořena miliardami a miliardami jednotlivých drobných individuálních rozhodnutí. Pokud někdo v supermarketu sáhne po vejcích z haly místo po vejcích z klecového chovu, protože viděl dokument o těžkém údělu slepic, nebude to mít žádný nebo v podstatě neměřitelný význam. Pokud takové rozhodnutí začne dělat pravidelně, význam se trošičku zvětší. Pokud to rozhodnutí začnou dělat pravidelně miliony lidí, změní časem poměry v celém systému.

S dopady brexitu to nakonec bude podobné. Pokud politici nezvládnou připravit nový systém vyhovující ekonomickým rozhodnutím lidí (a samozřejmě finančním zájmům korporací), bude jejich neschopnost nahrazena oněmi miliardami malých jednotlivých rozhodnutí. Za měsíc, za dva nebo za tři se začnou vytvářet nové vazby a nové způsoby, které se dopadům brexitu vyhnou nebo vytvoří takový tlak, že systém bude nucen přijímat postupy, jak je umožnit. Transakční náklady prvních měsíců vyletí nahoru, aby v měsících dalších počaly znovu klesat.

Dopady případného tvrdého brexitu budou postupně snižovány. Nikoliv asi zcela eliminovány, ale určitě významným způsobem snižovány. Postará se o to ona „neviditelná ruka trhu“ Adama Smithe. Protože ta, i když jsme si ji u nás trochu zprofanovali, má více rozumu než všichni politici dohromady.

Převzato z blogu Luboš Smrčka s autorovým souhlasem