Tak zradu památky Slavného Květnového Osvobození už jsme měli. Taky zradu Vítězného Února. A dnes jsme dospěli k tomu, že prý jsme se navrátili před rok 1989 a tak zradili ideály revoluce. Prohlásil tuhle v novinách Bursík.

Kvůli čemu ta silná slova? No protože jsme, tedy vláda, „prolomili limity“. A může pokračovat těžba na povrchovém dole Bílina. Je neuvěřitelné, jak ideologická fanatičnost dokáže mnoho našich „progresivních intelektuálů“ rozzuřit, až vykládají takovéhle blbosti. Kopáním uhlím prý jdeme „proti světovým trendům“, jak pravil v rozhovoru s redaktorem Stratilíkem pro LN jistý bývalý náměstek ministra životního prostředí Martin Říha. Který se podílel na „stanovení limitů“.

Pan Říha není ani omylem ekonom, ani chemik, ani národohospodář. O energetice, jak se ukazuje, ví prd. Ale radí, jako kdyby, jak se kdysi říkalo, „předtím byl v Moskvě“ (dnes v Bruselu).

„Mám pocit, jako by zase platilo víc slovo horníka než vědce či lékaře (co s tím, proboha, mají společného lékaři?), hlaholí. „Já to nechápu. To je návrat před rok 1989.“ Lká nadále.

Pan architekt je asi hodně nechápavý. A myslí si zřejmě, že lidi mají podobně málo informací jako v roce 1990. Když tuhle piškuntálii tihle dovedové, v čele s mým kdysi dobrým kamarádem Ivanem Dejmalem, vymysleli. Přestože jsme mu vysvětlovali, jak blbne. Nechápal. Pan architekt nechápe dodnes.

Po přečtení těchto výroků se svět pravděpodobně přímo zděsil. (Nedej bože, aby to četli v OSN, to by zase přišly dopisy!) Co se to u nás děje, když prý začínají platit víc slova horníka než slova vzdělance?! (Že by slovo horníka mělo stejnou váhu jako slovo vědce ve věci kopání uhlí, je pro tohoto bytostného zeleného demokrata zřejmě nepředstavitelné, že?!)

Doba je zlá a hlasy horníků válcují, dle pana bývalého náměstka, hlasy těch „lepších“. Třeba hned za hranicemi – tedy v Německu. Víte, co tam se děje strašnýho?! Německo je (spolu s USA) na prvním místě ve světě v těžbě i ve spotřebě hnědého uhlí. Tam musí horníci míst slovo, co?! Pro představu: těží se tam okolo 190 milionů tun hnědého uhlí, zatímco u nás něco okolo 40 milionů tun.

Takže je jasné, že podle této logiky musí být v Německu přímo hornická diktatura. Jinak to není ani možný!

Tak hluboce v tom Německu klesli. Dokonce tam plánují zvýšit těžbu hnědého uhlí! Eko-zločinci německý!

Dokonce, to by jeden nevěřil při pátrání o plánu hrůzného zločinu zbourání Jiřetína, že v Německu jen v 90. letech (tedy už ve sjednoceném Německu) v Braniborsku zmizely desítky obcí. A plánuje se další bourání. Německá zločinnost se projevuje třeba tak, že obec Lakoma se 150 obyvateli byla zbořena v roce 2007 - přesto, že byla zařazena do programu Natura 2000. Předtím také obec Horno, která byla tradiční vesnicí obývanou Lužickými Srby. Padla k zemi v roce 2005. Hrůza! Ani plánovaná demonstrace 3000 lidí (nakonec se ovšem nesešli) nezabránila odporné antiekologické vládě pod patronátem zřejmě tajné „horničky“ Merkelové v dalším bourání. Konec nadějím zelených udělala místní vláda v červenci 1997, když přijala tzv. hnědouhelný zákon. Ten umožňuje likvidaci vesnic i proti vůli jejich obyvatel. Žádné referendum, po němž se volá v případě prolomení českých těžebních limitů, se v Německu nikdy nekonalo. Naopak. Vláda veřejně řekla, že zájmy obyvatel takovýchto vesnic jsou v jejích očích méně důležité, v porovnání s těžbou a na ni navázaným energetickým průmyslem, který dává v regionu práci zhruba 15 tisícům lidí.

Tam v Německu musí mít horníci sílu, co? A intelektuálové musí být utlačovaní, že?!

Co je proti tomu naše přeopatrná vláda bojící se zelených fanatiků a jejich donátorů. Jen z fotovoltaiky dostanou u nás sluneční baroni od státu postupně jeden bilion korun! (To je tisíc miliard. Pro představu: v ČR všechny peníze, které jsou právě v oběhu, mají zhruba hodnotu „pouze“ 248 miliard korun.)

Zdá se, že přes přeopatrné rozhodnutí vlády se začínají mnoha zeleným fanatikům a pravdoláskařům vzdalovat jejich sny jak ovládat tento stát a tudíž jim začíná praskat v kouli. Oni tuší, že konečně i u nás došlo na slova, že ekologové jsou vážní vědci, kdežto ekologisté jsou parta totalitních zločinců a mašíblů.

Ostatně dobře to předvedl v již jmenovaných LN pan režisér Rychlík. Jeho článek Zrada obrovská vypadá argumentačně jako esence „hlubokých myšlenek soudruha Indry“. Jen si přečtěte: „Limity, ... měly zajistit, že se nic takového nikdy nebude opakovat, že se severní Čechy dočkají lepší budoucnosti a naše země se konečně vymaní z primitivní závislosti na fosilních palivech. Premiér Sobotka náhle tvrdí, že prolomení limitů těžby nestojí nic v cestě! Je navedený, nebo nic neví? Žádná vláda si po roce 1989 netroufla zaútočit na jeden z výdobytků listopadu 89, na právo lidí na nezpochybnitelnost vlastních domovů a kvalitu života.“ (Tedy až na vlády Německa, Polska atd., kde horníci kopou hnědé uhlí, jako by to byla nějaká liga (jak se říkalo za totáče.) Pan režisér to buď neví, nebo lže. Případně pak předpokládá, že lidi jsou blbí a nezjistí si to.

Umělec v článku popisuje neexistující svět severních Čech usazený v hlavách pražské kavárny. Tvrdí, že na severu „vznikl svět bez paměti a beze smyslu, měsíční krajina osázená mohutnými hradbami panelových sídlišť, která nemá obdoby v celé Evropě.“ No asi nebyl v životě v Porúří nebo ve Švédsku, kde vymysleli „naše“ paneláky systému Larsen Nielsen. Aktivistický umělec blouzní. Klikněte si na Google-Obrázky a zadejte „Larsen Nielsen Building System“. A koukejte na paneláky po světě. Lhát dneska, v době internetu, bývá někdy obtížné, že?

Také předpokládám, že pan Rychlík nebyl v severních Čechách nejméně od roku 1989. Ta kdysi zničená krajina je dnes na většině míst k nepoznání zvelebena. Mimochodem, k vyčlenění miliardových investic na rekultivaci dala pokyn vláda Miloše Zemana, toho, dle našich vzdělanců, „křupana a burana“.

Na místech bývalých výsypek jsou krásné lesy, přesně podle „ekopředpisů“, listnáče spolu s jehličnany. Staré jámy jsou upraveny na nádrže a v místě vznikla soustava jezer. Viz Měsíční krajina se mění v zemi jezer. Fotograf Hradílek k tomu má občas mimoňské komentáře, ale fotky jsou fotky.

Nechme pana režiséra jeho hysterii, umělci už bývají takoví. Zvláště někteří naši po roce 1989. O co menší výsledky, o to silnější řeči.

Ale korunu všemu článek v LN od muže, kterého znám z dob totáče a považoval jsem jej za osobu poněkud excentrickou, leč soudnou.

Někde to vypadá jako text opsaný z normalizačního Rudého práva, jinde s půvabem nechtěného vytváří pan Moldan, geochemik a ekolog, dojemné věty pasující právě na zelené mozky.

Třeba když tvrdí: „Měli jsme velká očekávání (po roce 1989) zvláště co do rychlosti konvergence našeho vývoje s vyspělou Evropou. Která se v posledních letech ubírá jiným směrem.“ Pan Moldan myslel na „dohnání a předehnání“ zelených nesmyslů Západu, lidi mysleli na svobodu, demokracii a zlepšení životní úrovně. Zvláště to poslední je, jak jsme zjistili, v přímém rozporu s přáními ekologistů.Kam se naši zelení rychle přesunuli. Jako citát z učebnice o tom, co za zločiny a zlodějny tady po prvotním kladném ekologickém posunu způsobili a působí ekologisté, zní věta o dnešní zelené scéně.

„Převažují krátkodobé ekonomické zájmy, mnohdy reprezentované úzkými, ale mocnými zájmovými skupinami, jejichž cíle se zdaleka nekryjí s celospolečenským usilováním.“ Tak to jistě. Miliardy vyhozené za fotovoltaiku, tu největší zlodějnu v Čechách od dob Bílé hory, přes ničení krajiny „ekopyji“, dvacet let úspěšného blokování napojení silniční a železniční sítě ČR na Západ. To je skutečně to, co zde prosazují zelení, řízení, jak správně konstatuje pan Moldan, řízení:„mocnými zájmovými skupinami, jejichž cíle se zdaleka nekryjí s celospolečenským usilováním.“ Tak tak.

Ale ideový záběr, tak podobný článkům normalizačního tisku, je teprve před námi: „Zvláště mi ale vadí, že se vůbec neobjevila žádná reflexe globální a dlouhodobější perspektivy. Náhrada energetiky a celé ekonomiky založené na fosilních palivech novými zdroji a celým novým ekonomickým systémem je celosvětově v plném proudu.“

Celosvětově a celounijně je ovšem jasné, že šílenství Němců v jejich opětovném národním propadnutí dalšímu ideošílenství, dnes zelenému, ohrožuje stabilitu energetické sítě celé Evropy. A ničí evropskou ekonomiku. Naopak lidstvo - proti vůli „ekologistů“ částečně zmagorovatělých a částečně placených „naftobarony“ - získalo další zdroje energie. Z břidlice a dehtových písků. Přes všechny řeči totiž energii stále nelze skladovat. A průmysl ani obyvatelé nemohou a ani nechtějí být závislí na různých „moderních“ náhradách fosilních paliv, které chvíli fungují a chvíli ne. Jak se stále nedaří „poroučet větru a dešti a Slunci“. A atomovou energii tihle zelení hoši a děvčata nenávidí.

Kouzelná jsou další slova pna Moldana: „Jak dokázaly přístupy vyjádřené jednoznačnými projevy vedoucích představitelů všech významných zemí, shromážděných na nedávném summitu OSN v New Yorku.... Dnes již panuje prakticky plná shoda na tom, že v nejbližších desetiletích se svět bude muset v důsledku rychle postupující globální změny klimatu plně obejít bez fosilních paliv a že je rozhodně možné toho dosáhnout kombinací moderních technologií včetně jejich podpory a rostoucí politické vůle celé společnosti (včetně české, jak ukazují poslední průzkumy!).“

Jistě, my starší víme, že vždy, když se sešli “vedoucí představitelé“ (stran a vlád tábora socialismu) podpoření řadou „nezúčastněných“ (Indie, Brazílie atd.) a přednesli své projevy, byl to začátek maléru. Tehdy jsme měli zachránit svět od hladu melioracemi (u nás ta hovadina stála miliardy!). Pak zase pěstováním kukuřice podle plánu soudruha Chruščova. Důležitá byla také „hluboká orba“, ke které se zavázali podle pokynů a závěrů ÚV KSČ například soudruzi z Dolní Němčí, měli to jako úkol na dokončení socializace zemědělství v obci: zasít 3 ha kukuřice a provádět hlubokou orbu na 290 ha. (viz)

Neb tehdy „bylo jasné“, že proletáři už se co nejdříve spojí a my, na základě našich skvělých pětiletých plánů a chozrasčotu, zajistíme světu blahobyt a mír (to bude v šedesátém šestém, jak zněla ta píseň, že).

Ono je to totiž všechno nějak jinak. Svět nemá už zájem, ani sílu, ani čas blbnout s dalšími a dalšími zónami Natura a s představou, že nás spasí mudrlanti, co budou rozhodovat, který živočich či rostlina je původní a který ne.A a že pohled na ženská ňadra je zločin. S hlubokým přesvědčením, že oni, ti hlubocí myslitelé, budou pít v čajovnách své esoterické čaje a všechny nás bude živit to, že budeme jeden druhému prodávat hamburgry. Případně radit jeden druhému jako potravinoví poradci.

Svět těchto mesiášských představ zmizel v Afghánistánu, v Iráku, při Arabském jaru a do země jej zašlapaly boty milionů utečenců táhnoucích do Evropy. Jak že se to píše v těch interenetových hrách, když prohrajete?

„Game over, gentleman.“