Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996EKOLOGIE: Zlepšování životního prostředí pokračuje
V souvislosti s nedávným zasedáním OSN ke klimatu v německém Bonnu zaplavily média opět údaje o nárůstu znečišťujících látek v ovzduší (a nutnosti s tím něco radikálního udělat). Odhlédnu-li nyní od doktríny globálního oteplování, je při této příležitosti zajímavé se podívat na vývoj kvality ovzduší i celkově životního prostředí v posledních letech u nás.
V 90. let došlo u nás k bezprecedentnímu zlepšení životního prostředí. Na konci komunistického režimu patřilo znečištění ovzduší k nejzávažnějším problémům. V důsledku restrukturalizace průmyslu a razantních vládní opatření došlo během velmi krátké doby k obrovskému snížení množství znečišťujících látek. Například u nejproblémovějších velkých zdrojů znečištění byly na konci devadesátých let emise oxidu uhelnatého na 50 % stavu z roku 1991, emise oxidu dusíku na 28 %, emise oxidu siřičitého na 13 % a u emisí tuhých látek došlo dokonce k poklesu pod 5 % stavu z počátku 90. let! Tento ohromný úspěch je – doufejme – všeobecně znám.
Ke zlepšování kvality ovzduší, resp. stavu životního prostředí obecně, docházelo a dochází (byť ne tak dramaticky) i v dalších letech a je tomu tak i dnes, navzdory nejrůznějšími ekologisty dlouhodobě vytvářenému dojmu, že stav životního prostředí v naší zemi se přinejmenším nelepší, když ne přímo zhoršuje, a že vinu nese ekonomický růst, trh a náš konzumní (dle nich rozuměj neetický) způsob života.
Od počátku století došlo kontinuálně k absolutnímu poklesu emisí u všech sledovaných znečišťujících látek. Emise tuhých látek (absolutně v tunách) byly v roce 2015 na 42 % stavu z roku 2000, emise oxidu siřičitého na 37 %, oxidu dusíku na 28 % a emise oxidu uhelnatého na 48 % hodnot roku 2000. Souběžně s poklesem emisí při tom výrazně vzrostl HDP – měřený ve stálých cenách téměř o polovinu.
Výrazně se snížila intenzita emisí skleníkových plynů, vyjádřená jako poměr mezi emisemi a reálným HDP, a to i ve vztahu k evropskému průměru. U všech výše zmíněných základních znečišťujících látek klesly jejich emise ve vztahu k HDP v průměru na 42 % stavu z roku 2000 (jednotlivé emise viz obrázek 1). Česká ekonomika tak produkuje nejen absolutně, ale i vzhledem ke svému výkonu stále méně emisí, neboli je schopna vytvářet svou produkci stále ekologičtěji.
Obrázek 1: Pokles intenzity emisí v ovzduší (2000 = 100)
Poznámka: Emise vyjádřeny (v tunách) na HDP ve stálých cenách; výchozí rok 2000 = 100.
Zdroj: databáze ČSÚ, vlastní výpočty.
Významným sektorem při znečištění ovzduší bývá průmysl, který se v ČR podílí na celkové hrubé přidané hodnotě jednou třetinou, což je (nejen) v evropském měřítku vysoce nadprůměrná hodnota. Nůžky mezi celkovou spotřebou energie v průmyslu a průmyslovou produkcí se výrazně rozevírají (viz obrázek 2). Český průmysl je tak stále méně energeticky náročný. Zatímco spotřeba energie v roce 2015 byla na 74 % stavu spotřeby z roku 2000, průmyslová produkce za stejné období naopak výrazně vzrostla – o 94 %. Zlepšení energetické náročnosti průmyslu vyznívá pro ČR příznivě i v evropském srovnání. Data Eurostatu dokládají, že spotřeba energie v průmyslu za celou EU-28 sice rovněž v daném období poklesla, ale méně než v ČR (na 82 % stavu roku 2000), a průmyslová produkce vzrostla podstatně méně (o 34 %).
Obrázek 2: Produkce a spotřeba energie v průmyslu (2000 = 100)
Poznámka: Spotřeba energie v průmyslu vyjádřena v tunách ropného ekvivalentu (TOE); průmyslová produkce vyjádřena ve stálých cenách; rok 2000 = 100.
Zdroj: databáze Eurostatu, vlastní výpočty.
Navzdory tomuto pozitivnímu vývoji by mohl zaznít argument, že česká ekonomika má stále velmi vysokou absolutní energetickou náročnost (energetická náročnost celé ekonomiky). Ta zůstává v mezinárodním srovnání mezi zeměmi EU opravdu nadprůměrná. Problémem u tohoto mezinárodního srovnání však je, že používá měření dle kilogramů ropného ekvivalentu na 1000 eur produkce (případně HDP). A to je velmi zavádějící, neboť cenová hladina se mezi srovnávanými zeměmi velmi liší. Země s úrovní cen nad průměrem EU mají tak zdánlivě nižší spotřebu energie, než země s cenovou hladinou podprůměrnou. Srovnáme-li spotřebu energie na obyvatele (a i při tomto srovnání je třeba brát v potaz, že se země výrazně liší strukturou ekonomiky, vahou průmyslu či podnebím), pohybuje se ČR kolem úrovně našich vyspělejších sousedů Německa a Rakouska a spotřeba v posledních letech klesá (během posledních deseti let asi o 12 %).
Nezlepšuje se jen kvalita ovzduší, ale i další parametry životního prostředí. Navzdory ekonomickému růstu stagnuje celková produkce odpadů, klesá produkce nebezpečných odpadů (od roku 2008 o třetinu), výrazně roste využití odpadů k recyklaci (oproti roku 2008 o 72 %), zvyšuje se rovněž využití odpadů k energetickému účelu (oproti roku 2008 o dvojnásobek), roste podíl obyvatel napojených na kanalizaci (v roce 2016 to bylo 85 %), klesá množství vypouštěných odpadních vod do kanalizace (u odpadních vod z průmyslové produkce pokles od roku 2008 o třetinu), atd.
Kvalitnější životní prostředí bezesporu přispělo i k prodloužení délky života, která u nás od roku 1989 vzrostla nejvíce ze všech vyspělých zemí OECD. Ekonomický růst a technologický pokrok kvalitu životního prostředí zlepšují, nikoli naopak, jak se nám snaží vnutit nejrůznější ekologisté. Je výsledkem racionální ekonomické kalkulace neviditelné ruky trhu a ekologie. I snahu ekologistů přisvojit si zásluhy za lepší životní prostředí je třeba odmítnout. Ostatně největší reálný ekologický počin udělala v devadesátých letech vláda Václava Klause, který se později stal mezi aktivisty paradoxně ztělesněním antiekologického přístupu. Kdyby jim však šlo opravdu o přírodu a životní prostředí, a nikoli o politiku a regulaci veškerých aktivit, museli by Václava Klause naopak oslavovat.
Čím bohatší jsme, tím kvalitnější technologie jsme nejen schopni si dovolit, ale také vyrobit. Vývoj v České republice v posledních letech je toho dobrým důkazem. Skuteční ekologové by měli tento úspěch a jeho hlavní příčinu – ekonomický růst – slavit s námi, nikoli mu házet stále jen klacky pod nohy.
Ve zkrácené verzi s názvem „Čisto. Ekologům navzdory“ publikováno v deníku MF Dnes dne 8. prosince 2017.

Jeden muž pátrání nevzdal a zabijáka od Zelené řeky dostal po 19 letech. Nejhorší sériový vrah USA unikl popravě

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
