Zpravodajské servery přinesly na první pohled šokující zprávu: ochranáři vyhlásili boj „poslednímu stádu divokých kamzíků žijícímu na našem území“. Lze očekávat rozpoutání bouřlivé diskuze na toto téma, přičemž převahu budou mít jistě hlasy zastávající se nádherných horských zvířat a ochranáři sklidí kritickou smršť, která v důsledku jen prohloubí propast nedorozumění mezi nimi a veřejností. A jak už je v Čechách zvykem, podstata problému zůstane stát stranou a spolu s ní i holá pravda.

Přibližně stočtyřicetihlavé stádo kamzíků žije u nás pouze v Jeseníkách. Na první pohled se jejich počet nemusí zdát příliš vysoký, ale uvědomíme-li si rozlohu jejich skutečného životního prostoru, který je z velké části omezen především na botanicky nejhodnotnější lokality celých hor (bezlesé alpinské hole, ledovcové kary a vrcholová skaliska), dojdeme k závěru, že je tato zvěř v Jeseníkách silně přemnožená.

Kamzíci nejsou na území ČR původním druhem. Byli do nejvyšších moravských hor uměle vysazeni až v roce 1913, za účelem zpestření loveckých trofejí. A jako každý nepůvodní druh i oni začali, především díky absenci přirozených predátorů, spolu s ostatní vysokou doslova likvidovat ty nejcennější botanické lokality. Na rozdíl od srn a jelenů se ale kamzík snadno dostane i do těch nejnepřístupnějších míst, do skal či strmých roklí.

Musíme si uvědomit jednu zásadní skutečnost: Jeseníky jsou domovem čtyř endemických druhů rostlin – to znamená, že tyto rostliny se nevyskytují nikde jinde na celém světě. Dvě z nich mají svá naleziště na jediné skále – Petrových kamenech, druhé dvě pak rostou pouze na dně karu Velké kotliny. Tedy na místech, jež jsou pro kamzíky typickými pastvami. Všechny tyto rostliny pak přežívají jen v počtu několika desítek exemplářů, takže jejich ohrožení je enormní. Kromě nich jsou hory domovem obrovského množství jiných vzácných druhů. Například hořec tečkovaný vykvétá každoročně pouze ve dvou trsech právě ve Velké kotlině – nikde jinde u nás se s ním nesetkáme.

Kamzíci však neohrožují pouze tyto rostlinné unikáty, nýbrž celý horský ekosystém. Svými kopyty značně narušují vzácnou a tenkou horskou půdu, jež je pak vystavena erozi, která strmé svahy dokáže zbavit jakéhokoli půdního krytu, tedy i rostlin a živočichů. Úživnost hor je mnohonásobně nižší, než je potřeba k uživení předimenzovaných stavů vysoké a kamzičí zvěře.

Hněv veřejnosti by měl směřovat k našim myslivcům a lesníkům. I v době, kdy už byla možnost alternativních způsobů hospodaření, se v Jeseníkách vytěžené holoseče nahrazovaly nepůvodní smrčinou, tedy lesem, který zvěři neposkytuje téměř žádnou potravní nabídku. Proto všechny ty krmelce. Těch pár míst, kde stále ještě rostou zbytky původních listnatých a smíšených horských lesů, je odkázáno k zániku, neboť vysoké stavy zvěře nedovolují přirozené zmlazení.

Byli a jsou to lesníci, kdo divoké horské lesy přeměnil v neživé pláně smrkových monokultur. Byli a jsou to myslivci, kteří svůj vztah k přírodě vyměnili za handlování s loveckými povolenkami. Obě tyto skupiny se chovají, jako by celá republika byla jejich výsostným majetkem, který mají k dispozici ke svým obchodním záměrům. Ty pak zcela ignorují jak zájmy přírody, tak zájmy veřejnosti.

Jeseníky jsou snad našimi nejzkoušenějšími horami. Jen zázrakem si stále ještě udržují vysokou přírodovědnou hodnotu, především díky rozloze a relativní odlehlosti. Pokud máme příležitost některé z chyb minulosti napravit (a tu máme), nemělo by nám stát v její realizaci nic v cestě – tím méně pak nefundované novinové titulky, jež přímo ukrývají štvavý potenciál – především vůči ochranářům.

Zbavit Jeseníky kamzíků samozřejmě neznamená jejich vystřílení (i když smysl jejich existence zde právě takový je). Obdobná situace byla před léty i na Pálavě. Tamní unikátní stepi ohrožovala stáda uměle vysazených koz bezoárových, daňků a muflonů, které sem jezdíval rád střílet mj. i Fidel Castro. Na konci 90.let byly kozy pochytány a převezeny do jedné ze ZOO; obnova rostlinných společenstev na sebe pak nenechala dlouho čekat.

Doufám, že ochranáři – tedy lidé se vzděláním odpovídajícím jejich práci – necouvnou od svého bohulibého záměru a nepřestanou usilovat o vymýcení nepůvodní jesenické kleče, která vytlačuje původní bezlesé horské hole a o likvidaci jesenických kamzíků, kteří horám skutečně nepřinášejí vůbec nic pozitivního, ba naopak. Zdánlivě romantický pohled na jejich stádo, plížící se každý den soumrakem na své pastviny, nemůže vyvážit míru ohrožení jedněch z našich nejcennějších horských biotopů, k nimž mimochodem patří i nejbohatší botanická lokalita střední Evropy vůbec (Velká kotlina).

Přistupovat k problému stylem „když už tam jsou, tak ať tam zůstanou…. Když už tam ta kleč roste, tak ať tam zůstane…. Když už tam ti myslivci a lesníci takto hospodaří, tak ať tam tak hospodaří….“ se vymstí nám všem. Tedy nám, kteří milujeme české hory a českou přírodu vůbec.

Převzato z Petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.