Tak to bylo o fous! Německo zřejmě jen o vlásek uniklo zákazu biopotravin. Pokud by se potvrdilo, že to byly právě bio-okurky, co připravilo v Německu o život více lidí, než kolik jich zabila exploze vrtné plošiny Deepwater Horizon, následovala by jistě tvrdá opatření. Nestalo se. Není však načase zakázat biopotraviny na základě principu předběžné opatrnosti?

Chybělo jistě jen málo, aby německá kancléřka vystoupila před národ a vyhlásila zákaz biopotravin. Sjednocenou Evropu by samozřejmě jedním dechem vyzvala, aby provedla důkladnou kontrolu ekologického zemědělství a případně Německo v jeho zákazu biopotravin následovala. Důvodů k tomu měla Angela Merkelová habaděj. A pádných. Po celé Evropě umírají lidé na nákazu bakterií zcela nového velmi nebezpečného kmene Escherichia coli. Počet nemocných vysoko přesáhl tisícovku. Počet obětí na životech se ve chvíli, kdy píšu tenhle blog, pomalu blíží ke dvěma desítkám.

Nějakou dobu to vypadalo, že si krvavý průjem pořídili hlavně ti, kdo schroupali bio-okurky v bláhové naději, že tím propívají svému zdraví. Naštěstí pro ekologické zemědělce se na poslední chvíli ukázalo, že bio-okurky byly v celé šlamastyce namočeny nevinně. I Angela Merkelová si jistě oddychla. Zachovat si tvář v situaci, kdy by se biopotraviny ukázaly jako zabiják, by pro ni jistě nebylo jednoduché. Avšak zákaz biopotravin by byl jen logickým „B“ k již dříve vyslovenému razantnímu „A“ v podobě uzavření německých atomových elektráren. Atomová elektrárna ve Fukušimě nikoho nezabila. Počty personálu, který musel vyhledat lékařskou péči, rozhodně nejdou do tisíců. Přesto bylo japonské zemětřesení, tsunami a následný fukušimský jaderný karambol důvodem k razantním opatřením. Německé jaderné elektrárny nahradí větrníky, solární panely a kotle na bioplyn.

O účinnosti tohoto nového německého „energetického mixu“ lze pochybovat. Pokud v zimě za třeskutých mrazů nefouká, což se při příchodu silných tlakových výší stává, dostávají se odběratelé zelené elektřiny z větrníků do svízelných situací. Náhražky jádra nejsou ani dvakrát ekologické. Výroba solárního panelu není nic, nad čím by mělo srdce ekologa plesat. Zábory orné půdy, na kterých vyrůstají „sluneční zlaté doly“, nelze označit jinak než jako zločin. Nemluvě o fiškusech, kteří v noci svítí na panely solárních elektráren světlem napájeným proudem z dieselagregátů, aby mohli na ekologicky čisté energii rýžovat čtyřiadvacet hodin denně. A bezpečnost? Viděl někdo fotky toho, co zbylo po německé stanici na bioplyn, která explodovala ještě ve zkušebním provozu? Nejsou moc zajímavé, protože se není čím kochat. Ze sila, kde se začal generovat bioplyn, nezbylo skoro nic. Jen sláma a močůvka rozmetaná široko daleko. Ještě že tam tenkrát nikdo nebyl, protože pak by bioplyn počtem obětí na životech zastínil i fukušimskou jadernou elektrárnu.

Paní kancléřce hrozilo, že bude muset podrobit přezkumu samotné základy ekologického zemědělství založeného na principu, že co je přírodní, nemůže uškodit, a že škodlivé jsou jen věci „chemické“ popřípadě „umělé“. Ona bakterie, která vyvolala u tisícovky Němců krvavý průjem, selhání ledvin a bohužel u desítky z nich i smrt, je věc ryze přírodní a přirozená. Přesto ji nelze označit za neškodnou a už vůbec ne člověku a lidskému zdraví prospěšnou.

Z rozšíření nákazy byli podezřelí zemědělci, kteří kropili okurkové plantáže močůvkou obsahující smrtící bakterie. Jenže i močůvka je podle zásad ekologického zemědělství ryze přírodní matérie. Neškodná však zjevně být nemusí. Paradoxní na celé situaci bylo, že kdyby pěstitelé okurek místo močůvky použili umělé, průmyslové hnojivo, nemohli by si sice mastit kapsy tím, že by sklizeň prodávali jako „bio“, ale z hlediska případného šíření smrtící bakterie by byli z obliga.

Lék eculizumab, kterým se teď oběti nákazy léčí, je věc umělá, nepřirozená. Jak ale jistě ochotně dosvědčí každý vyléčený pacient, je tato uměle vyrobená monoklonální protilátka věc dobrá a zdraví prospěšná. I když kdo ví. Možná povede nová stopa k původci epidemie krvavého průjmu od španělských producentů bio-okurek k výrobci monoklonální protilátky eculizumab, konkrétně k biotechnologické firmě Alexion.

Eculizumab byl nedávno vyhlášen za nejdražší lék na světě. Užívali ho zatím jen lidé postižení vzácnou poruchou imunitního systému. Roční léčba stojí 400 000 dolarů. Týden před propuknutím německé epidemie publikoval prestižní vědecký časopis New England Journal of Medicine výsledky studie, která prokázala, že eculizumab pomáhá lidem se stejným typem poškození ledvin, jakým trpí oběti „bio-okurkové epidemie“. Výrobce eculizumabu firma Alexion nyní dává německým nemocnicím lék zdarma. Její motiv je jasný. Tolik vhodných pacientů k ověření léku se jí už (doufejme) jen tak nenaskytne. Pokud se eculizumab osvědčí, výrazně tím stoupnou vyhlídky na jeho schválení pro léčbu v případech závažných poškození ledvin.

Jak dlouho může trvat – pokud se tak už někde na internetu nestalo – než si někdo „dá dohromady 1 + 1“. Jen týden po zprávě v New England Journal of Medicine, která tak nahrála Alexionu, se objeví epidemie, v které si může eculizumabu vysloužit další ostruhy. Jistě se najdou lidé, kteří se začnou ptát: „ Může to být náhoda?“. A odpoví si: „Těžko!“

Milovníci teorií spiknutí si jen musí počkat na odhalení zdroje nákazy a podle toho upravit drsný příběhy o tom, jak zaprodanci Alexionu zahalení do protichemických obleků šířili kulturu vraždící bakterie Escherichia coli. Ostatně český ministr zemědělství už naznačil, že v pozadí německé epidemie se může skrývat bioteroristický útok. Někoho zcela jistě napadne, že jde o pomstu Al Kaidy za smrt Usámy bin Ládina. Ostatně nejnovější genetické nalýzy prokázaly, že německý kmen Escherichia coli se shoduje z 93 % s kmenem z islámem prolezlé střední Afriky. Konečně se rýsuje ideální scénář. Ekologičtí zemědělci budou rázem z obliga a hněv davu slízne buď biotechnologický moloch schopný za dolar či euro pochodovat přes mrtvoly nebo islamistický fundamentalista kráčející na smrt nikoli s náloží semtexu ale kyblíkem močůvky.

Tohle story už by mohlo trumfnout jen zjištění, že zdrojem nákazy byla na trh pokoutně propašovaná a biotechnologickým hnojem potřísněná geneticky modifikovaná plodina, třeba indický baklažán vzdorující díky zásahu genových inženýrů hmyzím škůdcům. Můžeme si být jisti, že pak by šly legrácky stranou. Kdyby závažně onemocněl nebo nedej bože zemřel po konzumaci geneticky modifikované potraviny byť jen jeden jediný člověk, byli bychom svědky tak rázných akcí, že by nám z toho přecházel zrak.

Jenže co když se nakonec ukáže, že zdrojem nákazy byla přeci jen nějaká bio-potravina? Sice ne španělské bio-okurky, ale třeba portugalská bio-rajčata, německá bio-vejce nebo holandský bio-tvaroh? Z diskusí, které se vedly kolem podezřelých španělských bio-okurek, vyplynulo, že pohnojení bio-plodiny na bio-poli bio-močůvkou, představuje v podmínkám současného ekologického zemědělství celkem reálnou možnost. Nestálo by za to – tváří v tvář bezmála dvěma desítkám mrtvých a více než tisícovce vážně nemocných – vyhlásit zákaz biopotravin na základě v Evropě tolik populárního principu předběžné opatrnosti? Nic by nebránilo jejich opětovnému povolení. Ale jen v případě, že budou jejich producenti schopni na sto procent garantovat, že se ani za tisíc let nestane „bio-okurkový“ průšvih realitou. Ve vztahu ke geneticky modifikovaným potravinám je v Evropě tento drsný preventivní přístup uplatňován zcela běžně. Proč bychom měli bio-potravinám měřit jiným metrem? A jestli je takto zdůvodňovaný návrh na "předběžně opatrný" zákaz bio-potravin absurdní, nejsou podobně absurdní analogicky formulované výhrady proti geneticky modifikovaným potravinám?

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora

Poznámka redakce: Profesor Petr se ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, v.v.i. zabývá reprodukční biologií hospodářských zvířat. Přednáší biotechnologii živočichů na České zemědělské universitě v Praze a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.