29.3.2024 | Svátek má Taťána


EKOLOGIE: Sucho jako výzva

1.8.2015

I vláda říká, že problém je v retenční schopnosti krajiny. Může se k ní ale proinvestovat?

Až budete číst tento text, snad bude právě pršet. Ale i kdyby se strhla bouřka, nic nezmění na tom, co můžeme už teď pokládat za fakt. Letošek je ve znamení velkého sucha – takového, které celkově neovlivní ani pár dní s nahodilými srážkami, ani bouřka z horka, ba ani přívalový déšť, kdyby přišel.

Sucho není novinka. U nás se vyskytlo v 30. letech, v roce 1947, 1983 či 2003, ale v poslední době získává zvláštní dynamiku. Uvelebilo se jako fenomén, který ovlivňuje nejenom naše životy a aktivity, ale i chod počasí a krajinu.

Důležité je, že suchem se minulou středu začala zabývat i vláda. Ten fakt o něčem vypovídá. O něčem ale vypovídají i jiné věci. Za prvé to, že vláda schvalování „boje proti suchu“ odložila. Za druhé to, že z informací, jež pronikly do médií, plyne, že onen boj se má značně opírat o investiční akce typu stavby přehrad. Ale vezměme to popořádku.

Proč se sucha nebojíme

Sucho je druhou stranou mince povodní. Na to tvrzení už léta narážíte ve veřejné debatě. Setkáváte se s ním i na stránkách těchto novin, a to i v podání autora tohoto textu. Není to ani převratný objev, ani provokativní názor, ale jen prosté konstatování faktu, jak se věci mají.

Společný jmenovatel i společný problém velkých vod a velkého sucha lze vyjádřit těmito otázkami: Jak udržet vodu v krajině, aby po vydatných srážkách neodtékala v podobě ničivé vlny, po níž pak následuje sucho? Jak udržet (či spíše navrátit) retenční schopnost krajiny?

Letošní sucho se nevymyká tomu z let 2003 či 1983, není to sucho stoleté. Novinkou je ale fakt, že výše zmíněnou argumentaci vzala za svou i vláda. Chce úkolovat resorty. Chce reglementovat cenu podzemní vody, zavlažování i využití vody dešťové. Chce zvyšovat retenční schopnosti nádrží (čistit jejich dna) i stavět nádrže nové (třeba na suchém Rakovnicku). A především chce pojmout sucho jako povodně, a to i novelou zákona. „Česká republika je připravena na povodně,“ řekl ve středu ministr životního prostředí Richard Brabec. „Ale není připravena na sucho, které by bylo katastrofické.“

Úhrnem. Vláda si uvědomuje jádro problému. Chce-li však zlepšit retenční kapacitu nejen té či oné nádrže, ale krajiny jako celku, je to něco, co přesahuje schopnosti a mandát jedné vlády. To přináší i praktický problém. Pokud se v roce 2016 velké sucho opakovat nebude, to téma ztratí na své naléhavosti.

Společensky se vnímání povodní a sucha liší. Povodňová paměť funguje dlouho, minimálně jednu generaci. U nás ji narušilo „povodňové sucho“ v letech 1890–1997, ale to už je pryč. Navíc ty opravdu velké vody připomínají rysky v centrech měst. U nás nesou letopočty 1784, 1845, 1890, 1997, 2002. A hlavně se povodně vyskytují – nepočítáme-li ty místní bleskové – jen na vodotečích, takže škody se koncentrují liniově. Stačí se podívat, v kolika hospodách podél Vltavy vystavují fotografie ze srpna 2002.

Sucha se ve společenské paměti odrážejí jinak. Postihují ohromné areály, ale nepáchají přímé škody na lidských životech a majetku. Za povodně vyrazí protřelý politik v holínkách do terénu, aby ho zachytily kamery coby spasitele. Ale představa, že za sucha chodí politik v holínkách po poli, působí absurdně. To nelze vydávat za boj o záchranu holých životů.

Kdysi sucha přinášela přímé hrozby hladu. Ale to už je pryč nejpozději od doby, co funguje globální obchod a v konzumu dostanete jablka z Jižní Afriky. Posledním zpolitizovaným suchem byl rok 1947. Tehdejší snímky rozpraskané půdy na holých polích najdete i dnes na webu. Ale příběh o tom, jak nás dodávky sovětské pšenice „zachránily před hladem“, působí směšně. Vždyť víme, že měly vzdálit Československo od přijetí Marshallova plánu. Jenže výrazy jako soběstačnost či potravinová bezpečnost byly hluboce ukotveny ve společenské paměti. Teď už ne. I proto sucho vnímáme víc skrze úřední buzerace (zákaz zalévat zahrady) a rekreační limity (nemožnost sjíždět řeky) než jako skutečnou hrozbu.

Lán řepky, nebo louka?

Jak tedy přesvědčit politické elity, že sucho je hrozbou? A že hlavní prevencí je kultivace krajiny?

O zvyšování retenční schopnosti krajiny se mluví, ale stále se spojuje se stavebními investicemi, tak jako u povodní. Řekni velká voda a já ti povím poldery, hráze a přehrady. Řekni sucho a já ti povím přehrady k zadržení vody. Má to svůj smysl v suchých regionech. Ale zásoba vody v malé přehradě může ovlivnit řádově kilometry v okolí. Velké sucho (katastrofické, o jakém mluvil ministr Brabec) ovlivní tisíce kilometrů čtverečních. Tady pomůže jen kultivace krajiny jako celku.

Kultivace krajiny zlepší schopnost zadržet vodu, a ne ji odvést jako ničivou vlnu a pak se otevřít suchu. Větší význam než investice do hrází má náprava neblahých jevů, jako je zhutnění půdy, její eroze či skladba pěstovaných rostlin. Otázka pro pátou třídu: Co zadrží v krajině více vody? Kultivovaná louka, nebo pole s řepkou coby energetickou surovinou?

LN, 27.7.2015