Hned na Nový rok, kdy se zvedly spotřební daň a DPH, vyskočily vzhůru ceny benzinu a nafty. A porostou dál, naplní-li se očekávané zvyšování cen ropy. Další zdražení pohonných hmot přijde v dubnu, tentokrát kvůli biopalivům. Ve sněmovně se nyní „dopéká“ vládní předloha, která zvýší podíl dražších biosložek, jež se do pohonných hmot povinně přidávají. Řidiči si ale už našli způsob, jak tankování zlevnit – paradoxně právě díky biopalivům.

V čem je trik? V daňových úlevách. Motoristé načerpají v poměru jedna ku jedné Natural 95 a směs E 85, kterou tvoří 85 procent bioetanolu a 15 procent benzinu. Tato směs je u pump asi o 6,50 koruny levnější než natural. Na bioetanol obsažený v E 85 totiž stát vrací spotřební daň, aby atraktivnější cenou podpořil rozšíření biopaliv. Řidič favoritu, který namixuje obě paliva, ušetří při natankování plné nádrže přes 150 korun. „Běžně se to takto míchá. Většinou to ale dělají majitelé starších aut,“ potvrzuje obsluha mladoboleslavské čerpací stanice KM Prona. Litr E 85 tam v polovině ledna stál 24,50 koruny a Naturalu 95 pak 30,90 koruny. S rozdílem 6,60 koruny na litru prodávala obě paliva pumpa Vena Trade v Uničově. „Do starších aut lijí směs etanolu a naturalu snad všichni, a to buď jedna ku dvěma, nebo půl na půl,“ uvedla pokladní.

Úzkoprofilový etanol

Jenže možnost zlevnit si tankování takovýmto mixem má jen omezený okruh motoristů. Na etanol totiž narazí u tuzemských pump jen zřídka a výhradně u těch malých. Velké čerpací stanice si konkurenci v podobě etanolového paliva k sobě hned tak nepustí. Zřídka dostupný etanol je i jedním z důvodů, proč u nás automobily přizpůsobené na tento pohon, takzvané flexi fuel, jezdí jen sporadicky. Přitom výrobce E 85 zde existuje – v Dobrovici na Mladoboleslavsku ho produkuje firma Agroetanol TTD. Těžko se s ním ale prodírá na trh.

„Měsíčně prodáváme asi deset tisíc hektolitrů E 85,“ upřesňuje Oldřich Reinbergr, šéf společnosti Cukrovary a lihovary TTD, jejíž dcerou je Agroetanol. V tomto ekologickém palivu lihovar uplatní jen mizivou část z celkové produkce biolihu, kterého může za rok vyrobit až milion hektolitrů. Vloni ho z cukrovky vytěžil 670 tisíc hektolitrů. „Zhruba šedesát procent etanolu jsme prodali do zahraničí, především do Polska, Německa, Rakouska a na Slovensko,“ vyjmenovává Reinbergr. Biolíh dodávaný na tuzemský trh končí většinou jako povinná příměs v benzinu.

Babišův palivářský řetězec

Asi 2,50 koruny na litru ušetří motoristé, kteří místo běžné nafty jezdí na takzvanou směsnou motorovou naftu. V ní je 30procentní podíl metylesteru řepkového oleje a 70 procent klasické nafty. I přes cenové zvýhodnění, které dovoluje oddanění ekologické složky, se toto palivo obtížně vrací na trh. Může si nechat zdát o dobách největší popularity před sedmi osmi lety, kdy se ho prodávalo pomalu patnáctkrát více než nyní. „Lidé jsou zdrženlivější. Pamatují si, že v minulosti se u něj vyskytly problémy s kvalitou. Prodej ale roste,“ říká Petr Voborník, generální ředitel lovosického Preolu ze skupiny Agrofert. Loni v létě firma spustila novou fabriku na bionaftu a vedle dodávek rafineriím se snaží prorazit s vlastní směsnou naftou. „Z celkového objemu nafty, který prodáme, představuje pět procent. Před rokem to byla nula,“ porovnává Voborník. I v palivářské oblasti se majitel Agrofertu Andrej Babiš drží své filozofie kontrolovat celý řetěz. „Usilovně pracujeme na tom, aby biosložka v tomto palivu byla jen od nás a místo pro míchání s motorovou naftou jsme měli pod kontrolou,“ říká šéf Preolu. Na směsnou naftu jezdí nákladní vozidla rozvážející zboží z Kosteleckých uzenin a Penamu, které tvoří potravinářskou větev Agrofertu.

Daňově protežovaná paliva E 85 a směsná nafta zatím ale moc nepomáhají naplnit cíl v uplatňování biopaliv, k němuž se Česká republika zavázala Evropské unii. Ke konci letošního roku mají biopaliva tvořit minimálně 5,75 procenta z celkového množství pohonných hmot pro dopravní účely. Aby se k tomuto číslu Česko přiblížilo, chce vláda opět zvednout podíl biosložek, které běžně tankujeme v naftě a benzinu. Právě teď vrcholí bitva o to, jaké zvýšení Parlament nakonec uzákoní.

Licituje se o desetinách procenta

Přes námitky ministerstva průmyslu a obchodu schválil Fischerův kabinet návrh novely zákona o ovzduší z dílny ministerstva životního prostředí, který zvedá podíl metylesteru v naftě ze současných 4,5 na 6,3 procenta a biolihu v benzinu ze 3,5 na 4,5 procenta. V polovině ledna záměr posvětily oba pověřené sněmovní výbory – zemědělský a pro životní prostředí. „Je ale možné, že na plénu (schůze sněmovny začíná 26. ledna – pozn. red.) někdo přednese pozměňovací návrh s nižším nárůstem,“ říká místopředseda výboru pro životní prostředí Václav Mencl (ODS).

Petrolejáři se totiž usilovně brání výraznému skoku v přidávání biopříměsi, který se naopak zamlouvá výrobcům biopaliv a zemědělcům. Teď se licituje o každou desetinu procenta, o niž by se dal vládní návrh ve sněmovně upravit. Pro obě strany – výrobce biopaliv i petrolejáře – představují i minimální ústupky velké peníze. Provozovatelé čerpacích stanic přitom naříkají, že jim už dva roky klesá prodej nafty a k tomu jim ještě trh ukrajují biopaliva.

„V loňském roce výkonnost rafinerského průmyslu skončila hluboko pod očekáváním. Podobné to bylo i rok předtím,“ uvádí šéf České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) Ivan Ottis. Dodává, že situace v lednu není lepší, ač pro letošek se v sektoru očekává oživení. Podle informací týdeníku EURO činila loni ztráta sektoru 1,3 milardy korun a rok předtím 900 milionů korun.

„V roce 2009 byla ztráta, jež vznikla rozdílem mezi cenou, za kterou kupujeme biosložky, a cenou, za niž prodáváme pohonné hmoty, 750 milionů korun. V konečných cenách se totiž tento rozdíl promítl jen částečně,“ tvrdí Ottis. Upozorňuje, že při navrhovaném zvýšení by rozdíl představoval už miliardu korun. „Navíc pro výrobu benzinu s obsahem 4,5 procenta bioetanolu bychom museli dovážet některé komponenty, které by nás přišly na dalších 50 milionů korun ročně,“ vyčísluje Ottis za Unipetrol, kde je členem představenstva.

Evropa tlačí biopaliva dál

Ani navzdory debatám o sporném výsledném ekologickém efektu biopaliv Evropa neznejistěla a tlačí je dál. Unie průběžně schvaluje normy, které otevírají širší prostor pro plošné přimíchávání. Zatímco dřívější předpisy dovolovaly jako bezpečné pro vozidla maximálně pět procent biolihu či bionafty v motorových palivech, dnes už tento limit neplatí. Unijní směrnice připouštějí až desetiprocentní podíl etanolu v benzinu a sedm procent metylesteru v naftě. „Tato výše nezpůsobuje žádné problémy s činností motorů vozidel, a to ani při dlouhodobější odstávce,“ zdůrazňuje ředitel Sdružení pro výrobu bionafty Petr Jevič. Jak dodává, připravuje se už další novela, která povolí přidávat do nafty až deset procent biopříměsi.

Pumpaři budou muset zajistit, aby byl na trhu minimálně do roku 2013 souběžně k dostání benzin bohatší na biolíh i směs s nejvýše pěti procenty biolihu pro majitele starších aut. „V České republice vzhledem k průměrnému stáří aut potrvá paralelní prodej dvou druhů benzinu zřejmě déle,“ předpokládá Vladimír Třebický z Ústavu paliv a maziv. Za petrolejáře, kteří sdílejí pramalé nadšení pro biopaliva, si Ottis rýpl: „Evropská unie se už nehádá s výrobci motorů, jestli nevadí deset procent etanolu v benzinu. Prostě přikáže, že čerpací stanice musejí zachovat palivo s menším podílem.“

Týdeník EURO 4/2010