Spor mezi „plynaři“ a „uhlíři“ odstartovali vědci z Cornell University v americké Ithace vedení geochemikem Robertem Howarthem studií zveřejněnou ve vědeckém časopise Climate Change. Podle nich napáchá těžba a spalování zemního plynu na zemském klimatu větší paseku než těžba a spalování uhlí. Abychom byli přesní, jedná se o těžbu zemního plynu dobývaného z porézních břidlic. Právě tyto břidlice mají sehrávat v budoucnosti v produkci zemního plynu stále větší roli.

Podle Howartha a spol. není ani tradiční těžba zemního plynu a jeho transport bez následků na pozemské klima. Hlavní složku zemního plynu tvoří metan a ten funguje jako velmi silný skleníkový plyn. Jeho efekt je podstatně silnější než efekt mnohem populárnějšího oxidu uhličitého. Při těžbě zemního plynu z břidlic se vhání do podzemí pod tlakem voda, která narušuje strukturu břidlic a napomáhá k uvolnění plynu uzavřeného v pórech horniny. Přitom uniká do ovzduší 0,6 až 3,2 % zemního plynu.

Naftařské a plynařské firmy kritizovaly studii, ještě než vyšla. Padala silná slova jako „žvásty“. Autoři byli označováni za „nekompetentní protiplynařské aktivisty“. Určitě stojí za to, podívat se na studii podrobněji. Má svá slabá místa, ale to ještě neznamená, že by její autoři neměli světu co sdělit.

Kritiky studie pořádně nadzdvihl fakt, že Howarth provádí bilanci dopadů těžby a spalování plynu a uhlí v časovém horizontu 20 let. To je podle nich příliš krátká doba. Metan je sice silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý, avšak jeho životnost v atmosféře je mnohem kratší. Metan mizí po několika desetiletích. Oxid uhličitý za staletí až tisíciletí. Proto dvacetileté hodnotící období zemní plyn handicapuje. Při dvacetileté bilanci se jeví metan jako 75krát silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý. Při bilancování s odstupem století je nutné brát v úvahu úbytek metanu a pak je jeho skleníkový efekt „jen“ pětadvacetinásobkem účinku oxidu uhličitého.

Na Howarthovu obranu je třeba uvést, že provedl také kalkulaci efektu po sto letech a vyšlo mu, že plyn a uhlí jsou v účincích na zemské klima zhruba vyrovnané. I to je poměrně závažné zjištění, protože plyn se těší pověsti neskonale ekologičtějšího zdroje energie než uhlí.

Plynaři a uhlíři si stěžují i na skutečnost, že Howarth nebral do úvahy odlišnou efektivnost výroby energie při spalování plynu a uhlí. Kdyby přepočítal produkci skleníkových plynů na kilowatt vyrobené elektrické energie, vycházel by zemní plyn díky vyšší účinnosti při výrobě elektřiny jako ekologicky šetrnější.

Jaké je tedy závěrečné resumé? Podle uhlířů jde o žvásty nekompetentního protiplynařského aktivisty. Podle mnoha expertů je studie v časopise Climate Change sice kontroverzní, ale upozorňuje na některé opomíjené aspekty výroby energie. Spalování není jediným významným zdrojem skleníkových plynů. Důležitá je i těžba a transport fosilních paliv. Jak moc skleníkových plynů se uvolňuje při těžbě zemního plynu z břidlic, si netroufají experti vesměs odhadnout. Shodují se v tom, že bychom měli zahájit důkladný výzkum, abychom se to dozvěděli. Těžko říct, jak bádání dopadne. Možná budeme překvapeni příjemně, možná nepříjemně. Některá břidlicová ložiska zemního plynu jsou provrtána jako ementál a nikdo nemá přesnější představu, kolik metanu z nich uniká.

Vědět je vždycky lepší než si myslet. A znalost faktů je mnohem lepší než jejich smetání ze stolu a uklízení pod koberec. Jen hazardér se drží hesla: „Lépe bláhovou chovati naději, než strašlivou poznati jistotu.“ A jen úplný hlupák se drží vyvrácené pravdy jen proto, aby nemusel uznat prohru. U nás dáváme vale uhlí a vsázíme na zemní plyn, protože ho považujeme za ekologičtější. Jak dobře to máme spočítané? Zkušenost s neutuchající podporou biopaliv, která měla být ekologická, ale nakonec se ukázala jako brutálně neekologická, dokazují, že se svých omylů vzdáváme jen neradi.

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora