25.4.2024 | Svátek má Marek


EKOLOGIE: Má vlast(,) má plast!

29.11.2018

Čím vším se asi zapíše naše století do historie a učebnic dějepisu? Jako každá doba musí i ta naše řešit některé chyby století minulých a případně v nich i pokračovat. A tak možná jedna ze správných odpovědí v hodinách dějepisu bude to, že 21. století byla doba plastová. Jednak pro jejich ohromné užívání, ale i proto, že se negativně projevilo bezstarostné (zejména jednorázové) používání plastů a zařadila se zpátečka.

A už to tak dneska i vypadá, že strašák globálního plastování přestrašil strašáka globálního oteplování. A bylo by to prima, kdyby to tak bylo, protože zatímco oteplování a ochlazování už tu bylo a svět se nezbořil (tvrzení, že dnešní oteplování není součásti cyklu, ale díky člověku je na věky věků, je zpochybnitelné), globální plastování tu ještě nebylo a příroda si bez lidské odpovědnosti a pomoci sama nepomůže a kroky k nápravě jsou nutné.

Plastoalarmisté tak mají snadnou roli, plastoskeptici, popírající vliv člověka na zaplastování planety, se snad ještě ani nenarodili. Stopa od plastového svinčíku – viditelného, měřitelného i vážitelného – vede k člověku zcela nezpochybnitelně. A tak snad více zafunguje lidský pud sebezáchovy a rozum a k mnohým už nastartovaným procesům přibudou další rozumné a účinné.

Možných reakcí je mnoho, ale základní krok je v uvědomění si, že „Ta zem je tvá zem, ta zem je má zem“, že nepatří nějakým orgánům, komisím či lidem, co jsou zrovna naživu a mají nějaké funkce. A nelze jen spoléhat na spasitelnou regulaci, která nastolí dobrý stav. Ta zem je tvá zem a špatnosti i dobroty na ní děláš ty i já, s ohledem či bez ohledu na dobré vychování i na více nebo méně dobře míněné regulace. (To nejčastěji viditelné svinstvo okolo cest a v potocích a řekách, to nedělá velký průmysl, ale my, malí konzumníci – plastovníci.)

Stejně jako dneska už neexistuje zdravý člověk, ale pouze nedostatečně vyšetřený pacient, tak asi už ani neexistuje plastuprosté místo na Zemi.

„Já slyším mlýnský kámen, jak se otáčí!“ … k oněm mlýnům božím přibyly i mlýny plastové!

Přírodní mlýny na vodní, větrný a sluneční pohon, které dělají plastovou mouku „oo“ očím neviditelnou a ta se dostává do všech zákoutí zeměkoule.

Očima můžeme vidět plastové odpadky všude, kde žijí lidé, ale nejvíce na koncích toků v přehradách, jezerech a oceánech, odkud není úniku – a ty přírodní mlýny ve dne i v noci melou a melou a vaří plastovou kaši – čím dál hustější… Plastový hrníčku, dost!

Kdy se asi začne plošně vyšetřovat trus člověka na přítomnost plastů? A vyhlašovat zamořené oblasti, nevhodné k bydlení? Kde se stala chyba?

Vývoj je vývoj a obsahuje i pokusy ukazující, kudy cesty nevedou. Umísťovat použité plastové věci nebo obaly jen tak do přírody není správná cesta a zavážení plastového zboží, či zboží baleného do plastů do zemí, kde recykluje jenom příroda, a více se nestarat je „neodpustitelný ekozločin“.

Ale zůstaňme doma, na svém dvorku. Mírně odlehčím chmurné vyhlídky, spojím příjemné s užitečným a navážu na myšlenku našeho génia. Jedna z chyb na oné nedobré cestě byla ta, že naše obyvatelstvo obrazně opustilo původní formulaci: „Chlast – slast!“ a přidalo tam „Chlast – slast – plast!“

A to se nemělo stát, pít se má bez odpadu, z poctivých sklenic a lahví – bez dopadu na životní prostředí (stačí ony dopady zdravotní a osobní).

A tak jeden z drobných našich krůčků k nápravě by byl návrat k původnímu bezodpadovému sloganu. A protože jsou tu mnozí abstinenti, ale po pozemských slastech asi toužíme všichni (asketové jsou plastově bezvýznamní), tak to zobecněme na bezodpadové provozování veškerých pozemských slastí – nejen obžerství, ale i dalších neřestí – a nepřidávejme k onomu hřešení proti zdraví či mravům ještě hřích plastování. Slast pravá – slast bezodpadová!

No a pro ty, kterým je ono prosté a výstižné geniovo dvousloví málo a chlast jim zní moc hrubě, navrhuji opravit onu chybu a změnou jediného písmenka tam zařadit vznešené a povzbudivé slovo vlast – „To svaté slovíčko vlast – heslo mé a má je slast!“ – a pít např. na sto let od vzniku republiky, pít na staré, dobré, bezplastové časy. Případně se držet hesla: Vlastenec jí z porcelánu, pije ze skla! či Lépe být vlastenec, nežli plastenec!

Prostě, při svém konzumování a slastnění mít na paměti i vlast – ono dějiště i zdroj našich slastí i strastí!

Tady přece dýcháš, žiješ, bydlíš, směješ se i pláčeš.
Truchlíš, raduješ se, nenávidíš, i miluješ.
Tady jsi doma, jen tady a nikde jinde.
Je to tvá země, tobě patří a ty patříš k ní, jenom k ní.

A zanechávat v té naší zemi (obrazně i doslova) co nejméně časovaných bomb svým potomkům.

A ještě k nadpisu (který si hraje s více významy): Obyvatelé naší země mají ještě jeden dobrý důvod k obraně proti plastům, a to aby Smetanův cyklus Má vlast mohl znít stále krásně a majestátně, aby do zátočin a peřejí řek a do luhů a hájů nemusely být zakomponovány falešné tóny vyjadřující všudypřítomné plasty.

V textu jsou použity úryvky z písniček:
Mlýny, Na vlast: Spirituál kvintet
Ta zem je tvá zem: Rangers Plavci
Tvá země: Waldemar Matuška