ETS je anglicky zkratka znamenající Emission Trading Scheme, česky snad Systém obchodování s emisemi, čili škodlivinami. Nevím, kdo jej vymyslel, ale musela to být nějaká mazaná byrokratická hlava. Ta věděla, že bez emisí se vyrábět nedá, že celá naše ekonomika by přišla na buben, a tak ta hlava přišla na nápad, jak dál vyrábět a vypouštět do ovzduší škodliviny a přitom nevědomé veřejnosti vsugerovat pocit, že je všechno v pořádku.

Geniální nápad! Navíc nejen uklidňující a veřejnost uspokojující, ale i výdělečný! Ti, co škodí ovzduší, budou za to platit daň a ti, kteří jejich výrobky budou kupovat nebo konzumovat, zkrátka používat, budou platit taky! Zkrátka win win (vítězná) situce pro všechny, kdo se chtějí zbavit viny či odpovědnosti za to, co jejich činnost natropí. A pro toho, kdo ten systém bude řídit a zároveň inkasovat, je to vítězství úplné a tím je stát neboli státní byrokracie. Dalo by se říci, že státní byrokracie se konečně dopracovala toho, za co vždy odsuzovala církev, ale kam ji osud zcela logicky dovedl, protože vývin všech byrokracií je podobný, ať už reprezentují stát nebo nějakou religiózní organizaci.

Čili k bodu, kdy si vymyslí nějakou pofidérní situaci, která sice může mít reálný základ, ale v podstatě je vymyšlená a nic neřeší, jen prodává úlevu. To už tady bylo! Jen si vzpomeňme, když církev ve středověku prodávala odpustky. Ty byly vymyšleny na reálném základě, že lidé hřeší a hřích, vážný hřích, společnosti škodí. Řekněma vražda. Ta je skutečně škodlivá, protože kdyby každý vzal do svých rukou spravedlnost, nedalo by se na světě žít. Jenže i vrah je člověk a jak už všichni víme dle politické korektnosti, která je též výmysl úřednický a zřejmě tak starý jako lidstvo samo, jak by k tomu takový vrah přišel, kdyby se nemohl napravit, rozuměj vykoupit? Rehabilitace, placená společnými daněmi, nejen vraha vykoupí, ale zároveň státu vydělá peníze na zaměstnání dalších byrokratických slouhů, kteří se o vraha a jeho rehabilitaci starají.

S ETS je to trochu jiné, ale podobné. Tak jako když se ve středověku vymyslely hříchy a pak se za ně prodávaly odpustky, nejprve se v lidech vyvolá pocit viny a pak se ten pocit nechá vykoupit za určitou cenu. Daň je preferována, protože jí neunikne nikdo, anii ten, kdo je ochoten žít v hříchu a odpustek by si jinak nekoupil. Přece jen už jsme však dále a pouhá daň by dnešního vzdělance, a tím je dnes většina z nás, neuspokojila. Proto se přidá hra, vyloženě komputerová hra, kterou budou mezi sebou hrát byrokraté, ať už budou representovat stát (prodavače odpustků) nebo jednotlivé firmy (nakupovače).

Firma, která ke své činnosti potřebuje elektřinu (a která ji nepotřebuje?) si zaplatí nejen odběr proudu, ale i určitý počet uhlíkových (řekněme) bonů, které ohodnotí svou cenou, kolik uhlovodíkových splodin se tím při výrobě uvolnilo. Tyto bony budou představovat mínus čili debet, který se ale dá vykoupit, tím, že jiná firma tyto splodiny sprovodí ze světa. Jak? Někde vysází stromy, které uhlíkové (carbonové) splodiny „uloží“, protože stromy je třeba vstřebávají při dýchání CO2 . Jiné firmy uvažují o tom, že budou oxid uhličitý svádět do póresních skal pod povrchem zemským a tím si vydělají uhlíkové bony, které tentokrát budou mít značku plus čili kredit. Ty pak budou prodávat buď státu, který je bude prodávat dál firmám s mínusovými bony, a vše se nakrásně vyrovná. Geniální, co?

Kdybych neměl zkušenost se státní byrokracií a lidskou vynalézavostí vůbec, málem bych se radostí tetelil, jak mrzkou přírodu oklameme. Bohužel, já moc dobře tuším, že kredit bude lítat z komputeru do komputeru a poroste, v počítačových lesích zas porostou hektary zalesněných ploch, že i Jupiter by jim byl malý, a byrokracie si bude hrát se svými virtuálními světy bez ohledu na to, jestli někde ty zalesněné prostory vyrostly nebo ne. Nevěříte? Povím vám příběh, který se skutečně stal.

Byl žil a ještě žije, v naší přímořské osadě chlap jménem Roscoe (krátce Ross zvaný), který byl odborník na stromy. Ross věděl o stromech hodně. Rád bych napsal vše, ale protože to je hodný kluk, který by se nerad vytahoval, tak se držme toho, že věděl opravdu hodně. Měl velkou kůlnu se zahradou, kde doslova vyráběl stromky. Jaké si kdo objednal. Ta výrobna nebyla jeho, Ross byl jen zaměstnancem, ale patřila státu. Jakož i společnost, která ji provozovala a která se jmenovala Wildlife and Land Management nebo tak nějak, kdo si má všechny ty tituly pamatovat...

Ross měl pět nadřízených. Každý z nich seděl v nějakém okresním městě a když potřeboval stromky, tak zavolal Rossovi, který stromy promptně dodal. V kořenáčích, ale dodával i semínka, a to v pytlích, podle toho, kdo si co z jeho nadřízených objednal. Jako znalec Ross věděl, kdy které stromy a v kterou dobu kvetou nebo shazují semena a objížděl divokou bush, protože věděl, kam jít a sbírat, a doma ve výrobně stromy nechal vyrůst. Byl to on kdo, osázel celou naši deseti kilometrovou pláž (půl kilometru širokou) native stromy a keři, takže dnes máme v bushi ptactvo, klokany, ba i dinga někdo zahlédl.

Ross bral minimální plat, ale měl firemní terénní vozidlo, protože jinak by bush nedokázal objet a koneckonců jeho kůlna se zahradou byla také v bushi, kam žádné vozidlo hromadné dopravy nejezdilo, ani nemohlo, a on se nějak do práce dostat musel. Ostatně jeho nadřízení měli firemní vozidla také a občas jej navštívili, hlavou pokývali, kávy popili a už zase uháněli ke svým počítačům. Tam byla jejich pravá práce. Posílali jeden druhému environmentální impact (dopad) studie.

Počítačové modely toho či onoho projektu nebo zásobovali stromy či semínky obce v jejich okresu, jak si je různá načalstva z obcí objednávala. A pak přišel od vlády pokyn k šetření. Koho myslíte, že se vládní instituce zvaná Wildlife and Land Management zbavila? Na kom ušetřila? Ano, hádáte správně, práci ztratil Ross. Jeho nadřízení dál jezdí do práce firemními vozy, dál si posílají studie a zprávy a dál vymýšlejí počítačové modely toho i onoho a systému vůbec nevadí, že jediný, kdo o tom něco věděl z praxe a kdo byl jediný dělník, který mohl něco uvést do života opravdu, ne jako model, ale OPRAVDU, v organizaci není. Kůlna zarostla, zahrada je samý plevel a občas ji přijede někdo z bossů navštívit a zkontrolovat. Obce si ale dnes musí kupovat semínka či stromky od soukromých firem nebo si je vypěstovat sami.

A takhle, milý čtenáři, obávám se, skončí jakýkoliv emisní systém. Až se zavede, tak se jej stát zbaví a prodá jej soukromým firmám, v kterých odcházející státní manažeři, kteří tu změnu prosadí, najdou okamžitě práci. Inu, kdo by nezaměstnal nenahraditelné odborníky, kteří se vyznají? Holt metody, o které západní svět obohatil kdysi komunistický východ. Někdy se mi zdá, že nikdy nejde o nic jiného než o novou metodu jak obalamutit daňového poplatníka a obohatit ty, kterým se to povede a kteří pak výsledky jakékoliv činnosti převedou na soukromé firmy.