23.4.2024 | Svátek má Vojtěch


EKOLOGIE: Chraňme přírodu!

5.6.2013

Ať to stojí cokoliv...

Řečeno s klasikem - "chčije a chčije".... Do letního slunovratu zbývají tři týdny, kotelny jedou jak v listopadu, v Pyrenejích se znova lyžuje, ve 13:30 jsem musel v obýváku rozsvítit, abych viděl na klávesnici, a voda stoupá. Zkrátka globální oteplování s výraznými prvky lokální klendry....

Mezi vyjížďkami k vzedmuté Berounce koukám do internetu a zjišťuji, že se začíná ve významné míře projevovat ideologicky zaslepená ochrana přírody. Padají totiž stromy na silnice i železnice, a to v míře větší než velké. Tušil jsem to již včera, navraceje se od vnoučat z Kladna, a tak jsem zvolil cestu Karlickým údolím (CHKO Český kras). Jezdím tudy na kole i autem už 34. sezonu, a tak to tam celkem slušně znám. Léta neprořezávané duby, buky a habry kolem silnice mají velmi dlouhé větve, některé suché, a čekal jsem problémy. Faktický byl sice jen jeden, ale hasiči ten padlý strom už měli rozřezaný. Nějaké potoky a bahno mě nerozhází, takže se dalo jet dál. Mému perifernímu cyklistickému vidění ale neunikly větve z levé strany silnice (jel jsem dolů na Karlík), které visely k zemi až na pravé krajnici! To jsem za ta léta ještě nikdy neviděl a mám důvodnou obavu, že ty stromy budou padat dál.

Jsou totiž vesměs nedotknutelné (posvátné), protože je na nich červené kolečko, které značí hranici CHKO... Takže se na ně sáhne až poté, co někoho zraní nebo rovnou zabijí. Posvátná kráva ochrany přírody musí zvítězit, i kdyby měli lidi pochcípat!

Abych byl správně pochopen – nejde mi o vykácení zmíněných stromů, to ani náhodou. Jde mi o zachování elementární bezpečnosti lidí a vozidel. A nejen v Karlickém údolí, ale i podél trati 171 (Praha – Beroun) i ostatních dotčených. Jde mi o to, aby už dále nemohl žádný militantní ekopošuk blokovat nutnou údržbu zeleně podél dopravních cest a lidé se nemuseli bát, že jim na hlavu či na střechu vozidla spadně úžasný chráněný suchý akát, dřevo nadprůměrně tvrdé a těžké.

uzovka

Jde mi i o to, aby se staré stromy podél silnic včas porazily a zabránilo se zvedání povrchu vozovky jejich kořeny (např. Všenory, Hostomice). Místo nich samozřejmě zasadit nové, které ovšem budou mít takový kořenový systém, který půjde do hloubky a nikoliv do strany. Topol u krajnice opravdu není to pravé topolové. Abych svůj kladný vztah k přírodě doložil, přikládám dnešní fotku užovky, která plula s protiproudem od mokropeského mostu zpět do Všenor.

Zkusil jsem podobný text poslat ministerstvu dopravy a s napětím očekávám odpověď. Snad budou mít alespoň tolik rozumu jako SŽDC Praha-západ. Po mém druhém mailu a několika pádech akátu na trolejové vedení trati 171 se začalo řezat a kácet. Sice ne úplně všechno, co je třeba, ale chápu, že dohadování s bursíkoidními úředníky není lehké – svahy nad tratí jsou vesměs chráněné (přitom je akát cizorodá náletová dřevina...).

Rád bych se dožil stavu, který je vidět ve starých prvorepublikových filmech, v nichž jede hrdinka/hrdina vlakem. Točilo se hodně mezi Smíchovem a Berounem (měli to z Barrandova blízko) a kolem trati bylo perfekně prořezáno. Možná i proto, že sdělovací vedení bylo vesměs vzdušné a pády stromů by silně narušily bezpečnost a plynulost provozu. Což si tehdejší ČSD nemohly dovolit.

Malý doplněk z 3.6. - cestou vlakem z práce jsem pozoroval akáty podle trati. Bohajehoitvojumáriu! Vodou nasáklé větve akátů jsou ohnuté, často již v POTV (Prostor Ohrožený Trakčním Vedením) a velký průšvih je na spadnutí. Na podmáčených svazích Břežanského údolí padají stromy na silnici (jednu z objížděk Strakonické) tak, že je uzavřena. Silnice z Černošic na Solopisky a Roblín je "sjízdná na vlastní nebezpečí" rovněž z důvodu padání stromů. Teď se s tím nedá nic dělat, ale až oschne, tak pak by bylo velmi záhodno okolí silnic a železnic uvést do výrazně provozuschopnějšího stavu.

Autor je notorický cyklista