Ke stoupajícímu diktátu ekoterorismu v ČR nesmíme dále nečinně přihlížet. Opravdovým neštěstím bylo zvolení šesti bezvýznamných zástupců Strany zelených do vlády. Chytrý a soustavný nátlak na stávající vládní koalici jim vynesl posice několika ministrů o jejichž odborné kvalitě a nepochopitelných výrocích si již každý mohl udělat své mínění. Chapadla zelených se dále rozrůstají i na funkce náměstků a ředitelů řady ministerstev. Nedávno jsem například v Radiožurnálu poslouchal nově dosazeného náměstka na ministerstvu dopravy. Jeho zcela neznámé jméno není třeba citovat. Tragedií byly však jeho zcela amatérské odpovědi k závažné problematice dopravy .

Nesmyslné ekologické daně zapracované do nové daňové soustavy zvýší nám všem již tak stoupající ceny energií, především elektřiny a tepla, a zhorší životní úroveň. Budou sice menším příspěvkem do státního rozpočtu, mohu však ubezpečit, že propagovaný záměr ochrany prostředí se zcela mine účinkem. Právě naopak, bez tolik slibovaných kompenzací zelených především zhorší kvalitu ovzduší. Rovněž tak i projekt biopaliv, který je oproti světovému trendu u nás zcela bez státní podpory, zřejmě zvýší spolu s nově navrhovanou devíti procentní DPH značně ceny potravin a o něco již dnes neúměrné ceny pohonných hmot. Krátký čas ukáže, zda pětiprocentní náhrada nafty i malé snížení emisí z motorových vozidel bude adekvátní náhradou. Mohu jmenovat mnoho dalších příkladů, myslím, že je to zbytečné, neboť čtenáři je dobře znají. Mohu však do diskuse přispět neomšelým návrhem. Opětovně doporučuji zavést doplňující daně na tolik škodlivý a oxid uhličitý, který však oproti falešným zprávám našich medií v žádném případě neovlivňuje v dýchací zóně kvalitu ovzduší. Pro státní pokladnu by byly daně na pivo a všechny další nápoje sycené tímto zlým sodovkovým plynem vítaným přínosem.

Závažným příkladem fundamentální neodpovědnosti je pro veřejnost neznámá kauza týkající se příčin vysoko ohlašovaného zdražování vody. Viníkem zcela určitě nikdo nebude, neboť vše zaplatí naši občané.

Před podpisem přístupové dohody ČR do Evropské unie v tématice životního prostředí probíhala řada jednání. Jedním z hlavních diplomatických umění bylo prosazení několika nezbytných přechodných období. Na prvém stupni se jednání v Bruselu zúčastňovalo ministerstvo životního prostředí s později odvolaným pověřeným zástupcem. Jako poradce ministerstva průmyslu a obchodu jsem se účastnil závěrečných jednání na Úřadu vlády. Vedl je náš hlavní vyjednávač v unii pan Telička. Zásadně, snad i z osobních nebo jiných důvodů, odmítal uznání argumentů pro uplatnění přechodných období s tím, že například Slovinsko žádné neuplatňuje. Velmi diskutabilní byl závazek ČR, že do nesmyslně blízkého roku 2010 vybudujeme čistírny odpadních vod v obcích nad 2 tisíce obyvatel. V jednáních jsem požadoval prodloužení přechodného období do roku 2015 až 2020. Fundamentalistický odpor ministerstva životního prostředí byl tak silný, že přechodné období nebylo možno uplatnit.

Již v roce roku 2003 bylo zřejmé, že nedomyšlený a ideový závazek nemůžeme splnit. Většina obcí byla zadlužena a příspěvky Státního fondu životního prostředí i ministerstva financi byly ke spočítaným nákladům kolem 65 miliard korun málo významné. Na podnět ministra průmyslu a obchodu bylo prosazeno usnesení vlády ukládající ministrovi životního prostředí provést rozbor reálných finančních možností, případně diplomatickou cestou konzultovat vzniklý problém v Bruselu. Výsledkem bylo pouze nezodpovědné ujištění ministra životního prostředí p. Ambrozka, že problém je řešitelný, jednání s unií by nebyla účelná, neboť se očekává příliv peněz ze strukturálních fondů.

Jistě se nenajde nikdo, kdo by nechtěl mít průzračně čisté vodní toky. Naprosto jednoznačný požadavek na jejich postupné zlepšování se musí řešit nikoliv ideologicky, ale i zdravým rozumem. Dnes je situace nesmírně vážná. Příspěvky se strukturálních fondů Evropské unie váznou a do roku 2010 v žádném případě nepokryjí finanční potřeby. Obce zůstávají nadále zadlužené, výstavba čistíren odpadních vod ve většině případů proto nebyla logicky zahájena. Vodárenské společnosti oznamují razantní zvýšení cen vody, která v regionech může převýšit více jak 100 procent. Nakonec vše budou muset zaplatit naši občané, nápravy se nedovolají a řeky okamžitě čistší nebudou. Rovněž stát, který uzavřel přístupovou dohodu s Evropskou unií, přijde zkrátka. Po roce 2010 bude vystaven značným sankcím od Evropského soudního dvora. Půjde o další z celé série zbytečně uplatňovaných pokut, které zatěžují náš státní rozpočet, takže se následně musí šetřit na všem potřebném.

autor je doktorem přírodních věd se specializací na ochranu životního prostředí