Loni v září vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury český překlad knihy amerického ekonoma Juliana L. Simona Největší bohatství. Při této příležitosti proběhla v Brně konference Mýty o životním prostředí, kterou moderoval Václav Klaus. Jedním z diskutujících byl i předseda Strany zelených (SZ) Martin Bursík, který se v během ostré výměny názorů do moderátora pustil: „Čím jste přijel, pane prezidente? Audi A8? Já jsem přijel taky autem, ale upraveným tak, aby jezdilo na řepkový olej. Vaše auto má emise uhlíku 300 gramů na kilometr, moje prakticky nula. A jelikož nejsme v socialismu, tak kdo znečišťuje, ať platí.“

S odstupem pouhého jednoho roku se ale ukazuje, že platit by měl ve skutečnosti Bursík. Jeho „zázračné“ auto na tzv. biopalivo totiž ve skutečnosti znečišťuje životní prostředí mnohem víc než Klausovo audi.

Ideologická mantra

V květnu 2006 zelení v tiskových zprávách tvrdili, že biopalivo je „levnější a ekologičtější alternativou k naftě“ a že jeho spalování „nepřispívá ke globálním změnám klimatu“. Bylo těžké odhadnout, kde končí jejich předvolební kampaň a kde začíná komerční prezentace. „Ekologickou“ Škodu Octavia, o které Bursík později mluvil v Brně, totiž SZ zapůjčila sponzorská firma, kterou zelení v rámci voleb mediálně propagovali.

Asi nejznámějším biopalivem však není čistý řepkový olej, ale jeho metylester - tzv. bionafta, která se vyrábí chemickou reakcí oleje s metanolem a hydroxidem sodným. Lze ji připravit i ze sójového oleje. Druhým světově rozšířeným biopalivem je bioetanol, vyráběný z kukuřice nebo z cukrové třtiny. V tropických oblastech hraje důležitou roli i palmový olej.

Pro ekologisty jsou biopaliva oblíbenou ilustrací ideologické mantry, podle níž obnovitelné zdroje automaticky pomáhají přírodě. Protože prý mají tzv. neutrální uhlíkovou bilanci, představují přímo zázračnou kůru na globální oteplování. Zjednodušeně řečeno se kvůli nim údajně nezvyšuje koncentrace skleníkového oxidu uhličitého. Při spalování biopaliv se totiž uvolňuje pouze uhlík, který během růstu z atmosféry „vychytaly“ příslušné rostliny. Do koloběhu nepřibývá nic, co by v něm už nebylo. Spalováním fosilních paliv (nafta, benzín) se ale uvolňuje „přidaný“ uhlík, který před miliony let z tehdejší atmosféry „vychytaly“ dávné organismy. Právě ten údajně způsobuje změny klimatu.

Zároveň mají být biopaliva i kouzelným řešením energetické krize, která prý nastane po dosažení tzv. Ropného zlomu kolem roku 2010. Ceny ropy budou sice stoupat a její dostupné zásoby klesat, ale náhradu za benzín a naftu si jednoduše vypěstujeme na poli.

Zelení ideologové nám ve spolupráci s bruselskými byrokraty biopaliva lijí do nádrží, aniž by se nás ptali, jestli o to stojíme. Do konce roku 2005 podporoval český stát bionaftu nižší spotřební daní. Od letošního září se do „ropné“ nafty povinně přimíchávají 2 % bionafty, od ledna se bude do benzínu povinně přidávat biolíh. Tyto podíly postupně porostou. Je to drahý špás. Zatímco totiž litr „ropné“ nafty stojí bez spotřební daně a marží prodejců asi 13 Kč, litr bionafty vyjde přes 20 Kč. Státní vnucování biopaliv řidičům je tak jedním z důvodů zvyšování cen pohonných hmot.

Biopaliva se přitom potýkají nejen s cenou, ale i s čistě technickými problémy. Motor má nižší výkon. Při dnešním malém podílu biosložky to zatím příliš nevadí, ale až se jí začne přidávat víc, bude se to projevovat sníženou „živostí“ auta. Většina řidičů se to jistě pokusí dohnat agresivnější jízdou, což povede ke zvýšení spotřeby a tím i škodlivých emisí.

Bionafta není tak trvanlivá jako klasická nafta. Při delším styku se vzdušným kyslíkem se rozkládá a výsledné agresivní chemikálie poškozují motor. Při běžném provozu se to moc neprojevuje – oxidace je poměrně pomalá a bionafta se dřív prostě spálí. Pokud ale auto odstavíte dejme tomu přes zimu, můžete mít na jaře problém. Dalším zádrhelem je, že bionafta rozpouští staré usazeniny v motoru víc než ropná nafta. Usazeniny se pak na jiném místě opět srážejí, což může vést třeba k ucpání čerpadla nebo zanesení palivového filtru.

Zločin proti lidskosti

Evropská unie chce do roku 2010 pokrýt biopalivy 6 % spotřeby pohonných hmot a do roku 2020 dokonce 10 %. Americký list Herald Tribune to letos v červenci označil za nesmysl. Podle výpočtů by se totiž příslušné energetické rostliny musely pěstovat na 70 % orné půdy, což by samozřejmě rozvrátilo evropský trh s potravinami. Podobně by to vypadalo i v Americe: kdyby se na biopaliva přeměňovala veškerá kukuřice vypěstovaná v USA, nahradilo by to jen 6 % spotřeby ropy.

Bohatý Sever se proto snaží problém shodit na sousedy - výrobu biopaliv přesouvá na chudý Jih. „Zelená horečka“ vyvolaná státními subvencemi na energetické plodiny ale v dodavatelských zemích vytváří obrovský tlak na přírodu. Nová pole se rozrůstají na úkor ekologicky cenných mokřadů a lesů. Polovina plantáží palmy olejné v Indonésii vznikla vykácením nebo vypálením tropického deštného pralesa. V Brazílii kvůli energetickým plodinám každoročně padne 325 000 hektarů pralesa. Je to až tragikomické: západní ekologisté, kteří svět dotlačili k biopalivům, tím nesou odpovědnost za zánik „zelených plic“ planety včetně životního prostředí orangutanů, nosorožců, tygrů... Něco podobného ostatně známe i z Česka: přírodu a krajinu devastují „ekologické“ větrné elektrárny, obludná monstra, která ve skutečnosti nepohání vítr, ale dotace.

Horší ale je, že hlad po bioenergii prudce zdražuje potraviny. Podle britského listu The Independent vyšroubovala v Mexiku poptávka po kukuřici na výrobu bioetanolu ceny na čtynásobek. Ceny pšenice se během roku zvojnásobily, takže chudé země musejí potraviny dovážet mnohem dráž.

„Pěstovat potravinové plodiny, které se pak spálí jako pohonné hmoty, je zločinem proti lidskosti,“ prohlásil v říjnu z vláštní zmocněnec OSN pro právo na výživu Jean Ziegler. „Pro hladovějící svět je to totální katastrofa… Na výrobu 50 litrů bioetanolu je třeba 232 kilogramů obilí. Z tohoto množství by mohlo žít jedno dítě celý rok.“ Využívání půdy pro pěstování energetických plodin podle Zieglera povede k „masakrům“, protože sníží objem potravinové pomoci zasílané do rozvojových zemí. V říjnu Ziegler proto pro biopaliva požadoval pětileté moratorium.

Podle ředitele Mezinárodního institutu pro výzkum potravinové politiky Joachima von Brauna dnes na Zemi hladoví 900 milionů lidí. Kvůli biopalivům by ale toto číslo mohlo během pár let stoupnout až na miliardu. Jak Martin Bursík srovná se svým svědomím, že kvůli jeho sponzorské škodovce umírají africké děti hladem?

Nesmyslná podpora biopaliv ale neohrožuje jen Třetí svět. V České republice způsobila nedávné prudké zdražení základních životních potřeb, jak zmínil v novoročním projevu prezident Václav Klaus: "Rostou také ceny potravin, k čemuž přispívá i to, že je orná půda stále více využívána na produkci tzv. obnovitelných zdrojů energie a ne na výrobu potravin. Zkusme se i v těchto věcech chovat maximálně rozumně a nedělejme žádná zbrklá opatření."

Víc škody než užitku

Ke zrušení subvencí na biopaliva vyzvala letos v září i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Jejich podpora je prý totiž vůbec nejdražším způsobem, jak snižovat emise skleníkových plynů. Tuna oxidu uhličitého ušetřeného díky biopalivům přijde podle OECD až na 5000 dolarů. Cena evropské povolenky na její vypuštění se přitom pohybuje kolem 30 euro (asi 44 dolarů).

Biopaliva způsobují i velké sociální otřesy. Spojené státy vyvíjejí v rámci snižování své závislosti na ropě tlak na země Latinské Ameriky, aby se vrhly na pěstování energetických plodin. Toto „strategickém spojenectví“ je obrovskou příležitostí pro investory. Jenže masívní pěstování sóji na bionaftu ničí malé farmáře. Do obrovského byznysu se zapojují i lokální mafie, které drobné pěstitele vyhánějí z půdy. Biopaliva tak rozvracejí životy milionů chudých obyvatel Mexika, Brazílie a Argentiny.

Pokud by nás biopaliva zachránila před ropnou krizí a klimatickou katastrofou, snad by to byla snesitelná cena. Opravdu ale snižují spotřebu fosilních paliv a produkci skleníkových plynů? Při podobných úvahách je třeba porovnat energii, kterou na získání biopaliv vynaložíme, s energií, kterou z nich získáme.

Řepka vyžaduje spoustu živin, takže její pěstování vyčerpává půdu. Na stejném poli se buď smí pěstovat až po čtyřech letech, nebo je třeba silně hnojit (až dvakrát více než u obilovin). Kukuřice zase potřebuje spoustu pesticidů. Výroba hnojiv a pesticidů je samozřejmě energeticky nákladná. K tomu připočtěme energii na provoz zemědělských strojů, zavlažování, transport sklizně do chemičky…

Podrobná analýza amerických ekologů Davida Pimentela a Tada Patzeka v létě 2005 zjistila, že biopaliva spotřebují o 27 – 118 % energie více, než kolik se z nich získá (číslo se liší podle příslušné energetické rostliny a podle druhu biopaliva, které se z ní vyrobí). Nejde tedy o žádný obnovitelný zdroj energie, protože výroba biopaliv se musí silně „dotovat“ energií získanou z fosilních paliv. Ekonomický nesmysl může fungovat jen díky masívním dotacím (například v USA tři miliardy dolarů ročně). „Státní podpora a používání biopaliv přispívá ke znečistění vzduchu, vody a půdy a ke globálnímu oteplování,“ shrnuje profesor Pimentel.

V tomto kontextu obzvlášť vynikne bizarní požadavek českého Hnutí Duha, aby se energetické plodiny pěstovaly „podle pravidel ekologického zemědělství“. Ekozemědělci ze zákona nesmějí používat průmyslová hnojiva ani pesticidy, což vyžaduje mnohem víc agrotechnických zásahů, a tím i fosilních paliv. Energetická bilance „ekologicky produkovaných“ biopaliv by tedy byla ještě mnohem horší.

Další ranou biopalivům byla studie Jesse Ausubela, ekologa z newyorské Rockefeller University. Spočítal, jaké množství energie se dá z různých zdrojů vyrobit na jeden metr čtvereční plochy. Produkce 1000 MW biopaliv (což je výkon jednoho temelínského reaktoru) by zabrala 2500 čtverečních kilometrů polí. Nebo jinak: každé ze hruba 700 milionů světových aut by potřebovalo až asi dva hektary zemědělské půdy. „Z ekologického hlediska je to šílenství,“ řekl Ausubel letos v červenci britskému listu The Guardian. „Obnovitelné zdroje jsou k přírodě neuvěřitelně agresivní.“

Uhlíková neutralita je fikce

Snižují biopaliva produkci skleníkových plynů? „Uhlíkově neutrální by byla jen v případě, že by rostliny vyrostly bez hnojení, samy by se sklidily, přetransformovaly na biopaliva a naskákaly do nádrže,“ žertuje účastník jedné z internetových diskusí. Rostlina totiž během svého růstu pohltí jen malou část uhlíku, který se uvolní v celém procesu pěstování a následné výroby biopaliva.

Uhlíková bilance je ještě horší, pokud je pole založeno na úkor přírody. Americký list Herald Tribune zjistil, že vykácení pralesa pro cukrovou třtinu uvolňuje dvakrát víc skleníkových plynů než spalování benzínu. Pokud se na nově vzniklé plantáži budou pěstovat palmy olejné, uvolní se třikrát víc oxidu uhličitého než spalováním nafty.

Definitivně smrtící úder biopaliva dostala koncem září. Britský deník The Times zveřejnil studii, kterou vypracovali vědci z univerzit v Edinburgu a Basileji pod vedením profesora Paula Crutzena (nositele Nobelovy ceny za chemii). Zjistili, že předchozí výpočty podcenily úlohu oxidu dusného, který se při pěstování energetických plodin uvolňuje. Tento plyn má asi 300x silnější skleníkový účinek než oxid uhličitý.

Odhad Mezivládního panelu OSN pro klimatickou zm ěnu (IPCC) předpokládal, že se oxidu dusného do atmosféry dostanou jen dvě procenta. Crutzenova studie ale zjistila, že je to až pět procent. V praxi to znamená, že biopaliva produkují asi o 50 – 70 % více skleníkových plynů než fosilní paliva. Bursíkova „zázračná“ sponzorská škodovka je tedy minimálně o polovinu větším znečišťovatelem klimatu než Klausovo audi. A jelikož nejsme v socialismu, zeptejme se ministra životního prostředí, jestli za to platí!

(Psáno pro časopis 51Pro a Neviditelného psa)