Na první pohled to vypadá jako nesrozumitelná právnická nuda. Poslanci Miloš Melčák, Michal Pohanka, Karel Sehoř a Milan Šimonovský podali návrh na doplnění zákona 114/1992 o ochraně přírody a krajiny. Chtějí, aby účelově založená občanská sdružení nemohla vstupovat do stavebního řízení. Na druhý pohled vás to paradoxně může zachránit před smrtí v hořícím autě nebo rakovinou způsobenou výfukovými plyny. Nevěříte?

Návrh poslance Melčáka a spol. byl inspirován problémy kolem rychlostní silnice R49. Na klíčovou dopravní tepnu, která by měla citelně odlehčit městu Zlín, se loni v rozpočtu podařilo sehnat 300 milionů korun. Do probíhajícího stavebního řízení se ale pokoušejí "vlomit" Děti Země. Nejde teď ani tak o to, jaké změny projektu chtějí prosadit. Horší je, že jakékoli zdržení může znamenat, že peníze určené na R49 zase odtečou někam jinam.

Nemravní ekoteroristé

Snaha omezit vliv "profesionálních občanů není ničím novým. Už na jaře 1999 přišli zákonodárci s návrhem novely zákona 114, která měla ekologické aktivisty vyloučit z účasti na správních řízeních. Mělo jít o "lék" na tehdejší zdánlivě nekonečné tahanice o dostavbu dálničního obchvatu Plzně. Návrh inicioval náměstek plzeňského primátora Petr Otásek a předložil ho plzeňský poslanec Václav Brousek (ODS). Kdyby návrh býval prošel, mohli by se dnes aktivisté účastnit jen řízení, zahajovaných z podnětu státní správy (naprostá většina se jich přitom zahajuje z podnětu investora). Směli by také zasahovat jen do jediného projednávání – ne tedy podávat stejné připomínky stále dokola v různých fázích.

O tom, že situace kolem plzeňského obchvatu byla v roce 1999 kritická, svědčí fakt, že tehdejší návrh získal podporu napříč politickým spektrem. Shodli se na něm poslanci ODS, ČSSD i KDU-ČSL. Poté, co aktivisté začali křičet o "ohrožení demokracie", ale vláda návrh smetla ze stolu. To bylo také jedním z hlavních důvodů fatálního zdržení. Klíčový tunel pod vrchem Valík se začal stavět až v září 2003 a obchvat byl zprovozněn až v říjnu 2006. "Nejtěžší na celé stavbě bylo překonat odpor ekoteroristů, který trval skoro deset let," řekl při jeho otevření Petr Otásek.

Označení profesionálních "zdržovačů" za ekoteroristy není přehnané. Jde totiž o citát z rozsudku krajského soudu v Plzni. Ten na jaře 2001 zamítl žalobu na ochranu osobnosti, kterou na plzeňského radního Marcela Hájka podal někdejší šéf Hnutí Duha Jan Beránek, sociolog Jan Keller a další aktivisté. Nelíbilo se jim, že je Hájek veřejně označil za ekoteroristy. Chtěli, aby se jim omluvil, protože se prý "hrubě dotkl jejich občanské cti". V omluvě měl Hájek napsat: "Ve skutečnosti tito lidé vždy postupovali v souladu se zákonem a legitimním způsobem hájili svá vlastnická práva. Nedopustili se žádného jednání, které by bylo možné označit jako ekoterorismus..."

Během projednávání žaloby ale vyšlo najevo, že Beránek a Keller patří mezi 92 aktivistů, kteří si v červnu 1996 společně koupili 250 m2 pozemku na plánované trase dálničního obchvatu Plzně. Na každého z nich tak připadalo 2,73 m2 plochy. Přiznali, že smyslem nákupu bylo jen a pouze zdržování obchvatu. Jenže podle názoru soudu je přesně tohle ekoterorismus "vážně ohrožující životní prostředí obyvatel Plzně". V rozsudku se psalo, že kvůli obstrukcím projede každý den centrem Plzně 2000 kamionů. Výsledek? "Národní onkologický registr diagnostikuje ročně na území okresu Plzeň-město 1200 – 1300 nových nemocných se zhoubnými nádory," říká soudce JUDr. Alois Svoboda.

Příběh plzeňského obchvatu má ale ještě další pointu. Jeden z 92 aktivistů časem "vystřízlivěl" a v dubnu 2002 prodal svůj díl pozemku Ředitelství silnic a dálnic. Ekoteroristé Ivan Dejmal a Jan Keller to napadli žalobou. Jako spoluvlastníci prý totiž měli předkupní právo. Keller u soudu prohlásil, že ten třímetrový kousek chce jen proto, aby se mohl účastnit stavebního řízení na obchvat. Prý to považuje za "projev občanské angažovanosti". V únoru 2003 ale plzeňský soud žalobu zamítl, protože vlastnické právo "nesmí být v rozporu s dobrými mravy". Jinými slovy: účelové nakoupení pozemků na trase budoucí dálnice je podle soudu nemravné.

Brzdit, brzdit, brzdit...

V říjnu 2005 řekl generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic Petr Laušman časopisu Ekonom: "Někteří vlastníci buď aby zdrželi výstavbu dálnice, nebo měli prostor pro vymožení svých požadavků, prodají za symbolickou cenu část pozemků vysokému počtu osob. Ty mají trvalé bydliště po celé republice, takže majetkoprávní vypořádání je velmi obtížné. Je těžké v přiměřené lhůtě pozemek vyvlastnit, neboť se nedaří doručovat obsílky. Případné rozhodnutí správního orgánu tak nemůže nabýt právní moci."

V dubnu 2006 označil náměstek brněnského primátora Radomír Jonáš (ODS) aktivisty Hnutí Duha a členy Strany zelených za "škodnou". Odůvodnil to jejich podílem na zdržení stavby mimoúrovňové křižovatky Hlinky na městském okruhu a také obstrukcemi při rozhodování o přestavbě železničního uzlu.

V listopadu 2006 kritizoval předseda poslanecké sněmovny Miloslav Vlček zpoždění rekonstrukce hlavního kamionového tahu z Českého Těšína před Třinec na Slovensko. "S některými nevládními organizacemi se prakticky nedá jednat," prohlásil. "Jejich přístup jakoukoli možnost výstavby silnice prakticky blokuje. Nejdřív se odvolá jeden, pak další, mezitím si navzájem přeprodávají pozemky tak, aby bylo účastníků stavebního řízení co nejvíc. Dostali jsme se prostě do bludného kruhu, v němž hrozí, že silnice včas nebude..."

Po "usměrnění" činnosti aktivistů tak, aby nemohli blokovat důležité stavby, volali letos v červnu i obyvatelé severní Moravy. Sdružení pro rozvoj Moravskoslezského kraje a krajská hospodářská komora začaly zpracovávat analýzu, která má zmapovat jejich aktivity. Měla by být být výzvou pro parlament a vládu, aby zpřísnila pravidla pro působení občanských sdružení. "Ekologické nevládní organizace představují vážný problém, kterým je třeba se zabývat, protože kraji škodí," řekl ČTK představitel komory Pavel Bartoš. Zdůvodnil to například zpožděním výstavby továrny Hyundai (podrobnosti zde). Primátorka Frýdku-Místku Eva Richtrová mluvila o "pěti členech spolku Beskydčan" kteží blokují výstavbu obchvatu, kvůli čemuž trpí šedesát tisíc obyvatel města hlukem a výfukovými zplodinami.

Inspirace od Hradce

Nejčerstvějším důkazem o tom, že se poslanec Melčák a spol. vydali správným směrem, je dálnice D11 z Prahy na polské hranice. Dá se na ní ukázat, jak sobectví jedněch ve spojení s fanatismem druhých ničí životy tisíců lidí. Úsek z Poděbrad do Hradce Králové byl dokončen už v prosinci 2006. Dodnes ale chybí šest kilometrů asfaltu těsně před Hradcem. Kvůli "nevyjasněným majetkovým vztahům" musíte u vesnice Libišany sjet na okresku č. 333, na které vznikají až hodinové zácpy a časté havárie.

Žena, kvůli které se dálnice D11 zasekla, se jmenuje Ludmila Havránková. Její pole leží přímo na vyprojektované trase v nedalekých Plačicích. Paní Havránková se o ně se státem handrkuje už patnáct let. Je jí jedno, kolik lidí se za tu dobu zabilo na ucpané okresce. Neřeší ani tisíce kamionů dusících obyvatele Libišan, Plačic a Březhradu. Prostě si postavila hlavu. Najala si známého "zeleného" právníka Petra Kužvarta a za pouhou jednu korunu prodala část pozemků sedmašedesáti ekologickým aktivistům.

Hlavně kvůli paní Havránkové vznikl tzv. vyvlastňovací zákon, který od ledna 2007 umožňuje ve veřejném zájmu zrychlit výkup pozemků i proti vůli jejich vlastníků. Ministerstvo dopravy se ho už letos v květnu chystalo použít, ale o měsíc později vláda nabídla paní Havránkové peníze. Farmářka odmítla. V polovině října se jí proto vláda rozhodla dát náhradní pozemky.

V tomto článku jsem psal o farmáři Rajtrovi z Havraně u Mostu, kterému ekologisté svými obstrukcemi pomohli "vyšponovat" kupní cenu pozemků v zamýšlené průmyslové zóně až na třicetinásobek obvyklé ceny. V případě paní Havránkové fungovali podobně. Za svých 10,6 hektaru pozemků na trase dálnice dostane farmářka 253 hektarů státní půdy. Zisk je tedy skoro pětadvacetinásobný. Jaká bude asi odměna pro zdržovače z profese?

Stát přitom udělal zásadní chybu. Kdyby se úředníci rozhodli paní Havránkovou vyvlastnit, díky novému zákonu by to netrvalo déle než rok. Takhle ale bohužel vznikl další precedens, jak podojit stát. Příběh dálnice D11 se bohužel nejspíš stane inspirací. Máte pozemky v místech, kudy má vést nějaká veřejně prospěšná stavba? Domluvte se se zelenými kverulanty – škodní na tom rozhodně nebudete.

Stále stejné tváře

Ale zpět k návrhu poslance Melčáka a spol. Podle kritiků jde o nehoráznou snahu omezit demokraciii. Aktivistům by přitom nic nebránilo, aby své připomínky uplatnili v územním řízení, které stavebnímu řízení předchází. Dnes mohou projekty brzdit na obou těchto stupních a opakovat stejné argumenty. Veřejně prospěšné stavby to neúměrně zdržuje a prodražuje.

Aktivisté navíc nejsou žádná "veřejnost". Jsou to profesionálové – malá uzavřená skupinka stále stejných tváří. Nikdo je nevolil. Netušíme, koho vlastně zastupují a jaké finanční zájmy jsou ve hře. O návrhu poslance Melčáka a spol. by proto měla proběhnout široká veřejná diskuse. Základní otázka zní: mají mít kverulanti z povolání právo ohrožovat naše životy a zdraví?

(Psáno pro magazín 51Pro a Neviditelného psa)