Ani půvab jedné z obhájkyň, prominentní právničky Amal Clooneyové, soudce neobměkčil natolik, aby pracovníky televize Al Jazeera osvobodil. Monstrproces, který je skvrnou na porevolučním vývěsním štítu Egypta, tak nebere konce.

Je ovšem nutné zasadit celou kauzu do širšího kontextu egyptsko-arabských vztahů. Ty mohou posloužit jako ukázka toho, nakolik jsou „bratrské“ - zejména mezi vládci národů svorně vyznávajících sunnitskou verzi víry v Alláha. (Ne právě idylickým poměrem mezi sunity a šííty tento text komplikovat netřeba.)

Širší kontext

Napětí mezi Káhirou a Dauhá panovalo již za Mubaraka. V Kataru vládl šejk Hamad bin Chalífa as-Sání, k němuž dlužno podotknout, že se jako syn ctící svého otce (snad něco takového muslimové také uznávají) právě nezachoval. Když v létě 1995 jeho otec, toho času katarský vládce Chalífa bin Hamad as-Sání, dlel u Ženevského jezera, jeho syn Hamad (bin Chalífa as-Sání, aby v tom byl větší přehled) provedl v Dauhá palácový převrat, naštěstí jeden z těch nekrvavých. Milovaného otce sesadil a bez skrupulí usedl na trůn. Svržený emír pro jistotu zůstal na Západě a do vlasti se vrátil až někdy v roce 2004 (a celou tu lapálii vzal jako hotovou věc).

Pikantní na tom ovšem je, že když Katar hostil v roce 1997 konferenci MENA (o rozvoji Blízkého východu /ME/ a severní Afriky/NA/) a Egypt ji bojkotoval s poukazem na to, že Dauhá financuje militantní organizace operující na jeho území a že tamní média vedou antiegyptskou propagandu, obvinil katarský ministr zahraničí Egypt z podpory spiklenců, kteří se měli pokusit v únoru 1996 o puč proti emíru Hamadovi. Tedy proti tomu vládci, který o půl roku dříve ne právě férově odstřihl od moci svého otce.

Po revoluci

Napětí se znovu vystupňovalo po egyptské revoluci z 30. června, která skončila sesazením prezidenta Mursího delegovaného do voleb 2012 Muslimským bratrstvem (resp. jeho politickou stranou Svoboda a spravedlnost), neboť Katar Muslimské bratstvo podporuje, byť na trůnu je, shodou okolností od června 2013, syn emíra – palácového pučisty Tamim (bin Hamad as-Sání). Změna v osobě emíra nic nového v tomto smyslu nepřinesla: podpora islamských militantů a teroristických organizací (Hamas) je součástí katarské politiky.

To je jedna strana mince. Tou druhou je televize Al Jazeera (mezinárodně známý anglický přepis, počeštěle Al Džazíra), navenek řízená privátní mediální společností Al Jazeera Media Network, ve skutečnosti ovšem napojená na katarskou vládnoucí rodinu: šéfem této společnosti je Hamad bin Sámer as-Sání, bratranec vládnoucího emíra.

Jinými slovy řečeno existuje vážné podezření, že Al Jazeera je (minimálně do jisté míry) prodlouženou rukou („hlasem“) katarské vlády – a není to jen Egypt, kdo s ní měl v minulosti takové či onaké rozepře. (Např. úřady Palestinskoarabské autonomie v Judeji a Samaří v roce 2009 přechodně uzavřely redakci stanice na svém území, když ve vysílání tvrdila, že šéf samosprávy Abbás má podíl na smrti Jásira Arafata.) Prezident Mubarak v roce 2002 v jednom rozhovoru obvinil tuto televizi z šíření meziarabských třenic, nepřátelství a nestability.

Z výše uvedeného je zřejmé, že když v Egyptě islamistický prezident Mursí padl a Muslimské bratrstvo bylo postaveno mimo zákon a jeho špičky skončily za mřížemi, nastane mezi úřady a Al Jazeerou pnutí. První náznak se objevil několik dní po pádu Mursího: na dvě desítky zaměstnanců egyptské redakce Al Jazeeru opustily s poukazem na to, že o událostech v zemi referuje neobjektivně – ve prospěch Muslimského bratrstva. Další kontroverzní informaci přinesl monitorovací institut MEMRI, podle něhož vysoký činitel Bratrstva v televizi Al Jazeera hlásal, že Sisi je židovského původu a převratem se snaží realizovat sionistický plán na rozdělení Egypta. Takové a podobné výstupy nemohly než přivést egyptské úřady k zuřivosti. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Káhirská pobočka Al Jazeery byla uzavřena – a začal neméně kontroverzní hon na její pracovníky a funkcionáře.

S vaničkou vylili i dítě

Nejznámější obětí se stali tři muži – reportér Peter Greste (Australan), šéf redakce v Káhiře Mohamad Fahmy (dvojí občanství: Egypta, toho se mezitím zřekl, a Kanady) a egyptský producent Báhir Muhammad (dále jen „novináři“). V nepřítomnosti byli ovšem stíháni a souzení další lidé spojení s Al Jazeerou.

Červnový verdikt obsahující sedmileté tresty natvrdo byl pro Západ šokem – vyvolal celosvětovou solidaritu a odpor včetně nevyšších míst Austrálie, Kanady, USA a EU. Egyptský soud uznal obžalované jako vinné z šíření lživých informací, podpory Mulimského bratrstva (což se v Egyptě rovná podpoře terorismu – ohrožování bezpečnostních zájmů státu), přičemž obžaloba argumentovala tím, že novináři měli manipulovat s důkazy tak, aby vyznívaly ve prospěch Muslimského bratrstva.

Což ovšem tak úplně nelogická konstrukce není – a paradoxně na její podporu kouzlem nechtěného vystoupil i jeden z odsouzených – Mohamed Rahmy. Rozhodl se Al Jazeeru žalovat za to, že jej neochránila před tím, čím musí v Egyptě procházet (zatčení, vazba, soud, vysoký trest a znovu vězení). U nás bychom řekli – za dobrotu na žebrotu. V rámci této žaloby uvedl, že televizi financuje katarská vláda – a ta, jak již uvedeno, Muslimské bratrstvo podporuje. Je tedy pochopitelné, na čí straně stála při referování o událostech v Egyptě z roku 2013, když její chráněnci, Mursí a Muslimské bratrstvo, politický boj v druhé revoluci (z 30. června) prohráli.

Pro úplnost dodejme, že k dalším obvinění patří administrativní prohřešky: novináři nebyli zaregistrování u egyptského syndikátu žurnalistů, neměli schválení bezpečnostních činitelů k dovozu techniky a bez povolení si zřídili studio v hotelovém pokoji. (Jiná otázka je, jestli za to všechno poslat někoho na deset, resp. tři roky do kriminálu.)

Telegraficky aktuální situace:
- Australan Peter Greste byl na začátku února 2015 z Eypta výnosem prezidenta Sisiho vypovězen (čímž se dostal na svobodu).
- V sobotu 29/8 odvolací soud všem třem novinářům snížil tresty na tři roky vězení: Greste v nepřítomnosti, Fahmy a Muhammad putovali zpět za mříže a mají možnost se odvolat.
- V neděli 30/8 napsal egyptský portál Ahramonline, že odsouzení čelí nejisté budoucnosti. Jejich obhajoba sice tlačí na to, aby jim prezident udělil milost anebo aby byli deportováni, ovšem to má právní háček. Podle egyptských zákonů může prezident udělit milost tehdy, je-li kauza pravomocně skončena. A tato není, neboť stále běží proces odvolání – ovšem k dalšímu stání může dojít podle střízlivých odhadů v lednu nebo únoru 2016. Budou do té doby trčet Fahmy a Muhamad za katrem? Tato představa civilizovaný svět samozřejmě děsí.
- Zákulisní jednání pokračují. Namátkou: obhájkyně odsouzeného Fahmy Amal Clooneyová (manželka herce George Clooneyho) se v neděli 30/8 setkala s egyptským premiérem Mahlabem, aby s ním projednala tento případ. Stejně tak kanadský velvyslanec v Káhiře Lulashnyk se spolu s Amal setkali s tamním ministrem spravedlnosti Ahmedem El Zendem.

Amal Clooneyová jako žena činu a jasného úsudku řekla v jednom televizním rozhovoru v Egyptě, že „nastal čas, aby prezident toto fiasko ukončil“. S tím nelze než souhlasit. Jakkoli můžeme mít vůči TV Al Jazeera tisíc a jednu výhradu, způsob, jakým egyptská justice zachází s oněmi třemi novináři, je skvrnou na dobré pověsti země, která se od protiislamistické revoluce z léta 2013 vydala na cestu, jakkoli nesnadnou, správným směrem. Jen nesmí s vaničkou vylévat i dítě – o to v principu jde.

Aktéři na tiskové konferenci. 1. Báhir Mohammad 2. Mohamed Fahmy 3. obhájkyně Amal Clooneyová 4. kanadský velvyslanec v Egyptě Troy Lulashnyk.
Zdroj: Ahramonline

Stejskal.estranky.cz