Z informace, kterou přinesl egyptský server Ahramonline v úterý 24. května, je zřejmé, že nejde o nesmysl, ačkoli zdravý rozum říká něco jiného. Že teroristé by měli mít pouze záporné znaménko.

Zmíněný server v článku Palestine’s Islamic Jihad in Cairo for talks on Palestinian reconciliation píše, že v Káhiře jednali s důstojníky Všeobecné zpravodajské služby členové delegace Islámského džihádu. Tématem rozhovorů bylo palestinské usmíření. To proto, že všechny tři palestinské frakce, Fatah, Hamas a Islámský džihád, jsou na kordy.

A dobré vztahy nemá Hamas ani s Egyptem, přesněji Egypt s Hamasem. Jednak proto, že Hamas je palestinskou odnoží Muslimského bratrstva, kterému režim prezidenta Sisiho tvrdě šlape na paty. A dále: Egypt vede na severovýchodě Sinaje válku s tamní filiálkou Islámského státu a je přesvědčen o tom, že Hamas tamní teroristy podporuje. Obviňuje ho též z vměšování do svých vnitřních záležitostí. Svým způsobem tak vede Egypt válku i s Hamasem, který v Pásmu Gazy už deset let vládne, pakliže se podíváme na opatření káhirské vlády týkající se hranic s Pásmem – přechod Rafah je z egyptské strany otevřen jen tu a tam a mimoto egyptská vláda buduje podél celé své hranice s Pásmem nárazníkovou zónu, která padly za oběť desítky, možná stovky obydlí, jejichž vlastníci museli oblast opustit. To vše v rámci protiteroristických opatření. (Přesto je za blokádu Pásma Gazy soustavně kritizován pouze Izrael, ačkoli právě přes jeho přechody proudí do Pásma konvoje s potravinami a jinými potřebnými komoditami.)

Na druhou stranu má Egypt jako regionální velmoc ambici hrát roli zprostředkovatele, a to na dvou frontách. Jednak na linii Palestinci – Izrael, jednak v již zmíněné snaze usmířit znesvářené palestinské frakce.

Snaha je to jistě chvályhodná, má však viditelnou vadu na kráse. Zatímco Fatah formálně Izrael uznal (a Sisiho úsilí, pokud jde o tyto dvě strany konfliktu, vítá jak Fatah, tak Izrael), Hamas i Islámský džihád mají ve svém programu likvidaci Izraele. Ba co víc, svým politickým programem i praxi si v řadě civilizovaných zemí vykoledovaly jediné – zařazení na seznam teroristických organizací.

Netřeba dodávat, že toto všechno egyptské vedení samozřejmě ví. O to pozoruhodnější je věta ve zmíněném článku na egyptském serveru, která říká, že

Cairo has upgraded its relationships with the Islamic Jihad movement, a competitor of Hamas, since the Israeli assault on the Gaza Strip in 2014. (Káhira zlepšila své vztahy s hnutím Islámský džihád, konkurentem Hamasu, po izraelském útoku na Pásmo Gazy v roce 2014.)

Zajímavý je ten citát ze dvou hledisek. Jednak ukazuje, že v arabském světě existuje dvojí vnímání teroristů, a to nejen (logicky) v případě obskurních režimů, které některé teroristy sponzorují (jmenovitě Írán), ale také v případě režimů seriózních, které s teroristy aktivně bojují. Egypt sice válčí s provinční odnoží Islámského státu na Sinaji, na druhou stranu nemá problém jednat s představiteli teroristické organizace Islámský džihád. Ke cti mu nicméně slouží, že tato jednání jsou vedena ušlechtilým cílem – dosáhnout míru, anebo alespoň příměří. V tomto smyslu se už Káhira osvědčila a díky jejímu angažmá skončily před časem raketové a minometné útoky vedené z Pásma Gazy na izraelské území.

Výše citovaná věta má v sobě ale zakódováno jisté chucpe. Píše-li se v ní o „izraelském útoku na Pásmo Gazy“, pak to působí dojmem, že Izrael je agresor. Což je samozřejmě nesmysl. Pokud izraelská armáda na Pásmo zaútočí, pak výlučně v rámci sebeobrany po napadení svého území raketami či jinou municí vypálenou z Pásma Gazy. Dělá tedy přesně to, co egyptské bezpečnostní síly na své straně hranice – bojuje s teroristy. Kdyby z Pásma Gazy nikdo na Izrael neútočil, žádné odvetné akce by Izrael nepodnikal. Kdyby na Sinaji neútočili teroristé na egyptské ozbrojené síly, tyto by také žádné protiteroristické akce nepodnikaly.

Jak prosté, jak srozumitelné. Žel, zhusta jen nám na Západě. Ve složitém arabském světě stále platí – bližší košile než kabát. I když to občas staví logiku z nohou na hlavu.

Stejskal.estranky.cz