Světové ekonomické servery a další média přinesla v pondělí 19/2 zprávu o tom, že společnosti těžící v izraelských středomořských nalezištích zemní plyn se dohodly na jeho prodeji soukromé egyptské firmě Dolphinus Holdings.

Podle dostupných informací má jít o kontrakt na dobu deseti let, během níž bude do Egypta dodáno 64 miliard kubických metrů zemního plynu za 15 miliard US dolarů. Jde o plyn pocházející z ložisek Leviathan a Tamar.

Věc má celou řadu technických a byrokratických háčků. Dořešit se musí mimo jiné to, kudy budou dodávky do Egypta dopravovány. Server Jpost.com hovoří o třech variantách: a) využití stávajícího plynovodu společnosti East Mediterranean Gas (z Aškelonu do Al Aríše); b) využití jordánské trasy Panarabského plynovodu (přes Akabu a Tabu); c) vybudování nového potrubí přes izraelský Negev.

Kromě toho má tento kontrakt také svoji politickou dimenzi. Jak se ukázalo, dost výbušnou. Problém je v tom, že izraelský plyn ve zmíněných nalezištích těží nejen Američané, tedy texaská společnost Noble Energy, ale také samotní Izraelci – firma Delek Drilling. Zjednodušen řečeno, Egypťané budou kupovat plyn od Izraelců.

Něco takového je ovšem pro některé egyptské politické činitele absolutně nestravitelné. Konkrétně pro poslance egyptské Sněmovny reprezentantů Abdel-Hamida Kamala. Ten zastupuje levicovou stranu Tagammu a jak přiznává, byl se svými parlamentními kolegy zaskočen slovy izraelského premiéra Netanjahua, který měl v pondělí 19/2 oznámit, že „dvě izraelské společnosti – Tamar a Leviathan – podepsaly dohodu s egyptskou privátní firmou Dolphinus o prodeji plynu Egyptu v hodnotě 15 miliard US dolarů“ (... two Israeli companies –Tamar and Leviathan – have signed a deal with the Egyptian private company Dolphinus to sell gas to Egypt worth $15 billion).

Zde musíme popleteného pana poslance opravit. Nejde o dvě izraelské společnosti a už vůbec ne se jmény Tamar a Leviathan (tak se jmenují středomořská naleziště), nýbrž o jednu izraelskou a jednu americkou těžařskou společnost – Delek a Noble (ve zkratce), jak uvedeno výše.

A co panu poslanci za Suezský guvernorát vadí?

Zjednodušeně skutečnost, že v celém kontraktu figuruje Izrael. Podle jeho mínění je židovský stát „z praktického hlediska a fakticky“ nepřítelem Egypta, a takováto dohoda tudíž představuje nebezpečí pro vnitřní bezpečnost a egyptskou ekonomiku, neboť Izrael jako nepřítel bude mít možnost ji prostřednictvím dodávek plynu ovládat a současně může ohrozit egyptské ambice exportovat vlastní zemní plyn ze svých ložisek v jiné části Středozemního moře.

Poslanec Kamal dokonce v rámci své argumentace šermoval ústavou země. Z ní si vybral článek 139, v němž se praví, že prezident republiky „brání zájmy lidu a ochraňuje nezávislost, teritoriální integritu a bezpečí národa“. Smlouva s Izraelem o dovozu zemního plynu by mohla znamenat porušení tohoto článku. Kamal chce co nejdříve předvolat do sněmovny ministra ropného průmyslu Tareka El Mollu, aby celou věc vysvětlil.

Prodej a nákup zemního plynu mezi dvěma sousedními státy je v první řadě byznys. Byznys mezi zeměmi, který – pakliže se navzájem uznávají, mají navázané diplomatické styky a neexistují mezi nimi územní spory - by neměl představovat žádný politický problém. V jaké jiné oblasti by měly Egypt a Izrael lépe spolupracovat než na poli ekonomiky a byznysu. Přesto to pro některé egyptské politiky problém představuje, dokonce problém zásadní. Napadá mě, jak by asi pan poslanec Kamal odpověděl na otázku, co by tedy Izrael měl udělat, aby ho přestal nenávidět jako nepřítele a byl ochoten dohodu o plynu přijmout. Jsou vůbec takto smýšlející Arabové s to dát smysluplnou odpověď, anebo je odpověď taková, že ať Izrael udělá cokoli, vždycky to bude jenom a pouze nepřítel. Tak má fungovat mírová koexistence?

Stejskal.estranky.cz