29.3.2024 | Svátek má Taťána


EGYPT: Dva ostrovy v Rudém moři

14.4.2016

Víkendová dohoda o předání dvou ostrovů v Rudém moři z egyptských rukou Saúdské Arábii vyvolává polemiku. Ne každý je s tímto krokem egyptského vedení srozuměn.

Odborníci jsou rozděleni. Někteří mají za to, že Tiran a Sanafir skutečně patří Saúdské Arábii. K tomuto závěru došli experti obou stran po šesti letech a jedenácti kolech jednání. Uvedl to mluvčí káhirské vlády Hossam al Queish. Egyptský kabinet se s tímto závěrem ztotožnil a se Saúdy podepsal dohodu o předání ostrovů.

Oponenti opírají své tvrzení o dohodu mezi Velkou Británií a Ottomanskou říší z roku 1906, která vytyčila hranice tehdejšího Egypta (který byl v té době pod dominancí Londýna). Podle nich byly ostrovy Tiran a Sanafir součástí egyptského teritoria. Také Haidy Farouqová, expertka na státní hranice, řekla televizi ONTV, že má k dispozici mapy a dokumenty, které ji opravňují k tvrzení, že „oba ostrovy jsou stoprocentně egyptské“.

Dodejme, že argument ve prospěch saúdského vlastnictví podporuje událost, která se stala v souvislosti s první arabsko-izraelskou válkou (1948 – 1949). Saúdská Arábie, protože neměla dostatečnou vojenskou sílu (námořnictvo), požádala Egypt o vojenskou přítomnost na ostrovech, aby nepadly do izraelských rukou. (Bylo jim to k ničemu, protože Izraelci ostrovy obsadili, kdykoli to vojenská situace vyžadovala, ale to je jiná kapitola blízkovýchodních dějin.) Logicky: kdyby patřily Egyptu, byl by takový krok Rijádu irelevantní.

Na druhou stranu: poté, co se Izrael stáhl v rámci mírové smlouvy s Egyptem ze Sinajského poloostrova (1982), připadl tento Egyptu, stejně tak jako Tiran a Sanafir.

Tomu se říká začarovaný kruh.

Nicméně obě strany, Egypt i Saúdové, se dohodly a do hry vstupuje další aspekt věci: egyptský, vnitropolitický, ústavní.

Jde o to, že egyptská vláda hodlá předložit podepsanou dohodu o předání ostrovů (přesněji možná o vytyčení nových námořních hranic, čehož důsledkem je, že oba ostrovy jsou součástí saúdských výsostných vod) pouze parlamentu. Příslovce pouze je na místě, protože kritici poukazují na to, že egyptská ústava hovoří poněkud jinak.

Jednak v článku 1, v němž se píše, že „Egyptská arabská republika je suverénní stát, jednotný a nedělitelný“, především ale v článku 151, kde je stanoveno následující:

- v případě uzavírání jakýchkoli mírových nebo aliančních smluv, jakož i smluv týkajících se práva na svrchovanost, musí být uspořádáno referendum, přičemž takové smlouvy nemohou být ratifikovány před jejich schválením v referendu;

- nemůže být uzavřena žádná smlouva, která je v rozporu s ustanovením ústavy nebo která vede k územním koncesím.

Tady je patrné čertovo kopýtko: o konání referenda se v souvislosti s předáním obou ostrovů Saúdské Arábii nemluví. Je to skrytá časovaná bomba, která může způsobit vnitropolitickou destabilizaci Egypta? To ukáže budoucí vývoj.

Jednou z možností, jak z toho ven, je přesvědčit oponenty dohody, že Tiran a Sanafir nejsou integrální součástí egyptského státu, a tudíž ustanovení článku 151 se na ně nevztahuje. Obstojí taková argumentace před soudem, pokud dojde k podání žaloby, o čemž už egyptská média také píší? Nechme se překvapit. Kauzu se v každém případě vyplatí i nadále sledovat. O co menší pozornost jí česká mainstreamová média věnují, o to může být výbušnější. Může, ale nemusí – to za podmínky, že Sisiho režim dokáže oponenty přesvědčit, že jeho postoj je správný a právně i ústavně košer.

Stejskal.estranky.cz