Zákonodárci se chtěli zalíbit a schválili ústavní změnu, podle níž se bude prezident volit takzvaně přímo. Faktický důvod k tomu nebyl žádný, pravomoci se nezměnily, takže efekt ve výsledku je blízký nule. Jako částečný argument se uváděly trapnosti provázející dosavadní volby na půdě zákonodárných sborů. Trapná už byla ta volba Václava Havla, kdy bylo nutno nejdřív zavřít poslance Sládka za jeho politickou činnost po dobu volby do basy, znemožnit mu volit a pak to jaksi prošlo. Trapnosti s volbami Václava Klause jsou v živé paměti. Tak toho nás prý měla přímá volba zbavit.

Z toho, co se děje, bychom mohli čerpat naději, že dosavadní stoupenci Tomia Okamury pochopí, co je ten člověk zač, a ztratí choutky ho volit. Jenže zkušenosti s voličem Věcí veřejných jsou mrzuté a je třeba se tázat, kolik Vítů Bártů, Radků Johnů a Tomiů Okamurů se musí na orloji vystřídat, než se lidem otevřou oči. Bárta s Okamurou si ve čtvrtek notovali s předáky Holešovské výzvy. Připomenu, že jde o lunatickou proklamaci požadující vládu odborníků, Klausovu demisi, referendum a "spravedlivé demokratické volby". Miloš Zeman trefně přirovnal holešovskou formaci k programům Benita Mussoliniho a Adolfa Hitlera. Po včerejšku se nedá vyloučit, že Okamurovy snahy nabudou jemně pučistického nádechu. Klaus hovořil v souvislosti s nejmenovanými kandidáty o emigraci. Je lepší řešení: takové lidi prostě nevolit.

Nicméně následky nesmyslu zvaného přímá prezidentská volba za stávající podoby ústavy mají zřetelný bumerangový efekt. Zablácený míč je teď na hřišti ústavního soudu, kam poslal Okamura svoje podání. Ústavní soud bude muset zvážit, zda pomůže novému Mussolinimu dláždit cestu k rudým nebo hnědým nebo černým nebo bůhvíjakým zítřkům, jež nám chystá.