Kapitola čtvrtá: Jak nesnesitelně snadné je EET obejít.

A proč je to tak snadné?

Co byste třeba řekli časové smyčce s nulítkem, podobné jako mají (prý naprosto neprůstřelně neošiditelné, hahaha) digitální taxametry? Takovou pokladnu už mohou používat i řemeslníci a maloprodej ve 4. vlně EET. Jak bych to udělal? Poctivě vydám účtenku na všechno, ale opravdu na všechno, kvůli hlídání obsluhy ji jako majitel potřebuji hlavně pro sebe, jako živnostník ji potřebuji pro skladya vlastní evidenci. Tajná část programu pokladny před žádostí o validační kód přeruší internetové spojení, pokladna regulérně počká 2 vteřiny, a pokud nedostane odpověď od EET, vytiskne účtenku v offline režimu. Na to má každý obchodník právo a nikam se to neeviduje, protože míst, kde internet nebude ty dvě vteřiny stíhat, bude u drobných živnostníků možná i většina. Pokud zákazník účtenku nechce (v hospodě nechá ležet na stole), obsluha ji shrábne, stiskne tlačítko „ctrl+zaeviduj“, pokladna účtenku smaže, a internet se opět zapne – pokud si účtenku zákazník odnese, obsluha stiskne tlačítko „zaeviduj“ bez „ctrl“, připojení se obnoví, doklad standardně přenese na FU, a se zpožděním dostane svůj fiskální kód. Skript napíše každý studentík za dvacet minut. Chce si tu pokladnu berňák prozkoumat? Fajn, odhlásím se, a už ty funkce nikdy nikdo nenajde. Upravit router tak, aby nikdo na něm nedostal ping pod tři vteřiny, bych zvládl i já.

Nebo: V malých provozovnách se to dá udělat i zcela bez úpravy software. Každá hospoda má v pokladně tzv. „šéfův stůl“. Na něj se markuje povolená spotřeba obsluhy a hosté pana majitele, kteří neplatí, třeba když si šéf dá s někým v kanceláři kafe a nechá si ho udělat na baru. Obsluha to potřebuje „někam“ namarkovat, aby jim seděly sklady a počítadlo na espresso – večer se to vystornuje do ztrát, protože proti tomu nejsou tržby. Tento náhradní stůl se používá i v případě, že u jednoho stolu třeba sedí parta lidí, markovalo se všechno na jednu hromadu – a pak když odcházejí, každý chce platit zvlášť. Takže se postupně přesouvají položky těch prve platících na nějaký virtuální stůl. Který se uzavře, zaplatí, zbytek tržeb zustává na tom stole, kde sedí všichni. Tohle umí i ta nejpitomější hospodská kasa. Takže. Kamoši, co zaplatí hotově a nepotřebují účtenku – shrábnu prachy do šuplíku, a tuto jejich spotřebu přesunu, na, dejme tomu, „Babišův stůl“. Tam to může být rozmarkované třeba i celý den nebo i několik dní, kontrola do toho může čumět, jak chce, vnitřní spotřeba je legální. Až přijde majitel, vyinkasuje si šuplík a Babišův stůl vystornuje do ztrát.

A jde to i ještě jednodušeji. Zákazníkovi před placením vytisknu jen „náhled“ účtu – a zeptám se, bude vám celkový součet takto vyhovovat? Náhled obsahuje položky a ceny a celkový součet, ale není daňovým dokladem a ještě se nikde neeviduje. Zákazník zaplatí, já mu vrátím drobné a řeknu: moment, ještě vytisknu Babišovu účtenku. Pokud zákazník řekne „ne, děkuji, bez Babiše“ a odejde – a že to nasupení zákazníci říkají čím dál častěji - chvilku počkám a za hodinu přesunu náhled na „Babišův stůl“ a mám řešení vlastně zadarmo. Nejen pro superhlídané restaurace, ale i pro řemeslníky a čtvrtou vlnu EET.

Chcete deset dalších?

U komodit typu stánkový prodej zmrzliny, často dávaný za příklad jako klišé, kde fakt nikdo tržby neeviduje – no tak bude obsluha pořád bouchat do pokladny „jedna zmrzlina = dvacet korun“ - a nikdy nikdo nechytne, jestli se každá vystavená účtenka s validním a řádně kontrolovatelným kódem zopakovala dvakrát nebo dvacetkrát. To byste tam museli poslat kontinuální frontu berních kontrolorů, delší než je algoritmus opakování fiskalizovaného účtu. Ale byl by to pak legální dotisk účtu – nebo nelegální vydání dvou účtenek se stejným fiskálním kódem na dvě různé zmrzliny? Omyl klienta, který sáhl po účtence toho předchozího, který si ji nevzal? Soud na roky…

Nebo ještě jednodušeji – jeden prodavač má jednu pokladnu, na ní prodává pod deseti různými DIČ, která se mění každou hodinu. Kterou chcete? Je to naprosto legální.

Nejsilnější argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s voličem, říkal pan Churchill. A tak kdykoliv tohle a podobné věci někomu vysvětluji, obvykle to nechce slyšet. Já řeknu deset argumentů, jak se dá EET obejít, takže ještě ani nezačala a už je úplně k ničemu – a on mi mimoběžně argumentuje názorem, že daně je přece nutno platit. Jenže to jsme zase zpátky u toho papírového notýsku, který je zadarmo a tu evidenční funkci splní taky - zatímco EET se dá taky obejít a taky tržby neevidovat. A přestože racionální argumenty nikdo nemá a nikdy nikdo přes množství slov nevysvětlil, jak EET pomůže proti neplatičům daní, přesto se to bude pořád umanutě říkat: No ale přecejen je to potřeba, někde se začne, aspoň někoho to chytne. Hodný Babiš jedná jen a jen v našem zájmu a rozhodně nemůže za to, že naše zájmy se vždy shodují se zájmy jeho holdingu. Ne všichni se to pokusí obejít, někdo to nebude umět, někomu se to nevyplatí, někdo se bude bát pokut. Vraždit se taky nesmí a stejně občas někoho zabijou, neznamená to ovšem zrušit vyšetřování vražd, tohle je totéž. Udělá se aspoň něco, aspoň že se pokusí, nebo aspoň že se dá signál, většina šidičů jistě začne fiskalizovat a klepne je to přes prsty, jistě bude alespoň o trochu větší pořádek, přiznají víc tržeb. Hlavně ty večerky, co provokativně makají dvacet hodin denně a neplatí daně nikdy a nijak.

Bože, proč není trestné, veřejně šířit takové hovadiny? Ano. Tisíce podnikatelů to jistě zavřou. Ne, nebudou to ti bohatí, kteří dosud neplatili daně a nyní by jim tolik strašně vadilo, že by začli platit daně - tak že se na to radši vykašlou a zavřou krám a připraví se o žrádlo, a uvolní místo dychtivým plátcům daní, náhle spadlým z Marsu. Ne, tihle neskončí. Jak už jsme si prokázali, daň je započtena v ceně a platí ji vždy zákazník. Možná tedy někdo ztratí nekalou konkurenční výhodu, když má svoje produkty levnější o nezakalkulovanou daň z tržby, o níž předpokládá, že zatají. Ale vydělávat bude pořád stejně. Jiné aspekty podnikání ovlivňují cenu až o násobky, a tady jde o daň z příjmu usoplených 15 %! Která se navíc dá „pořešit“ mnoha alternativními způsoby, které jsem vyjmenoval při zesměšnění EET.

Větší firmy kvůli EET taky neskončí, samozřejmě už dávno nějaké registrační a evidenční pokladny mají, mají je kvůli sobě a kvůli skladům, EET pro ně představuje jen drobnou nepříjemnost pokladnu dovybavit, a přidat účetním na mzdách. Ti, co šidí na daních statisíce a náklady na EET jsou pro ně bagatelní položkou - ti již rok před zavedením EET měli v testovacím provozu neprůstřelně legální a precizně vedené EET-ready pokladny, mají záložní řešení, která tak budou jen vypadat, mají založeno a otestováno tzv „potrojné“ účetnictví (jedno mně, jedno pro berňák a třetí, jak je to doopravdy) a státu na daních ani nadále neodvedou ani kachli. Protože zaměstnávají drahé účetní a schopné daňaře a mohou si dovolit drahé pokladny, mohou si dovolit jejich speciální úpravy – a od všeho, co vím já o vývoji registračních pokladen a daňových únicích před dvaceti lety, oni vědí 3x tolik, a to včetně novinek z minulého týdne. Případně se pořídí korunové s.r.o., které při první kontrole pošleme bílým koňům. Proto proti EET demonstrovalo jen pár dobře oblečených Vietnamců, o kterých bych skoro věřil, že si tam poslal sám Babiš, aby prostému lidu ukázal jeho nepřítele.

Skončí jako obvykle ti nejchudší, pro které je pětilitr hodně peněz a padesátitisícová pokuta znamená bankrot.

Dokončení zítra.