Jakmile se žena dostane do čela velmoci, obvykle zanechá za sebou šlápotu. Na Marii Terezii vzpomínáme dodnes, královna Viktorie je pojem historicko-kulturní a na paní Thatcher vzpomínáme s podobnou jiskrou v oku, jako když padne zmínka o Churchillovi. Ani paní Merkel nezmizí beze stopy, jen je předčasné odhadovat, jaká bude.

Zatím to šlo rychle. Theresa May, dosavadní ministryně vnitra, velmi rychle získala vrch nad svou soupeřkou Andreou Leadsom. A velmi rychle udělala jasno stran brexitu: kličkovat nebude, referendum odmítá.

Vzhledem k tomu, že unie se v kritických situacích rovná Německo, nastane střetnutí dvou žen a bude záležet na tom, která bude tvrdší. Nemá smysl se pokoušet o odhady, jak to dopadne. Půjde o konkrétní definování smluv stanovících vztahy mezi uvolněnou Británií a kontinentální Evropou.

Znamená to rozkolísání hladiny mezinárodních vztahů. Nebezpečné to s největší pravděpodobností není. Jsou ale i jiné zdroje vln. Čína odmítla rozhodnutí mezinárodního soudu v Haagu ve věci definice mezinárodních vod. Mezinárodní soud, to je v podstatě ústupek suverénních států stran své suverenity. Úkrok stranou Číny je velmi znepokojující. Koncese suverenity ve prospěch soudu má za následek méně konfliktů.

Katastrofa to není, důvod ke znepokojení ano.