Je to nezbytný rituální tanec a ministr zahraničí nemohl jednat jinak, než pozvat ruského ambasadora Sergeje Kiseljova a žádat po něm vysvětlení, proč jsou čtyři čeští občané označeni za nežádoucí a proč ruská televize vysílá lži o pozadí ruské invaze z roku 1968. Je to ale dobrá ilustrace existence dvou světů, zřejmě vzájemně nekompatibilních.

Samozřejmě, že se zákazem vstupu jako první přišel Západ, sankční listiny vypracovali Američané i Evropané. Byly veřejné, řádně zdůvodněné a vyargumentované. Ruská odveta byla pokoutní, tajná, nejdřív vyslepičená do médií a seznamy jsou více méně záhadné, protože přinejmenším seznam týkající se bezprostředně Česka neobsahuje nikoho, kdo by se zpronevěřil mezinárodnímu i jakémukoli jinému právu. Naopak bylo konstatováno, že mnoho z osob na seznamu se účastnilo pokusů o navázání kontaktů a nalezení řešení.

Rusko zůstává Ruskem a jiné nebude. Je ochromováno trvalým pocitem méněcennosti, který vyvažuje chrapounským siláctvím. Ale je v ruské tradici, že je zachována soudnost stran poměru sil. Na tance rituální i méně rituální si ale budeme muset zvyknout.

Oni už jsou ti Rusové takoví.