On to někdo jednou shrne do nějakého Murphyho nebo jiného zákona, jeho podstata bude v tom, že v zaujetí velký problémem se řeší největší prkotina a je kolem ní největší povyk. Momentálně je to pseudoproblém burkin, celotělových plavek pro muslimky na francouzských plážích.

Už jsem k tomu poznamenal, jak je pikantní, že četníci ze Saint Tropez před půl stoletím honili koupáče kvůli nedostatečnému odění a teď dělají koupáčům totéž kvůli odění přebytečnému. Soudní příkaz to nyní zatrhl – i laik neznalý jakéhokoli práva, natož francouzského musel tušit, že právně vzato je zákaz jakýchsi plavek doslova na vodě.

Jiná věc je, že tím se neodstraní nenálada a z ní plynoucí konflikty a že tím pádem na francouzských plážích bude ještě víc rušno, protože jedna i druhá strana se téhle pitomosti chytne a bude z ní dělat problém. Bohužel – přibude o důvod víc, proč tam nejezdit. Dají se totiž čekat střety a protesty a naschvály z obou stran. Pokud se to omezí na facky, tak dobře, hlavně aby to nebylo horší.

Celý ten pidipřípad by nestál za zmínku, kdyby nebyl příznačný pro soudobou politickou debatu. Ta se teď na unijní úrovni i za přítomnosti našeho premiéra odehrává ve Varšavě. Opírá se o ideologii, o hesla, o pozice. Všechno se točí kolem morálky a soucítění a lidskosti. Stranou stojí podstatná fakta, která morálku a soucítění a lidskost nijak nepopírají – prostě to jsou fakta..

Fakt první – Evropa nemůže akceptovat každého, kdo je kde ohrožen a rozhodne se do Evropy přesídlit. To je technická konstanta a morální profily s ní nesouvisejí. Princip soucitu a pomoci má svoje technické limity. Současná ideologická debata se snaží tento fakt obcházet.

Fakt druhý: Příchozí z třetího světa, kteří tu v Evropě jsou, už tady zůstanou a bude nutno s nimi žít a spolupracovat. Česka se to týká minimálně, protože funguje princip sněhové koule a ti lidé se soustřeďují tam, kde mají svoje soukmenovce a kde najdou aspoň minimální zázemí. A to v Holešovicích nebo na Veveří nenajdou. Zázemí nacházejí v metropolích někdejších kolonií a také v Německu a dalších zemích s přebujelým sociálním systémem. Česko kolonie nikdy nemělo a ekonomicky je rádo, že se drží s nosními dírkami nad hladinou po padesáti letech sociálních experimentů. Relokace běženců podle kvót je blábolivá iluze, však se taky žádná neděje, v minimální míře i v rámci NSR. Repatriace je groteskní pojem. Odhaduje se, že se Evropou potuluje čtvrt milionu lidí bez úřední identity. Jedno je už jisté: nikdo je nepochytá, nenavagónuje a nikam nepošle. Zůstanou tu, bude třeba je nějak legalizovat a vstřebat. To je ten druhý fakt.

Z těchto dvou faktů plynou dva závěry.

Ten první jsme tu ve Psu podporovali od prvních závanů krize i za cenu osočení z xenofobie a fašismu a putinismu a kdovíčeho ještě: je třeba definovat a ovládnout hranici schengenského prostoru. Dnes jsme se dostali do fáze, kdy o tom žvaní kde kdo i na rozhodujících pozicích, ale nikdo se zatím neodvažuje pohlédnout do tváře: ovládnutí hranice je akt silový, tudíž policejně vojenský. Tento evropský úkol nelze nechat jen na hraničních námořních státech, především na Řecku a Itálii. Proto je podstatná myšlenka evropské „task force“, tedy účelového seskupení mezinárodních vojenských jednotek. Tu myšlenku hájí pan Sobotka nyní ve Varšavě a směje se mu u nás prakticky každý. Ale ideji hájení hranice se před rokem taky smál každý, kdo chtěl obstát ve slušné společnosti a dnes je ta idea akceptovaná, zatím na úrovni řečí.

Druhý závěr je dnes asi ještě více k smíchu, než idea evropské armády. Bude třeba akceptovat a strávit muslimskou menšinu, která poroste, jak důsledkem vyšší natality, tak i imigrací, protože ty schengenské hranice hermeticky uzavřené nebudou nikdy.

V této souvislosti by se měla veřejná debata nasměrovat k definici evropského kulturního prostoru. Vrátím se k těm burkinám. Napětí ve společnosti by se silně zmírnilo, kdyby se definice jasně nastolila. Evropa je prostor založený na křesťansko-židovské tradici. Díky těmto zásadám, v průběhu staletí a za cenu obrovských utrpení celých generací, jsme dospěli k určitému politickému a na něj navázanému hospodářskému uskupení. Přineslo prosperitu v dějinách nevídanou, a proto taky se sem ty menšiny hrnou. Pak ale je na místě jasně definovat, že si na těch zásadách stojíme a že kdo přijde, je musí respektovat. Asi tak, jako přirozeně respektuje místní zadání každý z nás, kdo se ocitne mimo domovinu a chce žít jinde. Tak je to prosté.