Pozice české vlády je jasná, nepřipojí se k žalobě na EU ve věci uprchlických kvót. Je to správná pozice. Mechanické rozdělování lidí podle jakýchsi rozdělovníků za stavu, kdy má schengenská Evropa odkryté hranice, je opovrženíhodný nesmysl, technicky nerealizovatelný a mravně neopodstatnitelný. Předpokládá totiž, že uprchlíci jsou jakýsi materiál, něco jako koks nebo pytle s vápnem, a je možné je distribuovat a redistribuovat podle toho, jak se to urodí. Žalovat tu věc nemá smysl. Jsme suverénní stát a máme právo rozhodnout o tom, komu pomáhat a komu ne.

Na pozadí této rozhodovací diskuse se hovoří o tom, jak je to s naší pozicí v Evropě a zda smíme být v Evropě nebo ne. Tady by bylo dobře si položit otázku, o jakou Evropu jde, ve které máme nebo nemáme být.

Je to Evropa multikulturalistická, anebo ta Evropa, o níž Angela Merkelová prohlásila, že je v ní multikulturalismus mrtev? Je to Evropa, který vyzývá nespokojené občany třetího světa heslem „přijďte všichni“, anebo Evropa, která zavádí pohraniční kontroly a jejíž státy prohlašují, že mají naplněnou kapacitu? Je to Evropa navrhující jakýsi dvojaký sytém, přičemž na té špatné straně jsou ty státy, které vyslovují pochyby nad správností politiky otevřených hranic Evropy a dokonce – jako Maďarsko – reálně hranice chrání?

Pro Evropu je to velká zkouška. Vyslat vojska na vnější hranici, a jinak to dopadnout nemůže, protože nic jiného nemá smysl, je těžké rozhodnutí pro naši liberální společnost žijící v blažené iluzi o konci dějin, v iluzi světa, v němž všichni pochopili, že naše ideje vedou k trvalému štěstí. Naše euroamerické společenství bezesporu prožívá éru v dějinách bezpříkladné prosperity a klidu. Nastává chvíle, kdy je třeba si uvědomit nutnost tento stav hájit.

V tomto smyslu je pozice naší vlády pevná a správná. V Česku chceme pomáhat tomu, kdo o to projeví seriózní zájem a projde standardní procedurou. Hranice každému neotevřeme a žádné „no go“ enklávy tu nestrpíme. Špatného na tom není nic. Špatná je nezodpovědnost politiků, kteří pod mediálním tlakem slibují nešťastným lidem v třetím světě něco, co nelze splnit.