27.9.2016 | Svátek má Jonáš






DUBAJ: Přepych pouště

31.3.2014

O Dubaji by se dalo říct, že je to město dvaadvacátého století. Potvrzují to nejen netypické stavby, přepych kvetoucí pouště, ale i láska.

Jako magnet každého přitahuje Chalífova věž – Burj Khalifa. Supermrakodrap deroucí se svou výškou 828 m do vesmíru. Prozatím nejvyšší budova světa. Mezi pouští a mořem je viditelná ze vzdálenosti sto kilometrů. Daleko předčí předchozího držitele rekordu Tapei 101 nacházející se na Tchaj-wanu. Směrem nahoru se věž spirálovitě zužuje. Přes sto tisíc m² skla dává iluzi barevných proměn. Na první pohled je zřejmé, že rozpočet daleko překročil miliardu dolarů. V mrakodrapu zabírá 37 pater hotel. V dalších 63 patrech se počítá 700 luxusních bytů. Ve zbytku budou kanceláře a vrchol budovy je určen pro telekomunikační společnosti. Najdete tu i nákupní středisko a můžete parkovat na některém z tří tisíců parkovacích míst.

Když jsem přicházela od metra, jehož modré vlaky prolétávají lehce jako vlaštovky od stanice ke stanici, měla jsem oči upřené jen na ni. Na tu lesklou jehlu protínající oblohu až do hluboké tůně noci. Šla jsem po lesklých chodnících kolem pestrých, do vzorů kvetoucích koberců. Šla jsem jako očarovaná až k největší fontáně světa a k rozsáhlému obchodnímu centru.

Vešla jsem dovnitř mezi tisíce vyšperkovaných obchodů. Všude lesk, přehršel zboží, špičkový luxus. Mezi tím vším černé burky mladých muslimek, jejichž krása spočívala v hrdém držení těla a smyslnosti jejich očí. Nesly se v davu jako bohyně. Černá barva byla promísena bílými úbory mužů, bílými pokrývkami hlavy fixovanými černými fezy. Náhle přede mnou obrovité akvárium, kterým líně a nevšímavě proplouvaly ryby. Působily, jako by se tu zastavil čas.

Při východu z obchodního centra mě zaskočila vodní tříšť padající po celé šířce stěny a na ní stříbrní skokani vrhající se střemhlav do vody. I když jsou nehybní, působí věrohodně. Každý si ten úkaz vychutná a zvěční.

Před obchodním centrem lidé čekali na spuštění fontány. Současně s prvními tóny hudby vyrazily z vodní plochy první gejzírky. Všichni znehybněli. Jako v tranzu nechávali procházet svými těly mocné tóny a zároveň síla vodotrysků zvedala jejich oči k nebi, vysoko ke kotníkům či kolenům Chalífovy věže. Forte hudby a výška pramenů se sladily a braly s sebou do nebeských výšin srdce všech přihlížejících. Ani jsem v té chvíli nevnímala, jestli je zapnutý nejsilnější světlomet na světě s celkovým výkonem 72 000 wattů. Po skončení neskrývali mnozí své dojetí a utírali si slzy.

K "Věži Arabů", k nejvyššímu sedmihvězdičkovému hotelu světa, jsme přijeli taxíkem. Zdálky zářil do noci jako modrá plachta, posléze se zbarvil do červena. Každých 30 minut díky tisícům světel mění svou barvu. 321 m vysoký Burj Al Arab, "Šperk Dubaje", stojí na uměle vytvořeném ostrově spojeném s pevninou úzkou mírně zakřivenou hrází. Vešla jsem po koberci dovnitř, jako bych do podobných hotelů chodila každý den. Ale sotva jsem vstoupila, interiér mi sebral dech. Nemohla jsem udělat krok vpřed. Mezi dvěma bočními eskalátory jsem měla před sebou něco jako zázrak sestavený z desítek vodotrysků, jejichž tok vody je usměrňován, podobně jako jsou usměrňovány paprsky světla, laserem. Takto upravený gejzírek vody vypadá jako oblouk. Jsou do něj vystřelovány laserové paprsky a tím se vytváří iluze. Co vypadalo jako průsvitné nebo kovové hadičky, byla skutečně voda. Stačilo k ní maličko přiložit prst. Nad tímto systémem vodotrysků se otevírá atrium. Nejvyšší atrium, jaké je možno spatřit. Obracela jsem hlavu vzhůru a do stran a všude nepředstavitelná nádhera. Co vypadalo jako zlato, zlato skutečně bylo. Stáli jsme jako omámení. Eskalátory nás vyvezly do patra. Připadali jsme si jako ve snu.

Posléze jsme vyjeli výtahem do posledního patra. Na střechu přiváží vrtulník hosty. V nejvyšším patře je jedna z osmi restaurací vyvěšená nad vodní hladinu. Jiná se naopak nachází v nejnižším prostoru pod mořskou hladinou. Kolem dokola přepych a zase jen přepych. Moje myšlenky klouzaly po zlatě, mramoru, připadala jsem si jak ty tiché rybky v zdejších akváriích.

Když se s námi prosklený výtah spustil dolů, bylo mi, jako bychom se řítili do moře. Procházeli jsme bludištěm nádhery a nevěděli, kam s očima. Všude lesk, krása a úžas. Grandiózní fontána. Proud vody vyletí do výšky třiceti metrů.

Říká se, že Dubaji docházejí peníze, ale tady tomu nic nenasvědčuje. Tady se staví přepych, kam se podíváte.

Nemusíte chodit daleko a na vodní hladině se rozprostírají Palmové ostrovy, jak se Arabové samolibě domnívají, osmý div světa, viditelné z vesmíru jako Čínská zeď. Kmen palmového listu je spojen s pevninou. Druhý ostrov bude obrázek mapy naší planety, třetí se teprve dostavuje. V centrální části jsou luxusní hotely. Nebude tu chybět ani divadlo, aquapark, pláže, přístavy a v neposlední řadě byty. Prozatím jsou největším uměle vytvořeným souostrovím na světě.

Dubaj sní o prvním podmořském hotelu. Ponese název Hydropolis. Bude se nacházet 300 m od břehu a bude umístěn 15 m pod mořskou hladinou. Povede k němu skleněný tunel, jímž bude projíždět prosklený vlak. Konstruován je v Německu a smontován bude v Dubaji. Asi se zhlídli v Julesi Vernovi.

Přijeli jste si do Dubaje zalyžovat? Není problém. Můžete navštívit největší zastřešenou lyžařskou halu světa. Vbrzku se má stavět druhá.

Když si přečtete, jaké mají Spojené arabské emiráty plány do budoucna, zastavuje se vám rozum. Má se stavět nejvyšší mrakodrap do výšky 1200 m, třikrát vyšší než Empire State Building, dále Burj Al Alam – největší hotelová budova světa. Dnešní zábavný park - největší park světa Walt Disney World Resort v Organdu, 58 000 zaměstnanců - bude překonán, a to právě Dubailandem, který má být dvakrát větší. Plánuje se 45 velkých a 200 menších drah. A nakonec perlička: Dubai Sports City. Enormní počet a seskupení různých sportovních stadionů v Dubailandu. A ještě taková rarita – dynamická architektura. V Dubaji bude stát mrakodrap, který se sám otáčí. Neuvěřitelný projekt italského architekta Davida Fischera.

V Dubaji nesmíme zapomínat ani na lásku. Už v letadle jsem se seznámila se ženou. Jela do Dubaje za svým milým. Černovlasá, štíhlá, milá černovláska. Určitě padesát bych jí nehádala. To láska jí ubrala několik let. Celá prozářená mi svého nastávajícího představila. Čokoládový mladíček z Keni. Domluvili si svatbu na srpen. Hovořila jen o něm, že jí myje vlasy, češe, holí jí nohy. Vodí ji cestičkami blaženosti. Asi to způsobuje ta atmosféra Dubaje.



Diskuse


F. Matousek
13:41
31.3.2014

J. Pechouš
10:23
31.3.2014

P. Joch
8:52
31.3.2014

M. Urbanová
11:04
31.3.2014

J. Lepka
12:00
31.3.2014

P. Joch
12:02
31.3.2014

M. Urbanová
12:41
31.3.2014

J. Lukavsky
14:59
31.3.2014

V. Kolman
8:41
31.3.2014

J. Lepka
12:01
31.3.2014

počet příspěvků: 11, poslední 31.3.2014 02:59









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.