Celý pondělek to dunělo éterem, že podle výzkumů si třetina středoškoláků myslí, že to bylo za komunistů lepší. Je to jistě ozvěna toho, co slyší doma, o tom nebudiž pochybováno. To je smutná představa, o to smutnější, že středoškoláci nevědí, o čem mluví, kdežto jejich rodiče by mohli mít aspoň ánunk.

I když, jak se to vezme. Setkal jsem se s názorem slečny narozené v roce 1980, která mi s vážnou tváří tvrdila, že to bylo za bolševiků bezva, protože ji tatínek vodil do Tuzexu a kupoval jí tam čokoládičku. Věru že těm středoškolským nostalgikům nepřeji nic zlého, a tudíž jí nepřeju, aby je čert postrčil třeba jen na měsíc dejme tomu do roku 1982, o třicet let zpátky. A to nemluvím o roce 1952, to byl rok, kdy jsem spolu s ostatními spolužáky musel z čítanky vytrhnout fotografii Rudolfa Slánského a tuší začerňovat jeho jméno.

Ale ještě k tomu dětství: tenkrát žilo ještě mnoho lidí, pamětníků opravdu starých časů a slogan zněl "za Rakouska to bylo lepší". No a že za první republiky to bylo lepší, to byl naprosto široce rozšířený slogan.

Je to možná šokující, ale nikoli překvapující, to je ten paradox. Takže by bylo dobré se spíš starat o to, aby to bylo lepší zítra, než bádat nad tím, zdali to před pětadvaceti lety bylo lepší nebo horší.