Dlouho se o tom jen šuškalo a teď je to realita – do včerejška prezident Akademie věd Jiří Drahoš se bude ucházet o úřad prezidenta republiky. Nevrlá reakce dosavadních dvou hráčů na tomto poli ukazuje, že berou Drahoše vážně. Věrný Ovčáček označil Drahoše za fíkus a PR produkt, kdežto Horáček uvrhl Drahoše do role dlužníka politickým stranám. Je zřejmé, že do ringu vstoupila váha, se kterou je třeba počítat.

Zatím jenom víme, že Jiří Drahoš byl zdatný prezident Akademie, o kterém nikdo moc nevěděl. To jistě není argument proti němu, je to pouhé konstatování faktu. Staral se o svůj úřad a držel roli mu svěřenou. Kormidlo třímal zdatně, provedl Akademii peřejemi spořivé zběsilosti v době ekonomické krize a své nástupkyni Věře Zažímalové předává ten složitý organismus v mnohem lepší kondici, než v jaké ho přebíral před osmi lety od Václava Pačese.

V Janečkově pokusu Prezident 21 je na desáté místě v pořadí a Horáček má třikrát víc hlasů než on. To naprosto nic neznamená, první je tu Šimon Pánek a Pithart je druhý, nicméně ilustruje to, jaká vrstva společnosti Drahoše vůbec nějak vnímá a ví o jeho existenci.

Rozhodně to není typ lidový. Na první odhad se dá říci, že je to Karel Schwarzenberg, který ale neusíná, nemá za ženu Němku a Edvarda Beneše by neposílal před soud za genocidu. O jeho politických konceptech mnoho nevíme. Vyjádřil se, že podporuje slušnost a pravdu a že se obává extremismu a populismu, takže jednomu i druhému hodlá bránit. Tady vstupuje na tenký led, protože na slušnost a pravdu už existují patentní práva.

Zeman i Drahoš se budou muset utkat o hlasy těch nikoli předem přesvědčených. To mám na mysli poznámkou o tenkém ledu. Pravda a láska jsou dnes ve výprodeji. Spíš ten rozum by mohlo být to ryzí platidlo. Hájit ho ale bude vyžadovat odvahu, protože leccos rozumné je obratem označeno za populismus a proti němu se hodlá Jiří Drahoš vymezit.

Čekají ho veřejná vystoupení hned v těchto dnech a snad z nich budeme moudřejší. Snad ten rozum vezme do hrsti. Podporují ho titíž lidé, kteří tlačili Karla Schwarzenberga. To může být právě tak dobře jako špatně. Záležet ale bude na tom, jak a čím zaujme širokou veřejnost – neboť ta ho bude volit nebo zavrhovat. Bude to pro něj naprosto nepoznaná životní situace. Jistěže prošel nejednou zkouškou a věru není snadné stanout v čele tak prohádané a pronenáviděné instituce, jako je Akademie věd.

Ale to jsou zcela statisticky vzato jiní lidé než ti, kteří půjdou s papírkem v ruce k urně.