25.5.2019 | Svátek má Viola


ROZCESTNÍK: Proč na Island?

23.6.2016

Musím se přiznat, že v tomto případě jsme podlehli reklamě... Prakticky nikdy se jí neřídíme, ale tentokrát mi utkvěla v hlavě nabídka na Island. Je to destinace, o které jsem opravdu nikdy nepřemýšlela, ale nápad se už zrodil a my jsme podlehli. A nelitovali. Po první návštěvě před pár lety jsme se rozhodli se opět vypravit do země, která nám učarovala svojí zvláštní, drsnou krajinou. Pro tentokrát jsme se vypravili okruhem po západním pobřeží na sever do Akureyri, blízko k severnímu pólu.

Po příletu do Reykjavíku nás čekalo nemilé překvapení, a to chybějící kufr. Po hodině plné „nervů“ se zavazadlo našlo na druhém konci haly. Asi jej někdo vzal a když zjistil, že není jeho, nechal jej na místě a nám způsobil opravdu špatný začátek. Ale vše se nakonec obrátilo k dobrému a my jsme mohli dorazit do našeho malého autobusu, kde nás netrpělivě očekávali všichni spolucestující i s průvodcem. Vzali to fajn, uvítali nás s úsměvem i štamprličkou na uklidnění a mohli jsme vyrazit!

I když počasí nebylo moc příznivé, teploty mírně nad nulou, zataženo, tak naše očekávání a elán poznávat vše nové nám náladu udržovalo vysoko. Projížděli jsme poloostrovem Reykjaness k vodopádům Hraunafossar. Celá krajina je lávového původu a jen mírně porostlá travou. Vodopády působí úžasným dojmem, opravdu z nich čiší nesmírná síla a budí respekt.

Opatrně našlapujeme po jejich okraji a skutečně dáváme pozor kam vstupujeme. Vody je všude zjara hodně a tak s úžasem pozorujeme, jak se prameny objevují i na svahu a máme pocit, že voda vyvěrá jen zpod lišejníků na stráni.

Doplnění vody zpod lišejníku

Doplnění vody zpod lišejníku

Cestou máme možnost se zastavit ještě v Barnafossu, kde nás opět čeká další zázrak přírody a to opět vodopád, ale tentokrát v jiné verzi, ne tak stísněný ve skalách. Opět podléháme nutkání vše vyfotit a zdokumentovat... Dále pokračujeme do městečka Borgarnes, kde nás čeká první ubytování.

Jako první zastávka další den nás čeká trochu turistiky, a to výstup do kráteru Grábrók. Cestička je to pěkně strmá, trochu se zadýcháme (to hlavně my dříve narození), ale výhled na okolní krajinu i do kráteru stojí za to. Ale plánovaný program nám nedává moc času na delší zdržování, tak ještě poslední pohled a hurá do autobusu a pokračování ke kamennému kostelíku Tingeyjar a skanzenu Glaumbaer.

Působí na nás velmi romanticky, ale představuje drsný život, jaký kdysi byl na Islandu. V těchto pár domečcích zhotovených z travních drnů a propojených vnitřními chodbami obyvatelé i jejich zvířata trávili uzavření prakticky půl roku během zimy. Takže součástí byly samozřejmě i spižírny a stáje pro dobytek. Jako zajímavost fajn, ale skutečně takto žít?? Je vidět, že Islanďané byli skutečně velmi silní.

Nedaleko tohoto skanzenu je též drnová kaplička Vidimýri, která působí opravdu velmi příjemným dojmem a utužuje nás v přesvědčení o silné víře původních obyvatel. Kapličky se vyskytují po celém ostrově u všech větších stavení či statků. Ale už opět míříme dále, a to přes zasněžení pohoří přímo na nejsevernější bod naší cesty, do Akureyri. Vítá nás opravdu mrazivé počasí s velmi čerstvým větrem, a tak se naše podvečerní procházka mění v rychlý pochod. Stačíme se jen mrknout do slibované botanické zahrady, ale ta ještě spí zimním spánkem, tak jen pár květů prvních jarních květin.

Hned ráno se vydáváme na slíbené jezero Mývatn, které je ještě z větší části zamrzlé, ale přesto jeho vody na nás působí velmi impozantním dojmem. Tak opět pár fotek a již jsme na cestě k dalším vodopádům a skalnímu městečku s názvem temné hrady Dimmuborgir. Opravdu toto místo působí temně, což je dáno skálami tvořenými černou lávou s velmi drsným povrchem. Odtud pokračujeme do otevřenější krajiny, k sirným pramenům Hverarönd. Máme pocit, že jsme se dostali na počátek pekla. Všude se valí z podzemí páry a je cítit všudypřítomná síra.

Všudypřítomné kouřové signály

Všudypřítomné kouřové signály

Krajina hraje všemi barvami podle hornin, které se zde dostaly na povrch. Celá oblast je plná podzemní síly a tak není divu, že zde stojí geotermální elektrárna. Kvečeru se vracíme do Akureyri a po ochutnání místní zmrzliny (venku před cukrárnou se zmrzlými prsty) již míříme na letiště, odkud budeme pokračovat zpět na jih, do hlavního města Reykjavíku. Letadélko je menší, neletí tak vysoko a my máme možnost využít nádherného slunečného počasí a pokochat se výhledem na zasněžený ledovec.

Dopoledne máme ve městě volno a každý se vydává na samostatný průzkum. Bydlíme nedaleko centra, a tak to není problém a nikdo se neztratí. Protože to není naše první návštěva, po kratší prohlídce si „dovolujeme“ trochu odbočit od našich turistických cílů a vydat se na průzkum a menší nákup sportovního oblečení. I když ceny jsou pro nás dost vysoké, nakoupíme, protože zde mají hlavně oblečení proti zimě a vlhku opravdu vymakané.

Odpoledne nás čeká příjemný odpočinek po nachozených kilometrech, a to koupání v Modré laguně. Je to neskutečný a příjemný zážitek – teploučká voda a nad hladinou se vznáší pára, která kouzlí nádhernou atmosféru. Jen škoda, že nás je tu „trochu více“. Koupání je zde velmi oblíbené jak Islanďany, tak turisty (jejich skupinky se již objednávají na určitou hodinu...).

A je zde již poslední den našeho putování – cesta do nejznámějších a nejpopulárnějších míst, tzv. Zlatý trojúhelník. Začínáme na sněmovních pláních Tingvellir, kde již od roku 930 se scházel jednou ročně parlament. Kdo z Vás četl Biskupa na Skálholtu, či Pannu na Skálholtu, ví jak důležité toto zasedání v té době bylo. Oblast je opravdu působivá a hlavně je z jedné strany chráněna skálou a tak i počasí zde je trochu příznivější a chráněné před všudypřítomným a stálým větrem. Ten je tu vždy, jen se liší intenzita :-)

Sněmovní pláně

Sněmovní pláně

Máme též možnost si na další cestě prohlédnout další vodopády (jeden z nejkrásnějších – Gullfoss) a hlavně gejzíry. Zastavujeme u nejpůsobivějších a též těch, odkud pochází slovo gejzír. Jeden z nich, již slabší, nese název Geysir, druhý se jménem Strokur zachraňuje pověst gejzíru a tak tryská opravdu vysoko. Tato podívaná se opakuje každých pár minut a tak se přidáváme k ostatním turistům a netrpělivě očekáváme výstřik a též se snažíme tuto podívanou zachytit na fotky.

Je to trochu o štěstí, protože po tom, co se voda začne v kráteru „vařit“, je to jen zlomek vteřiny a na vodu se můžeme již dívat jen nahoru. Následně se přesunujeme ještě na biskupství Skálholt na krátkou prohlídku a již nás čeká pouze malá zastávka v rybářském městečku a letiště v Reykjavíku.

Zde mi to nedá a musím se zmínit, že Travel Servis opět nezklamal a letadlo má přes 3 hodiny zpoždění. Tak jsme si o půlnoci prohlédli letiště skutečně ze všech stran. Ale to nám rozhodně nemohlo zkazit naše dojmy z našeho putování!! Bylo to sice trochu hektické, dali bychom přednost možnosti déle pobýt na jednotlivých místech, ale to třeba příště...

Foto: autorka. Fotografie se můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.

Maxíková Neviditelný pes


Rodičák se zvýší, návrh konečně míří do Sněmovny
Rodičák se zvýší, návrh konečně míří do Sněmovny

Vláda dnes potvrdila, že od 1. ledna 2020 zvýší rodičovský příspěvek z 220 tisíc na 300 tisíc. Na vyšší sociální dávku se mohou těšit novopečení rodiče i ti, kdo příspěvek v současnosti pobírají.

Diskuse


Z. Jenny
14:42
24.6.2016

H. Williamson
17:39
23.6.2016

Z. Hanča
16:23
23.6.2016

H. Williamson
16:55
23.6.2016

T. Zana
10:32
23.6.2016

M. Beda
10:24
23.6.2016

Z. Matylda
8:42
23.6.2016

Z. Dalmi
8:25
23.6.2016

T. Zana
10:34
23.6.2016

Z. Yga
8:20
23.6.2016

M. Beda
10:16
23.6.2016

Z. Yga
10:30
23.6.2016

M. Beda
13:07
23.6.2016

Z. Lika
7:30
23.6.2016

Z. Dalmi
8:23
23.6.2016

D. Ruščáková
10:27
23.6.2016

Z. Lika
7:07
23.6.2016

T. Zana
10:36
23.6.2016

Z. Rpuťová
6:52
23.6.2016

Z. Xerxová
6:43
23.6.2016

Z. Dalmi
8:44
23.6.2016

počet příspěvků: 21, poslední 24.6.2016 02:42