ŠAMANOVO DOUPĚ: Sucho a teplíčko

I dnes se vedou spory, jestli bylo během pluviálu sušeji nebo mokřeji než dnes, jestli vlastně existuje globální oteplení a osušení. Nicméně můžeme každý ze své zkušenosti pozorovat, že nesporně existuje sucho a teplo lokální. Kvůli globálním změnám podnebí se na summýše slétají různí guruové, zlodějští dobrodinci, zkrachovalí politici a Zelení Khmérové. A tam slibují, kolik set miliard dolarů ročně věnují na ekologii nedůvěryhodným tyranům a lidožroutským panovníkům v darebáckých zemích. A pak jim naštěstí nezaplatí.

Proti lokálním nepříznivým změnám se zato může postavit i každá firma, i malá architektonická kancelář, dokonce i jedinec. Jak už v roce 1974 dokázala akce Brontosarus. (Hnutí Brontosaurus funguje dodnes.) Anebo architekti při přípravě a hlavně realizaci mého téměř rodného Jihozápadního města (dnes fádní Praha 13, katastr Stodůlky). Od začátku se počítalo s rozsáhlou výsadbou stromů, a dnes máme uvnitř rondelů vzrostlé aleje a doslova za humny Centrální park. Jeho zárodek v revitalizované Panské zahradě ve starých Stodůlkách vznikl už kolem roku 1985, kdy jsme se sem s rodinkou nastěhovali.

Jedním z drobných prvků, zajišťujících lokální ochlazení a zvlhčení, byly plochy samostatných parkovišť, které jsou vydlážděny betonovými tvarovkami tak, aby mezi nimi zůstaly otvory, skrze něž může vyrážet drobné rostlinstvo a kudy odchází voda do země a ne do kanálu. Za ty desítky let se toho změnilo hodně, něco se však nezměnilo. Nezměnil se fakt, že světlé barvy odrážejí světlo lépe než stavaři oblíbená černá asfaltová. Krom barevných asfaltů existuje i asfalt „zelený“, ve skutečnosti tedy nástřik na bázi barevného cementu (skutečně zeleného, taky světlemodrá je dobrá, může být i bílá, ta odráží nejlíp). Lány černých parkovišť tak lze lokálně ochladit. Nemusí se z nich ve slunečném dni zvedat vzduch teplý 50 stupňů, který vysušuje zeleň, zvířátka a místní lidstvo, ale jen příjemných 30. Chladněji je i v okolních barácích. Pokud jsou tyto vybaveny klimatizací, pak se dá ušetřit deset až patnáct procent elektrické energie na jejich provoz.

Světlá lepší než černá

Vítězství hydrofobie

Takže když se u obchodního centra Luka začalo předlažďovat k jihu otevřené tržiště, těšil jsem se, jak bude vylepšeno. No tak dlažba je tam nová, „moderní“. Tvarové prvky k sobě dokonale sednou a jistě budou, jak je dnes obvyklé, ošetřeny „hydrofobizační přísadou“, aby se utěsnily kapiláry, znemožnil růst „výkvětů“ a všechna voda poslušně stekla do kanálů. Jo, a aby to bylo skutečně high-tech, tak je ta dlažba černá. Ještěže je alespoň částečně stíněna dnes již vzrostlými nemoderními lipami, kterým už bude taky alespoň 30 let.

Nedávno jsem tu kvůli suchu, suchu tepal hlavně líné, hloupé či lhostejné (jé)zeďáky. Nejsou všichni hloupí a lhostejní, jsou i chytří a zapálení (hlavně sedláci), ale někteří jsou prostě blbí.

Nezvoráno 22.7.2019

Když jsem byl malý, tedy začátkem zlatých šedesátek, tak nám soudružka učitelka vykládala, že se po žních má zaorávat strniště. A to proto, že ponechaná useknutá stébla obilí fungují jako komín a odvádějí potřebnou vodu z polí. Když k tomu ještě z těch strnišť zafouká vítr, půda se rychle vysušuje. Už jsem si před časem všiml, že na některých polích není podzimní orba zprocesovaná. A ještě více si toho všímám teď, když okolí Prahy projíždím na svém novém kole.

Nezvoráno 8.8.2019

Tak třeba kolem Tachlovic mají už zaoráno. Ale dole u Berounky, na polích mezi řekou a silnicí do Černošic, tak tam je nezaorané strniště už týdny. (První foto je z letošního 22. července, další z 8. srpna.) Zaorávání se nějak nevešlo do workflow. Anebo je to proto, že u řeky je pole mokré stejně, takže proč se tím votravovat a zvyšovat personální náklady a spotřeby PHM? (Ovšem v tom případě proč tam nedají místo pšenice – rýži?)

To první foto je brané za jízdy na kole, ale pak jsem stejně slezl, abych si zkontroloval, zda jde skutečně o a) vysoké strniště nebo b) nízké obilí. Á bylo správně. Kontrolovat je třeba, protože dnešní odrůdy obilí jsou vysoké jen po kolena. Takže experimentální archeologové, lidé, co si staví středověké vesničky, a novodobí doškáři si naříkají na krátká stébla slámy a buďto dělají došky z rákosu, anebo si musí sami na poli zasít starobylé obilí, jaké znám ještě z dětství. Nu pravda, šlechtilelé chtějí, aby veškerá energie šla do zrna a neplýtvalo se na zbytečnou slámu. Takže se i žne tak vysoko, že některá nižší stébla se dostanou pod lištu a zůstanou nepožnuta.

Obilí po kolena

Strniště taky po kolena

Tolik k úsporám. Ještě připomenu, že sláma bývala strategickou surovinou a Prusové si za války proti Rakousku v roce 1866 naříkali nejvíce na to, že byly dva suché roky, obilí nenarostlo do výšky, není sláma a vojáci na pochodu musí spát ve stodolách na tvrdém...

Nakonec jsem úplně náhodně při poslechu rozhlasu zjistil, proč se vlastně dnes strniště nezaorávává. Prý se zaorávalo proto – aby se v příštím roce zamezilo růstu plevele. (Dnešní agrovědci asi neměli tu správnou soudružku učitelku.) No a dneska se zaorávat nemusí, protože se lány postříkají prospěšnou chemií!

Tak takováhle „ekologyje“ je skutečně k ..., k pláči!

Tak, a já jdu zase bojovat proti lokálním klimatickým změnám. Totiž zalejt přísavník, který jsem při loňské rekonstrukci lodžie odstříhal od všech větví a jehož kmen jsem schoval v pokoji. Už je zase na lodžii - a žije! A společně se šalvějem a rozmarýnem dýchá a stíní.

Pěkné zelené dny přeje Šaman. (Jedinec:)

Psáno v Praze na Lužinách v pondělí 12. srpna 2019

Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.