Dotace v Česku mají stejné neduhy jako má dlouhodobě česká společnost . Dotace přidělují politici podle neprůhledného klíče a průběžně se měnících podmínek.

Bouře kolem dotací pro Agrofert je jen plastickým dokladem zpolitizované dotační politiky EU. Když po našem vstupu dotace z EU začínaly, řada lidí s nimi spojovala jisté naděje na změnu k větší spravedlnosti. Postupně se prokázalo, že nejsou ani spravedlivější, ani bez politikaření.

Nejznámější kauzou jsou dotace v regionu Severozápad. Jednalo se o promyšlený způsob ovlivňování přidělovaných dotací pro obce a města a v této kauze již byl vynesen i rozsudek. Krajští politici si od soudu odnesli nepodmíněné tresty a celá kauza se týkala dotací za miliardy korun. Region Severozápad měl dokonce pozastavené právo čerpat dotace na řadu měsíců.

Další “podařenou” dotační akcí byla podpora obnovitelných zdrojů výroby elektrické energie. V tom fungovala EU jako “hybatel”, když se jednotlivé státy zavázaly ke zvýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na desítky procent v celkovém energetickém mixu. U nás se šlo cestou vysoké výkupní ceny, a to na 12 Kč za kWh. To způsobilo doslova stavební horečku a během let 2009/10 bylo u nás postaveno téměř 2000 MW fotovoltaické energie. Velkorysá podpora pak byla na konci 2010 zrušena a vzniklo korupční prostředí, v němž se všichni snažili dokončit své projekty do konce roku 2010. Nebyly panely, a stát se tak “zasloužil” o pokřivení trhu i tím, že snížil výkupní cenu na polovinu a projekty se tak dostaly do ztráty. Celkově tato politika způsobila obrovskou kritiku “solárních baronů” a fotovoltaika je v očích veřejnosti vnímána jako něco velmi podezřelého.

Zemědělská dotační politika byla založena ještě v éře EHS, kdy si Francie vymohla dotace do zemědělství výměnou za podporu průmyslu v Západním Německu. EU v této politice pokračuje a dotace do zemědělství ve “staré” EU jsou stále vyšší než v novych státech EU.

Babišovo impérium se vesměs točí kolem potravinářství a profituje z dotační politiky EU. Pokud SZIF posílá stovky milionů korun firmám Agrofertu v takzvaných “nárokových” dotacích ročně, je to díky pravidlům podpory zemědělských firem. Tyto dotace Babiš nevymyslel, jen je využívá.

Pochybuji, že v případě těchto dotací Agrofert neplní podmínky. U investičních dotací by se muselo prokázat, že byly získány korupcí, což už by zřejmě muselo být policii hlášeno. Tvrzení auditu EU o tom, že jsou dotace vypláceny v rozporu s pravidly o střetu zájmů, je spíše politikařením než cokoliv jiným. Pokud o ně žádal podnik Agrofertu pod správou svěřenských fondů, sotva lze Babiše podezřívat z obcházení zákona. Stanovisko Pavla Zemana, nejvyššího státního zástupce, že audit obsahuje závažné skutečnosti, je opět spíše politikum než cokoli jiného.

V zásadě se ale jedná o principiální omyl evropské dotační politiky, která je hypertrofovaná, plná kliček a háčků a pomáhá těm, kteří to nepotřebují. Zkrouhnutí dotací jedné firmě je spíše divadlem pro část evropské veřejnosti, zejména pro “progresivní síly”.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz