Proběhl týden s audity Evropské komise a atmosféra v zemi se změnila, jak ji ještě podtrhla stotisícová demonstrace na Václavském náměstí. Podstatné na tom je, že změna má mezinárodní rozměr.

Na veřejnost se prostřednictvím úniku nejdříve dostaly informace o auditu průmyslových a ekologických dotací pro Agrofert, z ještě důležitější auditní zprávy v oboru zemědělských dotací se prozatím objevilo jen pár útržků doplněných všelijakými spekulacemi.

Nic není v této zemi důležitějšího než zjištění či obvinění, jak manipulujeme s dotacemi od Evropské unie. Může to vypadat jako návrat do roku 2012, kdy Evropská komise úplně zastavila čerpání dotací z regionálního fondu, dokud Češi nedají do pořádku svůj systém, aby odstranili všechny možnosti, jak dotace zneužívat pro zisk některých příliš dravých firem napojených na státní rozpočet. Také tehdy unikaly audity a rovněž se spekulovalo o tom, kolik peněz se ztratilo v různých korupčních kanálech.

Dnes, po sedmi letech, je jiná doba a nejde říci, že se historie opakuje do posledního detailu. Ovšem přes všechny rozdíly se veřejnost opět horlivě zajímá o všechno, co stojí v anglicky psaných auditech, jako by to byla nejdůležitější věc na světě. Otázka pak zní, co je na tom tak důležitého?

Všechna sdělení z auditů před sedmi lety i z těch letošních mají jeden společný jmenovatel, který zní, že Češi nějak podivně zacházejí s veřejnými penězi. Vždy se najde někdo, kdo je odkloní, aby sloužily jeho zájmům nebo zvětšily jeho soukromý zisk. A ten někdo je pod přímou ochranou nejmocnějších lidí v zemi, pokud sám k těmto nejmocnějším nepatří. Audity napsané autory z Bruselu pak takovou povážlivou skutečnost představí na mezinárodním fóru.

Současná situace se liší od té před sedmi lety ve dvou podstatných okolnostech. Jednak se historie do určité míry opakuje a to už může vzbudit pocit zoufalství, že Češi jsou zkrátka divní. Někdo by lapidárně řekl, že zkrátka kradou, jiný, že se dosud nenaučili rozeznávat hranici mezi veřejným a soukromým majetkem.

Druhou zvláštností je větší pozornost ze zahraničí. Může to být tím, že Evropa je informačně víc propojená, nebo tím, že do současného případu se zapletl sám premiér. V současných mezinárodních poměrech to ovšem znamená, že se Česko zčistajasna stalo problémovým dítětem či uličníkem Evropy.

Jak známo, dosud byli častěji kritizováni Rumuni, ti však hned po evropských volbách vyřešili problém mocného šéfa sociálních demokratů, který se snažil podřídit právní stát přání mocných. Maďarský premiér Viktor Orbán ve stejné době našel kompromis s Evropskou lidovou stranou a vzájemné útoky se staly minulostí.

Teď tedy zbývají Češi a audit dotací, které dostává firma ovládaná podle právníků Evropské komise jejich premiérem. Sám premiér reaguje na nepříznivé výsledky kontroly obviňováním evropských úřadů ze spiknutí, nebo aspoň zaujatosti. Spor se tím dál vyostřuje. Být Čechem a vyjet za hranice dnes znamená vysvětlovat, jestli opravdu tak zneužíváme eurodotace, jak zjistili v Bruselu. To ještě před sedmi lety nebylo.

Autor je komentátor serveru Echo24

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus