V poslední době se hodně hovoří o přístrojích signalizujících řidičům přítomnost policejního radaru a označovaných jako antiradary. Hovoří se o nich proto, že podle šéfa dopravních policistů Zdeňka Bambase je jejich užívání přestupkem podle §3, ods.4 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Podle něj „Nikdo nesmí používat technické prostředky a zařízení, která znemožňují nebo ovlivňují funkci technických prostředků používaných policií nebo Vojenskou policií při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (dále jen „antiradar“).“ Celý spor je o tom, zda pasivní lokátor radarů je antiradarem nejen podle všeobecně užívaného označení, ale i podle zákona. Jde o to, zda naplňuje zákonnou definici antiradaru, tedy zda znemožňuje nebo ovlivňuje funkci radarů. Podle policisty Bambase tomu tak je a stejný názor vyjádřila i ministerstva vnitra a dopravy.

Ta se shodla na tom, že funkce radaru není pouze technická, ale především kontrolní. A tuto kontrolní funkci podle mluvčí ministerstva dopravy Žižkové antiradar ovlivňuje, případně přímo znemožňuje. Jak, proboha? Pasivní lokátor radarů, o kterém se zde mluví, nemůže nijak ovlivnit monitorování provozu na silnicích, nemluvě o jeho úplném znemožnění. Radar může auto vybavené antiradarem zkontrolovat úplně stejně jako kterékoliv jiné - jeho kontrolní funkce tím není nijak narušena. Za předpokladu, že účelem kontroly je pouze kontrolovat.

Jenže on ten účel může být také jiný. Policie sice tvrdí, že účelem radarových kontrol je zajištění bezpečnosti na silnicích (a totéž tvrdí i zákon, konkrétně již zmíněný §3, ods.4, z něhož lze dovozovat, že účelem používání všech technických prostředků je dohled na bezpečnost provozu), vox populi je ovšem toho názoru, že skutečným účelem je vyinkasování co nejvyšší částky na pokutách.

A teď si položme otázku, co je důsledkem použití antiradaru. Řidič je upozorněn, že v blízkosti se nachází radar. Následně zpomalí, nepřehledným a nebezpečným úsekem (neboť právě tam jsou podle mnoha policejních prohlášení radary umísťovány) tak projede předpisově a tím značně sníží riziko dopravní nehody. Používání antiradaru tak vede k lepšímu plnění povinností účastníka provozu, vymezených v §4 téhož zákona. Tím přispívá ke zvýšení bezpečnosti provozu na silnicích.

Tím, že policisté antiradary odmítají a dokonce je chtějí naprosto absurdně pokutovat, jen dokazují, že nemají zájem na pozitivním důsledku jejich užívání - tedy na zvýšení bezpečnosti na silnicích. Pokud by na něm zájem měli, museli by nad antiradary jásat, protože jejich zásluhou by řidiči jezdili v nepřehledných a nebezpečných úsecích (tedy tam, kde je to nejnutnější) předpisově. Oficiálně proklamovaný účel policejních kontrol je tedy značně zpochybněn.

Jenže ohledně účelu radarových kontrol je tu ještě jeden názor - názor veřejného mínění. Podle něj není cílem těchto kontrol pouze monitorovat provoz za účelem zvýšení jeho bezpečnosti, ale především přistihnout řidiče při porušení předpisů a následně ho pokutovat. Tento záměr používání antiradarů skutečně ovlivňuje, případně přímo znemožňuje.

Policií prezentovaný účel kontrol není používáním antiradarů nijak dotčen. Ten neoficiální, značně nemravný, je jím ohrožen velmi vážně. Pokud policisté i obě ministerstva proti antiradarům protestují, sledují nejspíš právě ten nemravný, antiradary ohrožený cíl - nachytat řidiče na švestkách a následně je zkasírovat.

Křik kolem antiradarů tedy usvědčuje policisty z cíleného okrádání řidičů.