19.3.2024 | Svátek má Josef


Doma i v cizině

20.9.2018

O brexitu a migraci jednali v Salzburgu šéfové vlád a států Evropské unie. Co tyto řádky píšu, výsledky známé nejsou, takže si mohu jenom tipnout, že valné nebudou. Šéf Evropské rady Donald Tusk chce jaksi uklidnit vody a dosáhnout shody mezi členskými zeměmi. Je to úkol těžký, ne-li rovnou nesplnitelný poté, co evropský parlament poslal Maďarsko na hanbu. 

Problémy by se mohly vyřešit jen za předpokladu naprostého přehodnocení evropské politiky a to by bylo možné jen za předpokladu výměny elitních kádrů. Vždyť tento tým připustil brexit, tedy necitlivostí při vyjednávání dohnal Británii k referendu a to pak dopadlo, jak dopadlo ke škodě všech, krátkodobě asi více ke škodě Británie, ale dlouhodobě k trvalé škodě evropské. 

Pokud jde o migraci, dokud se debaty potáhnou kolem sirotků a relokace a solidarity a zásadně se nezmění právní rámec, pak bude nějaké navyšování počtu Frontexu k ničemu. Ve čtvrtek ráno uvidím, jestli je moje skepse v téhle věci místná, nebo nemístná.

Domácí debaty

Na domácí půdě se v parlamentě debatuje v této souvislosti o dvou tématech, o sirotcích paní Šojdrové a globálním kompaktu o migraci. Nesmysl se sirotky kulminuje, Miroslav Kalousek už se neobléká do tibetské vlajky, houfec syrských sirotků mu poslouží jako oddíl panošů. 

Když věci došly tak daleko, kam došly, bylo by asi trapné, až sebevražedné, kdyby Poslanecká sněmovna České republiky vyhlásila stop sirotkům. Není to téma věcné, padesát sirotků opravdu, ale opravdu Českou republiku nezničí. Je to téma čistě propagandistické a politické a sama paní Šojdrová, až půjde spát, si jako životem zkoušená žena možná řekne, co si to uvázala na krk, protože teď i napříště jde o sirotky paní Šojdrové a na její bedra půjde všechno, co se bude kolem sirotků dít. 

Víme, jak dopadl obdobný humbuk kolem syrských křesťanů, a bylo by divné, kdyby se děje ubíraly zásadně jinou cestou. Uvidíme a přejme si, aby vše dopadlo dobře, sirotkové přijeli, ujali se u nás, prospívali zde a našli šťastné místo v životě.

Podstatný je generální postoj k migrační krizi a ten je zmíněn v úvodu glosy. Vylovit z vody a poslat zpátky, to je ta hlavní idea a k jejímu uskutečnění je třeba právních změn – a k těm není politická vůle, nebo jinak, vůdčí státy Evropy k ní zvolna klopýtají, už jsou o pár klopýtnutí blíž, ale bude třeba ještě mnoha vražd a mnoha výtržností, než se ta politická vůle zrodí.

Horší je to s globálním paktem. To hrozné a to šílené je tvrzení, že o nic nejde a že jde jenom o takový nějaký dokument OSN.

Na půdě OSN nikdy nemůže žádný rozumný dokument o migraci vzniknout z toho prostého důvodu, že hlasovací převahu v ní mají státy, ze kterých se utíká, a nikoli ty, do kterých se utíká. Je pustá lež, že globální pakt nezakotvuje žádná nová práva. Stane se politickým nástrojem a od něho se budou odvíjet šílené právní konstrukce v jednotlivých státech, kde zrovna zvítězí lidskoprávní ideologie. 

Naprosto obludná je teze o nutnosti mezinárodní spolupráce, bez níž nelze migraci řídit. Neexistuje žádná mezinárodní spolupráce: státy buď mají společné zájmy, nebo je mají protichůdné. Navracení ilegálních migrantů nevázne na tom, že není žádný globální kompakt, ale proto, že státy, odkud se prchá, jsou rády, že se těch lidí zbavily, a proto je nechtějí brát zpátky. Aby tak činily, toho lez dosáhnout jen zkorumpováním a nátlakem, obvykle kombinací obého.

Zní to cynicky, ale taková je realita a vůbec nejhorší cynik je ten, kdo před tím zavírá oči a ohání se mezinárodní spoluprací. Organizace spojených národů je dnes toxická organizace a před vším, co z ní pochází, je třeba se mít na nejvyšším stupni pozoru.

Aston Ondřej Neff