Dva roky už oslavilo naše macho negro... A nic se nezměnilo. Stále je stejný poděs. A co říká na sníh a led?? Že je to paráda. Nenarostl mu zimní huňatý kožušek – je tak trošku holobřišník. Zdá se, že mu to nevadí. Ať je slunečno a nebo fujavice – když je venku, nemá Night čas se klepat zimou. Nezastaví se. A klidně brodí i kaluže či příkopy plné ledové vody, či si sedá do sněhu. To nejčastěji, když chce piškot z mojí kapsy a tváří se, že je i bez povelu zcela vzorný...

Na zahradě řádí s míčem, lanem, větví, plyšákem nebo i ukradeným tvrdým rohlíkem.

V lese je to často prostá radost z pohybu – kdy se s dementním výrazem řítí terénem. Nebo s nosem u země zkoumá, kdo otiskl tlapku, kopýtko či botu do sněhu. Pokud se vydá po stopě, stačí houknout. Divá zvěř prý nejsou psíci – takže i stádo laní či setkání se srnčím zvládne na volno v pohodě.

A v posledních týdnech se nechal opakovaně vzorně zastavit, i když byl na volno a uviděl psa. Byl mocmoc pochválen, ale projít pak kolem psiska na blízko stejně v klidu nezvládne. Ale děláme pokroky a stále trénujeme. Zdá se, že i útok agresora (Night na vodítku, cizí pes mu šel přímo po krku) ustál bez šrámů na duši. Šrámy na kůži byly drobné, nejvíc to naštěstí odskákal široký Najtí obojek.

Často si venku hrajeme – pereme se o hadr či rukavici, házíme klacky či sněhové koule. A nebo se dogák rozhodne, že mě do té závěje složí – ale to se mu ještě nepovedlo. Padám zatím zásadně jen vlastním přičiněním.

No a ještě jedna věc patří k hrátkám sněhovým – boj s hrablem. Lze hodit hrablo plné prašánku, když ho přišlápne pětasedmdesátikilové hovado?? Nejde. Tady fotodokumentace chybí – házíme většinou brzo ráno, a to světelné podmínky nejsou nejlepší.

Výdrž má náš psík velkou. A mám radost, že ani tři hodiny lítání v těžkém sněhu na něm nejsou vůbec poznat. Aktivitou srší na každé procházce od startu až do cíle. Prý že pohyb je zdravýýýýý :o)

Foto: Xerxovi. Určitě se podívejte do fotogalerie na spoustu fotek - klikněte do kteréhokoli obrázku v textu.