Nákup dluhopisů Agrofertu do koaliční rady nepatří, rozhodl Andrej Babiš. Finanční správa má nastavenou metodiku, a tudíž je všechno v pořádku. Není v pořádku, že Andrej Babiš nedoložil účty o prodeji a nákupu korunových dluhopisů své vlastní firmy a také nedoložil mechanismus, jakým kdo rozhodl o abnormálním výnosu těchto dluhopisů. Ten mu umožnil multimilionový roční příjem, aniž by se z něj platila koruna na daních.

V normální společnosti by jen toto stačilo k naprostému vystrčení politika z politické scény. Ne tak v Česku, tady naopak preferenční odstup ANO od sociální demokracie na druhé pozici roste. To je svéráz českého politického života. Ten se odehrává v dimenzi první signální soustavy, jak o ní psal ruský učenec Pavlov. To je ten, který vynalezl slintající psy. Když jsme nebožtíka Grosse trápili kvůli penězům na kvartýr, každý věděl, co je to kvartýr a kolik asi může stát. Nákup za miliardu je mimo obzor naší osobní zkušenosti, tudíž kauza zapadá za horizont zájmu.

Právě tak zapadne kauza předvolební kampaně Miloše Zemana. Ten oznámil že žádnou nepovede, načež pokračuje v objíždění země za státní peníze. Je to nefér? Je to absolutně nefér. Budu hodně zvědavý na postoj státních médií, až nastane zákaz osobní agitace. Budou referovat o tom, jak Zeman poznačil toho či onoho za idiota v Poličce a v Hořovicích?

Když už jsem se dostal k tomu Zemanovi, na Plusu v pondělí měli o polednách svoji pravidelnou tribunu názorů, tentokrát na přímou volbu. Samozřejmě, že to byl chybný krok, ale stal se a napravit jej nelze. Přitom Zeman ještě není ta nejhorší varianta, jakou si lze představit. Učenci upozorňují na vychýlení jemných vah demokracie, že prezident dostal přímou volbou nadbytečný a nijak nevyvážený mandát.

Ale ono je možno se na to podívat i jinak. Prostě se stalo, že z rozmanitých důvodů (dominantní je podělanost poslanecké sněmovny, která to dopustila) jeden občan republiky všeobecně zvolený dostane právo do všeho kecat a může plácat kraviny a všichni mu budou naslouchat a média budou jeho žvásty rozpitvávat.

Záleží pak na naturelu onoho občana. Dovedu si představit variantu, kdy by to nemusel nutně být člověk plácající nesmysly.

Kdyby mi Česko patřilo, delegoval bych za prezidenta Petra Pitharta. Česko mi ale nepatří a je to jeho škoda.