Nová ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová řekla poslancům to, co si o jednání poslanecké sněmovny myslí každý druhý občan (nejde o statistický údaj, leč o obrazné rčení), a vysloužila si bouři odporu napříč politickými stranami.

Co že si to dovoluje. Milý argument – že ona, Šlechtová – nemá za sebou voličský mandát, kdežto oni, poslanci, prošli peklem svobodných voleb. K tomu dodejme, že oni, poslanci, byli zařazeni svými stranami podle stupně obliby u partajních špiček a na základě důmyslné hlasovací manipulace na různých úrovních stranické pyramidy a že jejich strana vyhrála na základě slibů, jež obvykle nemůže a nechce plnit. Že se Šlechtové nezastaly bouřlivé desetitisícové demonstrace na Václavském a jiném náměstí, je nikoli díky tomu, že by se lidem líbilo, jak poslanci poslancují, ale proto, že jim je tahle bouře ve sklenici vody lhostejná.

Šlechtová tedy promluvila od plic a poslanci, místo aby zapřemýšleli, zda ta paní nemá špetku pravdy, se zachovali jako uražená svátost.

To samozřejmě neznamená, že je Karla Šlechtová správná žena na správném místě. Ministerstvo pro místní rozvoj má pověst mafiózní. Jejím ministerstvem proudí mocné toky peněz našich i unijních. Sympatie si získá, pokud se jí podaří dát ministerstvo do pořádku, což je úkol hodný Herkula. Tím, že poslancům od plic vynadá, si možná uleví, někoho potěší, ale v jejím poslání se to neprojeví.

Pokud ale bychom měli z jejího projevu soudit na charakterový rys, pak bych řekl, že je tu jistý důvod k optimismu.