Je třeba ale brát v úvahu, že šlo o souběžný vývoj v mnoha dalších odvětvích vědy a průmyslu. Zrodila se technologie zcela nového druhu s důsledky srovnatelnými s vynálezem knihtisku. S tou výhradou, že dopady knihtisku na vývoj lidstva šly mnohem pomaleji než vliv internetu. V současnosti je to obrovská kulturní, ekonomická i politická veličina. Předchozí revoluční projekty šly v jakýchsi technologických vlnách: němý film – zvukový černobílý film – barevný film – trojrozměrný film. Každé toto filmové mezidobí mělo údobí jakési stability trvající doslova desítky let. V internetu toto neexistuje.

Je to, jako když praskne přehrada.
O politických důsledcích není pochyb. Je to prostředek k dosažení demokracie nového typu, k dosažení ideálu otevřené a tudíž svobodné společnosti. To je samozřejmě důvod, proč se naše politické struktury chovají k internetu tak odtažitě. V počáteční fázi podporovaly rdousící vliv monopolního Telecomu, ruku v ruce ODS a ČSSD. Internet se přesto prosadil. Ukázalo se, že by mohl zjednodušit a zprůhlednit státní správu. Proto vzniklo ministerstvo informatiky vedené ministrem Mlynářem. Ministra pod směšnou záminkou šikanovali a málem zavřeli, projekt zrušili a ministerstvo rozehnali, jako zatím jediné: to proto, že mělo jasný cíl a skutečný smysl.

Internet je živel a jeho vývoj půjde dál. Čekají nás revoluční novinky, především v oblasti boření jazykových bariér a odstranění rozdílu mezi psaným a mluveným slovem. Internet má dvacet let. Ale pořád je to ještě novorozeně.
Co z něho bude, ví bůh.
Možná, že bůh stvořil internet, aby byl vidět a konečně aby v Něho všichni uvěřili.