26.5.2019 | Svátek má Filip


ČLÁNKY S HŘÍVOU: Háro je základ

28.11.2018

Asi jste na tohle čekaly. Některý z vás o tom určitě snily. A lidem se má dávat to, co chtěj.

Prvně si pojďme jedno vyjasnit. Spousta lidí má zvrhlou představu, že dlouhý vlasy jsou výsadou holek, žen, dam a jakkoliv jinak nazývaných příslušnic toho hezčího pohlaví. Mohl by mi někdo prosím říct, kde na to přišli? Chlapy s dlouhejma vlasama tu byli vždycky. Dlouhý chlapský vlasy napříč prostorem a časem střídavě symbolizovaly váženost, nebo opovrženíhodnost toho kterýho člověka, ale vždycky tu byly. Na druhou stranu, do určitý míry mám háro právě proto, že to je pořád tak trochu symbol vzdoru, punku a jistý výjimečnosti. Přesně jak se to zpívá v úžasný písni Pal vocuď hajzle: „Ty, co maj vlasy jako slečny, ty sou pro nás moc nebezpečný.“ Si pište, že jsme.

Vždycky jsem věděl, že mi na hlavě neroste nic obyčejnýho. Dětský blonďatý chmýří velmi rychle vystřídaly hnědý kudrliny. A jaký. No jaký, nerozčesatelný. A já nesnášel česání. Proto jsem jako malej vždycky razil nečesací sestřih. Měl jsem i klasický zvrhlý období s jedním dlouhým pramenem na temeni (kačírkem), ale naštěstí mě to rychle opustilo. Poprvé jsem háro nechal narůst na druhým stupni základky, když jsem se z malýho šulinka stal velkým šulinem, kterej vzhlížel k rockovejm bohům typu Plant, Page, Cobain, Morrison a dalším vlasatcům. Rockerská sekce naší základky se mezi sebou poměřovala dýlkou vlasů, což s těma kudrlinama, co zkracujou 2x, nebylo nic moc. Pak přišla katastrofa v podobě jistých zasraných tvorů. Ze zasranýmy tvory jsem bojoval dlouho. Hodně dlouho. Nic nefungovalo. Muselo to dolů. Zas se mi vrstevníci přestali smát, vešel jsem se do helmy a nesušil si hlavu půl hodiny, což bylo v tu chvíli vítězství, který mi vlasy nahradilo.

Pak jsem na nějakou dobu podlehl tlaku společnosti, že chlap má bejt ostříhanej. Takže jsem svoje háro nechával stříhat kámošku Mary z gymplu, za což jsem jí vždycky platil velkou Milkou. Na hokeji jsme tou dobou vyhráli základní část nějáký ligy a jeden neskutečnej lumen dostal nápad, že si všichni svorně necháme odbarvit pruh na hlavě, jak to dělávaj fotbalisti. FOTBALISTI!!! Přestože jsem tenkrát byl na hraně sestavy, skoro jsem nehrál a ty parchanty v šatně jsem nesnášel, pod pohrůžkou pokuty do šatní kasy jsem to podstoupil. Hrůza. Moje vzácný kudrliny, poděděný po babičce, vypadaly jak kuře. A já vypadal jak namachrovanej fotbalista (ublinknutí). Hned jak to trochu odrostlo, naklusal jsem k Mary s čokoládou a shodil to.

Ve čtvrťáku jsem už moc dobře věděl, že na haters seru, a rozhod jsem se, že vostře spustím háro. Před maturiťákem (únor 2016) jsem podstoupil poslední ostříhání a od tý doby jsem na svoje háro nikoho nepustil. U maturit v květnu už jsem měl celkem dobrý vrabčí hnízdo. Když jsem exceloval u ústních z angličtiny, vyšel jsem ze třídy a za mnou vyběhla paní profesorka Martínková (kterou tímto zdravím, moc mi toho dala) a vyštěkla na mě: „Já jsem ti přece říkala, ať se necháš ostříhat!!“ Jo, říkala mi to čtvrt roku. Ale stejně jsem jí u matury vyprávěl o Stounech a The Who, takže to aspoň bylo ve stylu. Za dvě, děkuju pěkně, síň slávy čeká.

Jak háro rostlo, musel jsem trpělivě snášet narážky, ať už ty bezďácký vlny shodím. Hučela do mě Mary, Harém i spolužáci z gymplu. Já se nedal. Když jim bylo jasný, že mě neukecaj, začali se ptát, proč chci dlouhý vlasy. Ne, není to kvůli holkám, nejsem gay, nechci si na hlavě vytvářet žádný hogofogo účesy. Prostě chci háro. Háro měl i Ježíš. Aragorn s Legolasem měli háro. Vinnetou měl háro. Když už na to chlap má vlasy, měl by aspoň jednou v životě mít háro. Příroda tomu tak chtěla, jinak by nám to nerostlo.

Moje háro 2018

Moje háro 2018

Moje háro má dokonce vlastní nálady, stavy a období. Někdy je krotký, poslušně splývá kolem uší až na ramena. Jindy se mění v otravnou konzistenci cukrový vaty, kdy je spíš homogenní masou. Po ránu mám místo vlasů háďata, co se plazej kolem mojí hlavy po polštáři a nemilosrdně uštknou každýho, kdo by mě snad chtěl probudit. Pokud s rozpušteným hárem hraju hokej nebo řádím na lyžích, mění se okamžitě v dredy. Když hárem poctivě odházím celý Stouny, mám na hlavě hnízdo, že by i ten čáp zahnízdil (zdravím Andyho). Dovedete si to představit? Ranní omeleta z čapího vejce? To by přece bylo boží. A když mám kocovinu, tak mi moje háro leze přes obličej, jakoby mě chtělo ochránit před vnějším, střízlivým, zlomyslným světem. Takže kdokoliv by mě chtěl otravovat, musí se nejdřív dostat přes háro. Vlastně je to takový moje háro strážný.

Jasně, s Hárem přichází i pár strastí. Prvně, všude mám vlasy. Na zemi, v koupelně, v klávesnici, v přehazovačce, všude. Rozčesat ranní háďata je o nervy. Lámu hřebeny, trhám a ztrácím gumičky. Na druhou stranu, v létě a v sauně můžu do vlasů zamotat kostku ledu. Udržím si, tak říkajíc, chladnou hlavu.

Jinak vtipný jsou moje spolužačky. Nejdřív do mě vždycky chvíli hučej, že vypadám jak bezďák, ať se ostříhám a blablabla. A pak se jakoby mimochodem optaj, co na to vlastně používám, i když jim ta závist z očí teče po bradě až do výstřihu. Pravda je taková, že žádnou pravidelnou péči háru neposkytuju. Tu nějakej kondicionér, tu kápnu oliváč, tu nějakej šampon, ale je to tak, co zrovna ukradnu holkám doma. Ty vlasy jsou takový prostě od přírody a od babičky.

Závěrem bych chtěl upozornit na vymírání chlapskýho hára. Jde totiž poslední dobou o ohroženej druh. Nejdřív háro ostříhal Sagan, což pro mě byla skoro větší rána, než že ho vyloučili z loňský Tour de France. Pak Marvel v Ragnarokovi ostříhal Thora. Nevím, jestli si to všichni zmíněný uvědomujou, ale vytvářej pro mě velmi nepříjemnej precedenc. Když mohli násilím ostříhat severskýho boha hromu, co jim zabrání počíhat si na mě a taky mě okrouhat? Já! Mě nedostanou. Já budu dál střežit chlapský háro proti všem ostřím světa. Stejně jako Chewbacca v nový Star Wars Story. Protože háro je kurva základ.

P.S. – Jednou si holky z Harému dělaly srandu, že mě někdy ostříhaj ve spánku. Mám ty holky rád a většinou se jejich výstřelkům i zasměju, ale tentokrát jsem jim v odpověď pohrozil s bleskama a hromobitím v očích takovejma věcma, že si tyhle vtipy pro příště odpustily.

P.P.S. – Když v NTK ladím tenhle článek k dokonalosti, sedí vedle mě Bloncka a strašně mě sere svým otravným rýpáním na účet mýho hára a směje se tý větě o výhružce.

P.P.P.S. – Bloncka odešla ven s nějákým frajerem, nechala mě hlídat její věci, vrátila se za hodinu a začala mi upíjet pivo. No, nemilujte ji.

Foto: Hřívnatec

Hřívnatec Neviditelný pes


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Diskuse


E. Hůlová
13:58
29.11.2018

Z. Iva
10:48
29.11.2018

M. Beda
23:51
28.11.2018

Z. Vave
18:10
28.11.2018

D. Ruščáková
17:44
28.11.2018

Z. Jitur
16:39
28.11.2018

T. Zana
17:25
28.11.2018

Z. Jitur
16:18
28.11.2018

Z. Miki
14:54
28.11.2018

T. Zana
15:10
28.11.2018

Z. Miki
15:43
28.11.2018

T. Zana
17:26
28.11.2018

M. Stanovský
12:18
28.11.2018

Z. Lika
9:59
28.11.2018

T. Zana
9:54
28.11.2018

D. Ruščáková
17:46
28.11.2018

Z. Jenny
9:27
28.11.2018

Š. Matyášová
9:15
28.11.2018

Z. Yga
9:05
28.11.2018

Z. Maya
8:40
28.11.2018

A. Rgova
8:17
28.11.2018

Z. Inka
7:51
28.11.2018

Z. Xerxová
6:51
28.11.2018

Z. Matylda
6:34
28.11.2018

R. Enatae
1:55
28.11.2018

Z. Vave
18:16
28.11.2018

počet příspěvků: 26, poslední 29.11.2018 01:58